„Petr Vozáb byl pro hřebčín legendou a hřebčín byl Petra Vozába domovem,“ řekl ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek.
„Petr měl šestý smysl pro koně. Žil jen koňmi. Ani si nebral dovolenou. On byl obrovsky oddaný koním a hřebčínu,“ řekla někdejší ředitelka hřebčína Lenka Gotthardová.
V dresu černo-bílé šachovnice tehdejšího Plemenářského podniku Kladruby nad Labem zvítězil Vozáb v roce 1985 ve Velké pardubické s polokrevným valachem Festivalem a pokračoval tak v kladrubské nadvládě, kterou začátkem 80. let započal Pavel Liebich se Sagarem. A jakkoli se tři vítězství této dvojice počítají sama o sobě, Festival byl vlastním odchovancem hřebčína, což tedy znamenalo i velký chovatelský úspěch.
„K Festivalovi šel nejvíc Vozáb. Ten ho dokázal nejlíp přimět k tomu, aby pracoval. V té době se ještě mohlo jezdit s ostruhami, bez nich bychom tenkrát nevyhráli,“ vzpomínal na tehdejší vítězství trenér šampionů Václav Čermák.
Platila přísnost
Sám označil Festivala za podprůměrného skokana, ale cválat, cválat mohl narostlý hnědý valach kilometry daleko. Tím tehdy utavil i houževnaté Sověty. Ostře sledovaný triumf lidé tehdy mocně oslavovali, rok předtím se v Pardubicích prosadil sovětský Erot a lidé s napětím očekávali, zda si Češi vezmou vítězství zpět.
„Petr často vzpomínal, že ač míval Festival různé potíže při doskoku, takřka nikdy neupadl. Existují fotky, jak dvojice klečí za Hadím příkopem, ale vždycky doskok ustáli. Myslím, že Petr seděl svou povahou přesně k Festivalovi,“ řekl Machek.
Vozáb musel být na línějšího „Fesťu“ přísný až razantní. A valach pak podával výkony. Tuto důslednost, ale také velký cit pro koně pak Vozáb plně využil i při soutěžích spřežení, kterým se začal věnovat, když šla jeho váha nahoru a on s dostihy přestal.
„Sledovat je nepřestal, byl stále v obraze, znal jména i mladých jezdců. Přijel za námi do Koles na kávu, zajímal se, byl to kamarád, který přál úspěch,“ řekl žokej Jaroslav Myška, který se s Vozábem přátelil.
Zvládl překážky i spřežení
Zatímco Myška se usídlil v Kolesách, Vozáb pocházel z nedalekých Řečan nad Labem. Za druhý břeh Labe, do kladrubského hřebčína, ho to táhlo od mládí, ačkoli z koňařské rodiny nepocházel.
V hřebčíně začal pracovat nejdříve jako zaměstnanec výcviku a chovatel a jezdec, pak jako trenér a později i jako správce hřebčína a náměstek chovu koní.
V hřebčíně pracoval více jak 37 let, nastoupil tam po ukončení kladrubského učiliště v roce 1973 a s krátkou přestávkou zde působil až do roku 2012. Avšak i nadále v národním hřebčíně zastával pozici stavitele tratí vozatajských závodů a trenéra.
„Byl jedním z mála jezdců, kteří se prosadili ve dvou odlišných soutěžních disciplínách, a to v překážkových dostizích a v soutěžích spřežení. V obou dosáhl na národní úrovni samého vrcholu,“ řekl Machek.
Nejstarší hřebec z Kladrub musel být uspán, vedl rekordní dvaadvacetispřeží |
K vozatajství přitáhl Vozáb i oba své syny. Naučil je „řemeslu“ a při soutěžích spřežení mu dělali takzvané přísedící, například vyvažovali svým tělem kočár, aby se nepřeklopil. Do poslední chvíle měl koně ve své stáji, jezdil trénovat po celé republice a stavěl i závodní vozatajské parkury.
Gotthardová vzpomíná také na jeden výjezd do Německa, kde se hřebčín prezentoval. „Maximum, co jsme tam mohli rozdávat, byly kalendáře s našimi koňmi. Když jím hrabě Schulenburg otáčel, našel fotografii, jak projíždí Petr Vozáb s bělouši pověstným kladrubským Kurkovým jezírkem. Koně byli v nádherném ohnutí doleva a kluci Vozábovi tedy vyvažovali na druhou stranu. Všichni Vozábovi tam byli tak nádherně vyrovnaní, že řekl, že si v kalendáři nechá tento obrázek celý rok. Že takto krásné vedení koní je velký vzor,“ vyprávěla Gotthardová.
Český rekord
Kromě vítězství ve Velké pardubické získal Petr Vozáb i devět titulů mistra ČR včetně umístění na mezinárodních závodech. Je také českým rekordmanem v počtu zapřažených koní - dvaadvacetispřeží z roku 2008.
Tehdy si dal na pozici prvního koně, který dlouhý průvod povede, svého nejspolehlivějšího – Generale Aversu XLIX. V zápřeži šel nejdál od kozlíku, ale Vozáb věděl, že se na hřebce, kterému nikdo v hřebčíně neřekl jinak, než Majda, může spolehnout. Na předvadišti tehdy musel být absolutní klid, aby Majda Vozába dobře slyšel. Těm dvěma totiž stačila k dorozumění jen jemná hlasová pomůcka, na kterou bělouš muže na kozlíku slyšel.
„Takový kůň je jeden z tisíce, takový kůň se nerodí často,“ vzpomínal pro MF DNES Vozáb.
„Jednou jsem ho měl v šestispřeží a praskla mi oprať. Tehdy jsem vezl kameramana na kozlíku a ten byl bledý, protože viděl, co se stalo. Myslel si, že s námi koně někam zdrhnou. Začal jsem na něj mluvit, koně přešli do kroku a zastavili,“ dodal Vozáb.
Až se bude v září Vozábův nástupce, Jiří Nesvačil junior, snažit překonat Vozábův rekord v počtu zapřažených koní a hlasatel požádá publikum o ticho, aby klusající starokladrubské hřebce a valachy nic nevyplašilo, poletí nejedna myšlenka koňařů k Petru Vozábovi, muži v pověstných zatemňovacích brýlích, který měl oči jen pro koně.
