Marku, víme, že vaše nevlastní sestra Tereza je zavedenu zpěvačkou, ale co vy, živí vás také prozpěvování a je to hlavní činnost, kterou jste zdědil po otci?
„Já doufám, že zdědil, ale hlavní činnost to v současnosti není a tedy neživí mě. Jde o koníčka nebo spíš pořádného koně, protože si svá vystoupení prožívám. Je pravda, že kdysi to mé zaměstnání bylo, ale pak jsem šel na jinou svoji profesní dráhu a před několika lety se ke zpěvu vrátil. Je to pro mě, a doufám i pro lidi na koncertech, příjemné zpestření dnů a večerů a moc mě to uspokojuje. Teď, jak jste viděli, jakmile vlezu na jeviště, jsem k nezastavení. Táta mi vždycky říkal, muzika není jen o zpívání, ale je to jedna velká show. Stát na jednom místě jako pecka není můj styl. Když zazní hudba musím mezi lidi. Běhám, klidně vyskočím i na stůl, rozvlním tělo, no prostě bavím sebe i diváky,“ svěřil se Marek.
Je to jistě parádní koníček, ale když člověka neuživí, musí se k němu poohlédnout i po něčem, zač jsou peníze. Jak tomu je momentálně u vás?
„Když se kariérně podívám zpět, tak mám za sebou, a věřím i před sebou, jen samé příjemné věci. Moderoval jsem v rádiu, s tátou jsme měli hudební agenturu a pak jsem se jednoho dne rozhodl, že se stanu dopravním pilotem. Bylo to ještě ve zmíněném rozhlase, kdy během pěti minut u mne uzrálo tohle rozhodnutí, a za dva roky jsem seděl v Boeingu 737 a vznášel se v oblacích. V době, kdy jsem pak skončil s lítáním, jsem nakouknul na čas i do politiky. V současné době dělám ředitele asociace společností, které fungují na finančním trhu a dodělávám vysokou školu zaměřenou na právo,“ prozradil něco o své minulosti a současnosti Černoch.
Marek Černoch, Karel Černoch
Když se řekne ředitel, asi každému vytane na mysli vážná tvář a někdy i rádoby odborná zamyšlení. Ovšem vy jste řekl, že šoumenství je vaším životním údělem. Jak to jde dohromady?
„No, baví mě, když spolu s lidmi na vystoupeních řádíme. Mám to po otci, byl to prostě šoumen, uměl dělat legraci. On mne vždycky učil, že člověk, který na jevišti jen stojí, sice možná zaujme zpěvem, ale nic víc nepřidá. Já jsem duší depešák, milovník rockové muziky a tohle nejde prožívat bez výrazu na pódiu. Mám kapelu Angels, hrajeme písničky od táty, od Petra Muka, Robbieho Williamse, samozřejmě i svoje vlastní věci, které doufám nenechávají nikoho v klidu. Hráli jsme třeba s kapelami No Name, Olympiky a teď nás čeká být předkapelou Smokie. A také jezdím s kolegyní Magdou Malou, která je nejen fenomenální zpěvačka, ale je i mou velkou kamarádkou a bezvadným člověkem. Prostě a jednoduše energie na našich vystoupeních musí být. A to ředitelování? No, když se řeší problémy, dokážu být i hodně vážný a důležitý,“ s úsměvem nám řekl.
Vy jste ale i rodič. Máte dvě děti a je nezanedbatelnou součástí vašeho života tedy i jejich výchova? Je něco, co po vás podědily?
„Moje děti jsou už dospěláci. Mám dvojčata, Denisu a Dominika a jsou mojí radostí. A co podědily? Jsou oba pracovití, a když se do něčeho pustí, tak vytrvají a dělají to naplno. Víte, ale hlavně jsem rád, že mají srdce na správném místě. Mají sociální cítění, smysl pro spravedlnost a v tom pomáhají i mně. Já se přiznám, že jsem před nedávnem musel projít cestu životní změny. Restartovat se, změnit své priority a hodnoty. Projít si takovou vikingskou cestou, změnit sebe uvnitř, víc si užívat života. A dělat šťastným a hýčkat toho, kdo si to zaslouží. To je má osobní současnost,“ dodal před dalším vystoupením Marek Černoch a vyrazil opět na pěveckošoumenské jeviště.
