Aby matky nevyhořely. Nejhorší je, když žena propadne dojmu, že rodičovství je celé jen na ní
„Mít děti je stejně přirozené jako potřeba rozvíjet kariéru. Prioritou zaměstnavatele by mělo být rodiče v návratu do práce podpořit,“ říká marketingová ředitelka společnosti Heineken Česká republika Martina Ježdíková, která se ve spolupráci s neziskovou organizací M.arter snaží rozšiřovat povědomí o flexibilních pracovních úvazcích pro čerstvé rodiče.
Je to možná banální otázka, ale málokdy je dostatečně zodpovězená – proč by měl vlastně zaměstnavatel rodiče při návratu z rodičovské podpořit?
Myslím, že je naprosto přirozenou součástí života, když se žena nebo muž rozhodnou mít dítě, že se chvíli starají jen o rodinu a potom se chtějí zařadit zpátky do pracovního procesu. A ať už ta přestávka trvá několik týdnů, nebo let, jako zaměstnavatelé bychom měli mít povinnost těmto lidem návrat usnadnit. Výpadek přeci člověka vždy nějak ovlivní. Díky mým předchozím pracovním zkušenostem mám srovnání s přístupem k rodičovské i v jiných kulturách. Musím říct, že v zemích, kde jsem žila, jsem se s takovou stigmatizací mateřství jako v Česku nesetkala. Dle mého názoru jde také o korelaci s maximální délkou mateřské dovolené. V Čechách je to extrém. V Anglii trvá rodičovská pět měsíců, které si můžete prodloužit na rok, v Bahrajnu je to 90 dnů. Tyto kultury podporují myšlenku, že mateřství je jednou z několika rolí ženy a že podobně přirozené je také chtít se kariérně rozvíjet. Ne každé ženě přeci vyhovuje být doma tři roky. Argumentace ekonomickou stránkou věci pak může fungovat právě jen do doby, dokud firmy nebudou těmto ženám nabízet adekvátní úvazky a možnosti.
Martina Ježdíková
Martina Ježdíková působí na pozici marketingové ředitelky ve společnosti Heineken ČR. Zkušenosti sbírala během téměř dvacetileté praxe v zahraničních společnostech, kde na zkrácený úvazek pokračovala v práci na vysoké manažerské pozici také během rodičovské dovolené. Na znovuzapojení rodičů do pracovního procesu se nyní za Heineken ČR sama podílí v rámci spolupráce s neziskovou organizací M.arter.
Vám je to téma velmi blízké i osobně…
Ano, protože kdybych neměla v době, kdy byly mé děti malé, možnost flexibilní pracovní doby, tak si nejsem jistá, jestli bych se dostala tam, kde jsem. Naštěstí mi společnost, pro kterou jsem tenkrát v Anglii pracovala, byla ochotná vyjít vstříc. Čtyři roky jsem byla zaměstnaná v režimu tzv. kompresních hodin, což znamenalo plný úvazek v rámci čtyř dnů v týdnu. Pomohlo mi to zařadit se zpátky do procesu, ale zároveň jsem mohla pokračovat v budování hlubokého vztahu s dětmi. Moje děti na „pátky v Anglii“ rády vzpomínají.
Ve společnosti Heineken Česká republika se tomuto tématu teď aktivně věnujete.
Když jsem do Heinekenu před rokem a půl nastupovala, strašně mile mě překvapil právě přístup k maminkám po návratu z rodičovské. Jsem na naši společnost v tomto smyslu velmi pyšná. Myslím, že jsme v České republice v tom, co děláme, napřed, ještě to opravdu není standard. Před čtyřmi lety, v období covidu, se navíc naše společnost spojila s neziskovou organizací M.arter, aby v tomto směru ještě prohloubila své znalosti. S M.arter dnes spolupracujeme na podpoře maminek a tatínků při návratu do zaměstnání a speciálně se věnujeme i singl rodičům.
Zmínila jste i tatínky. Kolik jich kolem vás na rodičovské je?
Upřímně tady v Česku neznám žádný případ. Všichni ale rádi využijí čtrnáctidenní volno po narození dítěte. V Anglii jsem měla okolo sebe dva až tři páry, z nichž šel na rodičovskou muž, ale také to byla spíš výjimka. Myslím, že mužům v tomto ohledu pořád ještě chybějí dostatečně silné vzory. Muži, kteří by neměli problém veřejně ukázat, že je možné mít úspěšnou kariéru, ale zároveň se věnovat rodině.
Vraťme se k vaší spolupráci s neziskovou organizací M.arter. Jak konkrétně vypadá?
Rodičům, kteří plánují vrátit se z rodičovské, nabízíme různé semináře, mají také možnost tzv. mock interview s naším HR manažerem, při kterém v bezpečném prostoru dostanou zpětnou vazbu o tom, jak pohovor šel, kde přidat, kde ubrat a jak v této nové situaci vlastně žádat o práci. Součástí programu je pak například i školení v soft skills nebo M.arter konference, na které jsem vloni pro maminky chystající se k návratu do práce přednášela na téma sebevědomí.
