Hlavní obsah

3 důvody, proč se začnou partneři odcizovat. Zarazte to hned na začátku, jinak se rozejdete

Foto: Pressmaster, Shutterstock.com

Foto: Pressmaster, Shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Vztahy jsou složité, plné neshod a problémů, s nimiž není snadné se poprat. Některé dokáží soužití pořádně znepříjemnit nebo rovnou odsoudit k zániku. Přestože se odborníci zcela právem brání zobecňování, zas tak složité to není. Existuje totiž pár stále se opakujících vzorců chování, na které většina párů dojede. Tohle jsou tři nejčastější.

Článek

Zná to asi každý, kdo s někým žije delší čas. I když se to zpočátku zdá jako nádherný sen, postupem času se váš vztah komplikuje, atmosféra houstne, radostí ubývá a starostí, problémů a neshod naopak přibývá.

Všichni se ptají, jak tomu předejít. Žádný odborník na světě si nedovolí dávat paušální rady nebo páry škatulkovat, ze zkušenosti párových terapeutů ale určité šablonovité chování manželů či partnerů vypozorovat lze. Tohle jsou podle Davida Shorfa, vztahového kouče z terapeutického centra Calmea, tři nejhorší druhy chování, které nehezky zatíží každý vztah.

1. Pocit nedocenění

Tato šablona je typická pro mladé páry, které se přesunuly z fáze chození do fáze rodičovství. Mají jedno či dvě malé děti, život se jim otočil o 180 stupňů a co platilo a fungovalo dřív, je teď úplně jinak.

Žena je doma, pečuje o děti a domácnost, muž chodí do práce a živí rodinu. A oba mají nějaká očekávání. Ztrhaná a nevyspalá žena, co lítá kolem dětí, s vypětím všech sil udržuje domácnost, ale na sebe nemá ani minutu, se těší na svého muže. „Představuje si, že přijde domů, usměje se, obejme ji a pochválí, jak to všechno skvěle zvládá, i když je na to celé sama,“ říká David Shorf.

Jenže i manžel toho má dost a i on má svá očekávání. Nemluví, je zakaboněný, měl těžký den v práci, je unavený, drtí ho stres a těší se na klid domova, manželku, co ho vítá s otevřenou náručí, teplou večeři a usměvavé děti. Jenže všechno je jinak – žena je unavená a na nadšené vítání nemá energii, děti už jsou protivné, blíží se čas, kdy by měly jít spát, a k večeři je chleba se salámem.

A tak na obou stranách přichází střet mezi očekáváním a realitou. „Místo aby si manželé byli oporou, žijí v konstantním konfliktu mezi svými očekáváními a realitou,“ popisuje psychoterapeut s tím, že časem přijde chyba, které se dopustí prakticky všichni. Muž i žena si v sobě začínají sčítat pocity svého nedocenění, přibývá frustrace a z manželského života se postupně vytrácí energie, často i intimita, trpí i sexuální život.

Foto: Prostock-studio, Shutterstock.com

On přijde z práce a chce si odpočinout, ona si potřebuje po celém dni s dítětem popovídatFoto: Prostock-studio, Shutterstock.com

2. Deformovaná komunikace

Na předešlý bod se dřív nebo později navalí další problém, který vše ještě zhorší – deformovaná komunikace. „Náš mladý pár si žije dál svým životem plným skrytých a nevyřčených křivd. V tento okamžik přichází na scénu postupný, plíživý převrat v komunikaci,“ upozorňuje odborník.

Oba mají potřebu své potlačované pocity vyjádřit nahlas, jenže to neudělají napřímo, ale deformovaně. Manželka neřekne: „Cítím se nedoceněná, potřebuju víc tvé podpory a vyjádření toho, že si mě vážíš.“ Ale hned po jeho návratu z práce (kdy ji opět nepochválil) na něj vyštěkne, že zase nechal sušičku puštěnou celou noc.

„Jenže muž není schopen dešifrovat takto komplikovaně předanou informaci, není schopen si přeložit takto zdeformovanou komunikaci do svého jazyka. Kdyby věděl, že manželce primárně nejde o sušičku, nýbrž o pochvalu, podporu, úsměv a lásku, třeba by se zachoval jinak. On tomu ale nerozumí a uzavře se do sebe s vnitřním naštváním: ‚Já to tady celé živím, jsem v práci od nevidím do nevidím a všechno, co za to dostanu, je výčitka na nějaké blbé prádlo‘,“ upřesňuje Shorf. Frustrace na obou stranách se prohlubuje, atmosféra ve vztahu houstne a komunikace selhává.

3. Strach z partnerovy reakce

Takto nashromážděné pocity nespravedlnosti, na které naváže deformovaná komunikace, pak nutně vedou k dalšímu vzorci chování, jenž páry dostává do ještě hlubší krize ve vztahu.

Ve snaze se nevystavovat zklamání z partnerova chování, ze strachu, jak by zareagoval, se oba záměrně vyhýbají tomu, aby o svých pocitech a trápeních mluvili. Jednoduše trable zametají pod koberec. „Domnívají se, že když téma neotevřou, bude klid. To je ale zásadní omyl. Partneři jsou uzavření do svých vlastních pocitů a nejsou ochotní ani schopní se vžít do svého druha. Kdyby se o to pokusili, mohli by přetrhnout řetězec opakujících se situací, které vedou pořád ke stejným výsledkům,“ dodává David Shorf.

Krize ve vztahu: Jak jí předejít?

  • Problémy řešte hned – jakmile cítíte frustraci a něco vás trápí, nemávejte nad tím rukou. Když hned neodstraníte i ten nejmenší plevel, brzy vám zaplevelí celý vztah.
  • Sdělujte, co opravdu cítíte – žádné šifry, náznaky, doufání, že to ten druhý pochopí a dešifruje. Jasná formulace je základ!
  • Neshazujte, co váš protějšek říká – nezlehčujte slova toho druhého, nemávejte nad nimi rukou, nenadávejte mu za ně. Oba musíte cítit bezpečí a vědět, že jeden druhému můžete říct v podstatě cokoli, i nepříjemné věci.
  • Potlačte své ego – vztah není soutěž a boj o pravdu, ale týmová hra. Přiznat, že jste nepříjemní, protože se necítíte dobře, není prohra. Je to krok ke společnému vítězství.

Mohlo by se zdát, že jsou vztahy v poslední době pevnější, protože rozvodů je méně. Ale nevděčíme za to lásce, jde spíš o peníze a covid

Načítám