Letošní Anifilm nabízí unikátní vhled do hraniční, někdy opomíjené oblasti animace, z níž přitom během minulého i tohoto století vzešly kultovní filmy i speciální rarity. Loutka je velmi živý fenomén, jakkoli ji v posledních letech, pravda, trochu upozadily jiné animační techniky. O tom, jak se bojuje s oblíbenější 3D animací, jak velký fajnšmekr takový dnešní loutkář musí být, jestli se voděním panáčků před kamerou i v divadle dá uživit, jaká specifika má u loutkového filmu kamera a střih nebo jak zásadní je u takových děl dabérský casting, jsme si u festivalového centra na libereckém zámku povídali s režisérem Radkem Beranem.
Radek Beran jako loutkoherec spolupracoval na filmu Kuky se vrací, sám zrežíroval roztomilou pohádku Malý pán a její nové pokračování Velký pán, a který je zakládajícím členem souboru Buchty a loutky a představitelem postmoderního loutkářského punku. Těžko jsme si mohli podívat s někým povolanějším.
Generační věc
„Asi je to generační věc. Přijde mi že mladé diváky zajímají spíš digitální technologie, to ale nejde úplně zobecnit. Možná je modelování v počítači podle nich i jednodušší, ale i to má svoje. Klasická loutka pořád má svoje místo a přináší velké dobrodružství lidem, které zajímá výtvarno. Otázka je samozřejmě, jaký má tak náročná práce pak odbyt,“ zamýšlí se Beran v odpovědi na to, nakolik se z loutky dnes stalo fajnšmekrovství a jisté retro. „U Malého a Velkého pána se diváci na první pohled můžou leknout, že jde o jakýsi art pro děti. Tak to ale určitě není, jde o normální, přístupný příběh. Jen je zrovna vyprávěný touto formou, která už je dnes jakýmsi podžánrem v podžánru,“ vysvětluje.
Malý – Velký pán
Malý pán, Beranův film z roku 2015 je adaptací knížky Velká cesta malého pána od výtvarníka Františka A. Skály. Jeho hrdina si žije spokojeně ve svém domečku v Duté hoře. Poklidný život mu ale skončí ve chvíli, kdy se mu zdá sen o tajemném domě, ve kterém najde, co mu schází. Protože sám nemá pocit, že by mu něco scházelo, rozhodne se přijít té záhadě na kloub. Vydá se za Prázdnou hlavou, aby mu poradila, kde ten záhadný dům najde. Prázdná hlava však potřebuje napít jiskřivé vody z jezerního ostrova, bez ní mu nedokáže poradit. A tady začíná dlouhá cesta Malého Pána, která je místy zábavná, místy nebezpečná a strašidelná a hlavně zdánlivě nekonečná.
Film se dočkal spokojených reakcí diváků a kritiků, a letos na podzim se po devíti letech dočká pokračování výmluvně pojmenovaného Velký pán. Hlavní postavičku by měl opět nadabovat Saša Rašilov, vrací se ale celá řada tvůrců předchozího filmu. Děj se tentokrát má točit okolo postupného uvědomění si ztráty svobody a poznání nutnosti bránit se. Stejně jako posledně si loutky zahrály ve skutečných exteriérech.
Výsledek vstoupí do distribuce 3. října, návštěvníci Anifilmu se na film ale v exkluzivní předpremiéře budou moci podívat už 11. května.
-red-
foto/video: Anifilm, Totalfilm Media, Bontonfilm; audio: Totalfilm Media © 2024