Co ho podle vás podpoří nejvíc?
Strašně důležité je okolí, jak moc je ochotné té ženě v návratu do práce pomoci. Čili zásadní je podpora partnera a také třeba, zda je vyřešené hlídání. Nejhorší je, když žena propadne dojmu, že je to celé jen na ní. Na druhou stranu je dobré, když si to sama v sobě dokáže nastavit tak, že to zvládne. My ženy totiž máme takovou přirozenou vlastnost podceňovat se, ačkoliv často umíme přenášet hory. A tady právě může pomoci i zaměstnavatel. V prvé řadě v tom, že mamince možnost návratu vůbec nabídne a také pro ni vytvoří adekvátní pozici nebo projekt.
Jak to v Heineken Česká republika přesně probíhá?
V prvé řadě je tady formální cesta, která jde skrz HR oddělení. Tam se maminka seznámí s firemní kulturou, aby si dokázala nacítit, jak to u nás chodí. A potom pro ni hledáme vhodnou pozici, projekt. Po sedmi měsících se nám teď například vracela do HR oddělení jedna maminka s tím, že může pracovat jen dvě hodiny denně, když jí miminko spinká. Samozřejmě je potřeba doladit, na jakou pozici se bude žena vracet. To, co dělala předtím na plný úvazek, nejde zvládnout za dvě hodiny denně. Takže pak řešíme, jestli tu pozici třeba zmenšíme nebo ženě dáme nějaký projekt, na kterém bude pracovat a bude ho schopná doručit. Pokud potřebuje pracovat z domova, najdeme jí projekt, který nevyžaduje fixní hodiny. Tady bych ale ráda dodala, že od maminek nemůžeme čekat, že budou pracovat na časově zkrácený úvazek a doručovat stoprocentní výstupy. Pokud toto od žen někdo vyžaduje, tak to bude vrcholit jen jejich vyhořením. Když děti rostou, může si žena úvazek postupně navyšovat, ale tady jako manažer radím – netlačit. Trošku navýšit, ale pořád jí umožnit mít ten čas s dětmi. Zároveň se ale vůbec nebráním tomu, maminky na těchto úvazcích povyšovat. Nesouhlasím s názorem, že je to možné, teprve až budou pracovat zase na 150 %.
Jste i vy Ženou zítřka?
Pay gap, restart kariéry nebo realita rodičovské dovolené – tato a další témata otevře Konference Ženy zítřka, která se uskuteční 24. května v WPP Campusu. Konference spojuje téma samoživitelek a samoživitelů a kariéry. Na zajímavých workshopech a přednáškách vystoupí například psycholožka Eliška Remešová nebo podnikatelka Aneta Martinek. Akci pořádá nezisková organizace M.arter ve spolupráci se společností Heineken.
Opravdu to v praxi funguje?
Ano! Ze židle mě dokážou nadzvednout názory, že ženy vracející se po mateřské jsou pořád doma na nemocenské. Ano, maminky malých dětí s nimi zůstávají doma častěji, to ale znamená, že by jim měl zaměstnavatel vyjít vstříc právě flexibilitou, aby to zdravotně neodnesly ony. Zároveň mohu z pozice manažerky potvrdit, že tyto ženy jsou v týmu extrémně efektivní. Často to berou stále jako privilegium, že jim někdo nabídne takovýto pracovní úvazek, vědí, že mají omezený čas a naopak musí velmi zefektivnit. Je to samozřejmě i o důvěře k manažerovi a důvěra se buduje oboustranně. Takže to zase není tak, že žena přijde do práce první den a řekne „chci odejít ve dvě hodiny, protože mám dítě“, důležitá je otevřená komunikace a nastavení nějakých pravidel. Například když ví dlouho dopředu, že musí s dítětem k lékaři, zanese to do kalendáře, aby o tom všichni, kterých se to týká, věděli. Může mi ale zavolat i v osm ráno, že jí dítě náhle onemocnělo, a na to musím být já jako manažerka mentálně připravená a nastavená.
Jak se vám osobně dnes daří udržovat work-life balance?
Work-life balance je pro mě o work-life priority. Jako čerstvá maminka jsem měla pocit, že musím všechno stíhat na 100 %. Z toho samozřejmě vycházela obrovská únava. A tehdy mi jeden mentor představil právě koncept work-life priority. Od té doby věci dělím na ty, o které jako máma přijít rozhodně nechci, a na ty, které nemají zase tak velkou přidanou hodnotu. Čili například to opravdu nemusím být já, kdo vozí denně děti do školy. Ale půjdu na každé jejich představení, třídní schůzku, o to přijít nechci. Je třeba si pojmenovat, přes co vlak nejede a co jsou naopak věci, o které když přijdu, tak je to v pohodě. To platí samozřejmě nejen v případě mateřství.
