Smažená květenství bezu – kosmatice
Květen a červen voní bezem, proto alespoň jednou za rok nechoďte pro řízek k řezníkovi, ale dojděte si pro něj rovnou do přírody. Stačí přijít na první mez, tam určitě roste černý bez. Utrhněte voňavý, zpola rozvitý květ a můžete se pustit do přípravy kosmatice. Recept určitě nalistujete v nějaké staré zaprášené kuchařce po babičce. Na talíři budete mít velmi staré tradiční jídlo ze staročeské kuchyně. Naši předci chytře zásobili své tělo přírodní silou, kterou v sobě černý bez ukrývá. Vynechejte jednou knedlo-vepřo-zelo, vaše tělo to ocení. Už Hippokrates říkal: Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda. Proč jí nedat šanci?
Bezové květy trháme s delší stopkou. Před samotnou přípravou je opereme a necháme vysušit. Případný hmyz se tím vyplaví a rostlina se zbaví všech ostatních nečistot.
Těstíčko na kosmatice
Pokud budeme připravovat pro 2 osoby, postačí nám toto množství:
¼ litru mléka
2 vejce
špetka soli
mouky tolik, aby vzniklo lité těstíčko podobné palačinkovému (cca 120 g mouky)
jeho správnou konzistenci poznáme tak, že musí od šlehací metly odkapávat jako kapání do polévky
použijte hladkou mouku bílou, slunečnicový olej na smažení a šikovná pánev
Máme-li připravené těstíčko, je příprava velmi jednoduchá. Rozpalte pánev s olejem, do jedné ruky vezměte obracečku, do druhé nůžky.
Ve vyšší vrstvě oleje smažíme obalené květy, které jsme namočili v těstíčku. Držíme je za dlouhou stopku. Přeneseme do rozpáleného oleje a smažíme krátce po jedné straně. Mezi tím si nůžkami odstřihneme stonek a ostatní výčnělky. Jde to velmi snadno.
Obracečkou kosmatici otočíme a osmahneme i po straně druhé. Přeneseme na talíř vyložený kuchyňským savým papírem a necháme vsáknout přebytečný tuk. Servírujeme s bramborovou kaší, vařeným bramborem či jen tak s nějakou pikantní omáčkou, např. jogurtovo česnekovou nebo s jemným dresinkem.
Křupavé sousto právě osmažené kosmatice snězte bez otálení. Teplé jsou nejchutnější a krásně křupou. Pokud máte chuť na něco sladkého, i v tomto případě vás květy černého bezu nezklamou.
Druhá možnost, jak s kosmaticí šikovně naložit, vychází též ze staročeské kuchyně a její kouzlo spočívá v tom, že do těstíčka přidáme trochu cukru (medu) a po osmažení ještě horké kosmatice obalujeme ve skořicovém cukru. Sladké kosmatice provoní skořicí a medem celý dům. Jeden kousek vám bude málo.
Černý bez patří mezi nejznámější léčivé rostliny. Mezi lidmi požíval vždy velké vážnosti. Vypovídá o tom přísloví: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.“ Pověry ho opřádají již od středověku. Vysazoval se kolem chalup a stodol. Lidé věřili, že v něm přebývají mocné síly, které stavení uchrání před zlem. Prý uvnitř keře sídlí duchové a čarodějnice, jeho poraněné dřevo krvácí rudou mízou. Žvýkání bezové větvičky prý zmenšovalo bolest zubů. Bezinky zaháněly horečku, léčily revmatismus i bradavice. Bezinka položená vedle polštáře prý přináší klidný spánek. Bezinka darovaná novomanželům přináší štěstí. Bezinkový keř políbený nastávající maminkou přinese děťátku šťastnou budoucnost. Do bezového keře údajně nikdy neuhodí blesk. Křížek z bezového proutku se pokládal do rakve zemřelým. Křesťanská legenda praví, že Kristus byl bičován bezovými metlami. Od té doby má tak mocné léčivé vlastnosti. Pokud někdo porazí černý bez a nezasadí nový, čeká ho velký trest a smůla. Staročeši chovali tento keř opravdu ve velké úctě a věřili na jeho kouzelnou moc.
