Otálet se nevyplatí, to pořád platí. Ale věda doložila, že i velmi pozdní start pomůže. Dokonce do jisté míry dokáže „přetočit hodiny“.
Práci Univerzity v Sydney je přitom třeba vzít vážně, opírala se o rozsáhlý výzkum. Zahrnoval více než jedenáct tisíc žen, narodily se v letech 1946 až 1951, studie je začala sledovat, když jim bylo sedmačtyřicet až dvaapadesát let. V hledáčku je měla do doby, kdy jim bylo mezi osmašedesáti a třiasedmdesáti.
Autorský kolektiv, který svou studii vydal v magazínu PLOS Medicine, zajímalo, zda a po jakou dobu se respondentkám dařilo dodržovat doporučení Světové zdravotnické organizace na 150 minut tělesné aktivity týdně. Jen jedna část účastnic výzkumu si přitom zvládla onu porci disciplinovaně dopřávat po celých padesát let. Některé ji začaly dodržovat v pětapadesáti, šedesáti, ještě dalších pět let poté, jiné vůbec nikdy.
Vědecký tým přitom kontroloval i jejich zdravotní stav, fyzický i duševní, vždy po tříletých intervalech. Cílem přirozeně bylo zjistit, zda pohyb, cvičení zlepšuje kondici. „Spojení mezi dlouhodobým vzorcem fyzické aktivity a zdravotní kvalitou života doteď zkoumalo jen několik málo dlouhodobých studií, opakovaně a se zájmem o příčinný vztah, o skutečné účinky fyzické činnosti,“ vysvětluje práce slepá místa, která se snažila zaplnit.
Výsledná analýza australské studie přitom přináší povzbudivé výsledky.
Přetočit hodiny
Kettlebell nabídne docela všestranný pohyb. Obsáhne nejen silový trénink, ale i kardio.
„Naše zjištění naznačují, že si udržet dobré fyzické zdraví pro kvalitní život může kolem své sedmdesátky i člověk, který tělesnou aktivitu zanedbával. Když začne pohyb napravovat v polovině svých padesátých let,“ cituje studii server Wion News. Earth.com zdůrazňuje: Závěry podporují apely, že se v polovině života dají hodiny přetočit změnami životního stylu, mezi něž patří právě pohyb.
Studie uvádí, že pro významně lepší fyzické zdraví kolem sedmdesátky let věku stačilo patnáct roků cvičení. Zdraví prospěla dokonce i menší porce, účinek měla i fyzická aktivita, po níž ženy sáhly v pětapadesáti, aby jim disciplína vydržela do pětašedesáti. I tak to bylo na jejich tělesném zdravotním stavu kolem sedmdesátky pozitivně znát.
Autorský tým však nezastírá, že otálet se nevyplatí. Ty dámy, které začaly s tělesnou aktivitou odpovídající doporučením Světové zdravotnické organizace až po šedesátce, již dostatek kondice pro významně lepší fyzické zdraví kolem sedmdesátky nenastřádaly. Ani to však podle studie není potřeba interpretovat tak, že se okno příležitosti po šedesáti letech zavírá.
Optimistické poselství australského vědeckého týmu však samozřejmě není bez hranic. Neprokázalo významné účinky zkoumané fyzické aktivity na duševní zdraví. A zůstává omezeno pouze na ženy, protože muži ve výzkumu scházeli. I když server Science Alert soudí, že existují dobré důvody, proč se dají výsledky studie zobecnit i na pány.
Jiná aktuální studie přitom vysvětluje, proč má cvičení takovou moc. Má totiž zřejmě větší dosah, než jsme mysleli.
Mohutný dosah cvičení
Ještě přínosnější, než jsme mysleli. Na cvičení pějí chválu další a další studie.
Práce vydaná v magazínu Nature se na biologii cvičení podívala podrobněji než předchozí. Většina studií se totiž zaměřuje na jediný orgán nebo časový okamžik a zahrnuje jen jeden dva typy dat, předznamenává k ní server News Medical.
Naproti společný výzkum Harvardovy a Standfordské univerzity a dalších institucí podnikl na 15 milionů měření z deseti tisíc odebraných vzorků krve a osmnácti pevných tkání hlodavců. To autorskému týmu umožnilo zhodnotit, jak k reakcím na cvičení přispívají všechny sledované molekulární vrstvy.
„Vyprodukovat a integrovat tak masivní množství vysoce kvalitních dat si vyžádalo zástupy vědců odlišných odborností. Je to první mapa zohledňující celý organismus, která sleduje dopady tréninku na početné rozličné orgány,“ zdůrazňuje autorský kolektiv.
Zjistil přitom, že fyzická aktivita vede k buněčným a molekulárním změnám ve všech z devatenácti tělesných orgánů, o které se výzkum zajímal, shrnuje server Medical Xpress. Všechny změny pomáhaly tělu regulovat imunitní systém, reagovat na stres, kontrolovat srdeční onemocnění, nemoci jater, poranění tkáně. Výzkumy prokázaly, že cvičení má dopad na tisíce molekul, největší změny se přitom odehrávaly v nadledvinkách, které produkují hormony regulující procesy související s imunitou, metabolismem, krevním tlakem.
Vědecký tým však studii podnikl pouze pro start. Následovat mají další výzkumy, zaměří se separátně na mladé hlodavce a staré, budou se zajímat o krátkodobé efekty třicetiminutových epizod fyzické aktivity. A od hlodavců se přejde k lidem, autorský kolektiv dává pro klinické testy dohromady na 1 500 mužů a žen.
