Pro pamětníky
Navzdory tomu, že nesměla téměř více než deset let vystupovat, ve své filmografii se může pochlubit pětatřiceti postavami. Jako statečnou Johanku, která zasažená šípem do hrudi umírá v náručí jednoho ze dvou bratrů, kteří ji oba milovali, si ji vybaví především filmoví pamětníci z historického dramatu režiséra Otakara Vávry Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955). Z padesátých let, kdy byla hvězdou stříbrného plátna, ji můžeme znát jako věrnou a oddanou Dorotku Trnkovou, která zachrání svého milého Strakonického dudáka. Výraznou postavu služky Hanky Piatowské ztvárnila v dramatu Morálka paní Dulské.
„Co bratři?“ ptala se jako bojovnice boží Johanka, než vydechla naposledy
Než se ocitla na černé listině, na plátnech kin zářila také v 60. letech ve filmech, z nichž některé v reprízách uváděla televize. Na „stříbře“ se objevila znova až v roce 1982 v roli ředitelky dětského domova ve snímku Poslední vlak. Obrazně řečeno, na „poslední vlak“, který ji dovezl do barrandovských filmových studií, nastoupila v roce 1999, aby ztvárnila babičku v televizním filmu Jistota.
Před oponou za oponou
Pochází z prosté rodiny, ale rodiče měli rádi hudbu a literaturu. K lásce k umění vedli také svou dceru. Marie se jim narodila 18. dubna 1929 v Dobrovici u Mladé Boleslavi. Od malička hodně četla, především českou a sovětskou (ruskou) klasiku, hrála na klavír, zpívala a recitovala. Během druhé světové války ji nepřijali na gymnázium, začala tak studovat až když utichly Hitlerovy zbraně a na budově Říšského sněmu zavlála vítězná vlajka.
Marii, maturantku gymnázia, dovedla láska k herectví na DAMU, kterou úspěšně zakončila v roce 1952. Přestože již během studií na prknech Národního divadla hostovala, členkou jeho souboru se stala až poté, kdy si jejího zajímavého něžného hereckého projevu povšimli jeho režiséři v polovině 50. letech. Potlesk obecenstva zažívala nejdříve v Horáckém divadle v Jihlavě, poté v Krajském oblastním divadle v Plzni.
Od roku 1955 pak na naší „velké scéně“ další desetiletí ztvárňovala velké postavy, jejím hereckým partnerem byl v mnoha rolích Jan Tříska. Dodnes na něho vzpomíná jako na skvělého herce s láskou a obdivem. „Za oponou“ se stal jejím celoživotním manželským partnerem režisér a tehdejší šéf činohry velké scény Otomar Krejča.
Jednou z jejích nejoblíběnějších rolí je Dorotka, kterou ztvárnila na divadle i na plátně, jak se svěřila před deseti lety...
Rozhodnutí
V roce 1965 Otomar Krejča založil Divadlo za branou. Na jeho scénu ho následovala nejen Marie, ale i Tříska, a spolu se opět stali výraznou hereckou dvojicí. Ať víte či nevíte, v době normalizačních 70. let se na jeho dveřích objevil nápis Zavřeno. Pro charismatickou herečku nastalo těžké období. Podpis na Antichartě jí navíc zavřel dveře do Barrandova a zdálo se, že svou hereckou kariéru bude muset oplakat. Naštěstí získala práci v Supraphonu, a v rámci lyrických pásem Lyra Pragensis měla možnost alespoň recitovat.
Na svá milovaná divadelní prkna se vrátila po sametové revoluci, když scéna Divadla za branou znova ožila. Opětovného potlesku si užívala pouhé tři roky, než světla jeho divadelních reflektorů navždy zhasla. Paní Marie se pak stáhla více méně do divadelního ústraní, nabídky filmových rolí byly ojedinělé. Možná se může zdát, že je zapomenutá, ale není, o čemž svědčí nedávná ocenění (více viz galerie).
Marie Tomášová žije v ústraní a o pozornost médií příliš nestojí. Toto je jedna z posledních oficiáních fotek
Zdroje: www.super.cz, www.mb-net.cz, www.idnes.cz
