„V době, kdy vstoupí na pracovní trh, většina dnešních povolání nejspíš už nebude existovat,“ říká o současných dětech Sinead Bovellová, kanadská futuristka a podnikatelka. „Možná vám to připadá přehnané, ale před patnácti lety neexistovali žádní social media manažeři. Firma, která dnes někoho takového nemá, pravděpodobně neuspěje,“ pokračuje.
A proto by vaše děti měly vědět, že práce, kterou dělají, není totéž, co jejich osobnost, nadání a identita. Otázku, kterou většina dospělých nejspíše pokládá v dobré víře, bychom podle ní měli spíše nahrazovat debatami o dovednostech, které chtějí získat a problémech, které chtějí řešit.
Nechte děti rozhodovat a převzít odpovědnost. Zvládnou to i desetileté |
„Protože ty budou existovat spíš než specifické povolání,“ vysvětluje Bovellová. To nejdůležitější je tak podle ní podporovat u dětí kritické myšlení a představivost. To bude v budoucnosti rozhodovat o tom, jestli a jak budou ve svých životech úspěšní.
Dítě jako projekční plátno rodičů
Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1–5, říká, že se ve své praxi stále častěji setkává s tím, že rodiče své děti přeceňují a vkládají do nich své nenaplněné ambice a sny. Někdy i popírají závěry odborníků a nereflektují požadavky a nároky studia na dané škole, ani osobnostní a intelektové předpoklady dítěte.
„Jako rodič bych zajisté využila pomoc kariérového poradce školy, což je učitel dané základní školy, který by měl být informován o SŠ a všech oborech. Další možností je navštívit Pedagogicko psychologickou poradnu a nechat dítě vyšetřit v rámci kariérového poradenství. Tato vyšetření se obvykle dělají na konci 8. třídy nebo hned na počátku 9. třídy,“ vysvětluje.
Buďte upřímní a neodkládejte to. Pět rad, jak mluvit s dětmi o sexu a pornu |
A pak je tu ještě jedno nebezpečí. „Když se rozhodneme pro nějaký plán a úplně se nám ho nedaří realizovat, není naším prvním instinktem jeho změna. Naopak, máme tendence přitvrdit a v našem plánu utápět více a více zdrojů. Tomuto vzorci se říká eskalace závazku,“ vysvětluje americký psycholog Adam Grant.
Vypráví o svém bratranci Ryanovi, který měl od školky jasno v tom, že bude neurochirurgem. Svým lékařským výcvikem strávil 16 let a neurochirurgem se stal, ale dnes by se prý zřejmě rozhodl jinak.
Eskalace závazku
Kdyby o tom nebyl tak přesvědčený, mohl by změnit směr o něco dříve. On se ale stal obětí toho, co psychologové nazývají „uzavřením identity“, tedy, když se předčasně usneseme na tom, co jsme vlastně zač a uzavřeme svou mysl před možnými alternativami svého já.
K eskalaci závazku podle Granta dochází, protože jsme racionalizující bytosti, neustále hledající sebepotvrzení našich přesvědčení, uklidnění našeho ega a validaci našich předchozích rozhodnutí.
Dětí se sociální fobií přibývá. Rady psycholožky, jak ji odhalit a řešit |
„Pokud jde o volbu povolání, k uzavření identity často dochází, když se dospělí ptají dětí: Čím chceš být, až budeš velký?,“ pokračuje psycholog. Přemítání o této otázce může vést k tomu, že o sobě a práci začneme uvažovat poněkud zkresleně.
Hlavní je otevřenost
O tom, že jde o jednu z nejhloupějších otázek, které může dospělý položit dítěti, je přesvědčena i Michelle Obamová. „Čím chceš být, až vyrosteš? Jako kdyby vyrůst byl konec všeho učení, poznávání a zkoumání. Jako kdybychom se v určitý čas něčím stali, a tím už budeme napořád,“ řekla.
Některé děti se drží hodně při zemi. Uzavřou svou identitu, jdou v rodinných stopách a nikdy ani nezváží alternativní možnosti. Některé mají opačný problém, upnou se k nerealistické a nerealizovatelné vizi. A i když je zajímá povolání, které se ukazuje být jako realistické, z práce snů se může snadno stát jejich noční můra.
Proto bychom je měli naučit uvažovat o kariéře jako o něčem, co se dělá, spíš než o něčem, čím se stáváme. Pak budou více otevřené prozkoumávání různých možností.
Mluvte a naslouchejte
Pokud s tím tématem přijdou samy, vysvětlete jim, že si nemusejí vybrat jen jedno povolání, ale že mohou dělat spoustu věcí. Mluvte s nimi o tom, co je baví a těší, od zkoumání vesmíru až po trénování fotbalu.
A nezapomeňte je upozornit, že svět se rychle mění a stejně tak se mohou měnit i jejich zájmy. A že před dvaceti lety neexistovala celá řada dnešních povolání a je tak dost pravděpodobné, že ani za dvacet let tomu nebude jinak.
„Doporučila bych rodičům v první řadě si s dětmi popovídat, jaké mají ony samy představy, snažit se jim poskytnout informace k jednotlivým profesím. Určitě je dobré poslouchat zkušenosti a postřehy samotných žáků těchto škol, kteří svou SŠ reprezentují,“ uzavírá Jarolímková.
