První dostih a hned výhra. Představte prosím koně, který v Česku ještě nikdy neběhal.
Mascalzone je z Itálie, tady zatím bude skákat jen přes proutěné překážky. Měli jsme štěstí. Kdyby nespadl Lukáš Matuský na posledním skoku, asi bychom nevyhráli.
Co druhé vítězství se Sasirem?
To byl divoký dostih s mnoha koňmi. Ale já mám tenhle dostih a kurz rád, taky se mi ho už párkrát podařilo vyhrát. Nastoupili jsme poměrně brzy, ale už jsem potřeboval jet, nechtěl jsem, aby k němu přišli volní koně bez jezdce. Sasira znám z předchozích startů, má výborný konec, ale ne vždy to zezadu stihne vytáhnout mezi nejlepší.
S Dancerem of Denali se asi úspěch vzhledem k předchozím výsledkům dal očekávat.
Hlídal jsem si favoritku Bonanzu Gold a vyvážel jsem se za ní. Na to, jak je Dancer velký, skvěle vytáčí oblouky. Když se do něj pak člověk obuje, bojuje až do cíle.
Potřebuje tenhle bělouš vůbec vaši podporu? V závěrečné fázi dostihu bylo vidět, jak se znatelně přibližuje k vedoucím koním.
Ano, musí ji mít. Od druhé půlky dostihu je nezbytná. Tlačím ho, pobízím. Když ho přemluvíte, máte vyhráno. I když třeba ještě není první, potom nastoupí. Stačí jedna dvě pobídky bičem a on jde.
Dancer of Denali je taková bílá mašina, kterou je nutno nastartovat a pak jede, že?
Přesně. Pak už se hlavně nikde nesmíte schovávat, chce to ukázat mu prostor. Je to velký kůň, který vyžaduje místo pro cval.
Nabízí se prodat jeho vytrvalost i nad skoky. Poradil byste to trenérovi?
Petr Kříž říkal, že to chtějí zkusit přes proutěné překážky, tak uvidíme. Moc rád si na něj sednu.
Stále pracujete na tři směny a dostihy máte jen jako hobby?
Ano. Je to náročné. Kondičku nabírám v Orlických horách, kde běhám do kopců. Je těžké to všechno skloubit — ale měnit to nebudu, protože se mi právě takhle daří.