Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal

Je to jedna z nejznámějších fotografií historie amerických prezidentských klání, ne-li ta vůbec nejslavnější. Rozesmátý Truman drží v rukou vydání Chicago Daily Tribune hlásající DEWEY DEFEATS TRUMAN (Dewey poráží Trumana) a z jeho svítících oček jako by vyzařovalo: „Koukejte, břídilové, co jste mě odepisovali, tady to máte!“ Chybělo už jen vypláznout jazyk nebo udělat dlouhý nos.

Snímek vznikl 4. listopadu, dva dny po volbách, když se Truman vracel z domovského Missouri do Washingtonu. V St. Louis jeho vlak zastavil a zvolený prezident vystoupil na otevřenou plošinu posledního vagonu. V tu chvíli mu někdo podal výtisk novin z volebního dne a přítomné fotografové zmáčkli spouště. Mezi nimi Byron Rollins z agentury Associated Press či proslulý W. Eugene Smith z časopisu Life. Dnes je známá hlavně Rollinsova fotografie. „Tohle není tak, jak jsem to slyšel,“ komentoval prý Truman článek při pózování.

„Nebyl to vrchol žurnalismu ani tvůrců volebních průzkumů,“ konstatuje v knize The Presidents o možná nejnečekanějším vítězství v historii USA Iain Dale. Jenže tehdy se opravdu všeobecně předpokládalo, že zvítězí Dewey. Jak to?

Stačí se podívat na republikánův životopis. Rodák z Michiganu se sice se svým hlubokým barytonem mohl proslavit jako zpěvák (a v roce 1923 byl dokonce třetí na celonárodní soutěži), kariéru mu ale překazily zdravotní problémy. Budu tedy právník, řekl si. A s titulem z Kolumbijské univerzity v kapse rozjel pozoruhodnou kariéru.

Jako prokurátor v New Yorku se proslavil bojem s tamními mafiány. Za mříže dostal například Charlese „Lucky“ Luciana. Ten mu předtím přitom paradoxně zachránil život, když nechal oddělat jiného mafiána Dutche Schultze, který na Deweyho chystal atentát. Mladý republikán (narodil se v roce 1902) se stal ve své funkci celebritou a získal přezdívku Gangbuster. Od roku 1943 byl guvernérem New Yorku a zasadil se mimo jiné o založení State University of New York, stavbu dálnice New York State Thruway a vylepšení zdravotního systému.

V roce 1940 ho republikáni na prezidenta ještě nenominovali, o čtyři roky později už se však postavil Franklinu D. Rooseveltovi při jeho čtvrté kandidatuře (22. dodatek ústavy omezující počet prezidentských mandátů na dva byl ratifikován až v roce 1951) a prohrál s ním těsněji než všichni dřívější soupeři. V roce 1948 tak dostal důvěru opět, nejdřív však musel na nominačním sjezdu porazit senátora za Ohio Roberta A. Tafta, syna 27. prezidenta USA. Zatímco Taft byl konzervativec reprezentující nálady Středozápadu, Dewey byl spojený s establishmentem východního pobřeží a vedl umírněné křídlo strany – podporoval většinu reforem New Dealu i angažovanost USA v začínající studené válce.

Když USA naposledy zažily odvetu. Pan vajíčko neměl proti golfistovi Ikeovi šanci

Ti, co Deweyho znali, říkali, že je dobrosrdečný, upřímný a veselý. Kolegové oceňovali i jeho administrativní talent – prostě uměl věci řešit. Na druhou stranu, na veřejnosti působil koženě a odměřeně, jako by se před lidmi nedokázal uvolnit. A pak tu byl ten jeho knírek. Nechal si ho narůst, když ve 20. letech randil s budoucí manželkou Frances, protože té se líbil. K radosti karikaturistů a navzdory rozmluvám jeho poradců si ho už nechal. Vynesl mu posměšné označení „mužíček ze svatebního dortu“.

Thomas Dewey na obálce magazínu Illustrated (1944)

Knírek neknírek, v roce 1948 byl Dewey jasný favorit, protože Truman, jenž nastoupil do úřadu z pozice viceprezidenta po Rooseveltově smrti tři roky nazpět, byl tuze nepopulární. Dnes je považován za jednoho z deseti největších amerických prezidentů a rozhodného vůdce Západu v kritických letech, tehdy to ale byla jiná písnička. Trumanova podpora na jaře 1948 spadla pod 40 procent. Inflace, stávky, korupční skandály jeho administrativy, omezení moci odborů Taft-Hartleyovým zákonem navzdory jeho vetu, vyhrocení vztahů se SSSR – to vše mu voliči vyčítali.

Kvůli Trumanovým snahám o posílení práv Afroameričanů (například ukončení diskriminace v armádě) se od demokratů navíc odštěpili takzvaní dixiekraté, kteří se jali reprezentovat zájmy radikálních jižanů. V jejich čele stál Storm Thrumond, později dlouholetý senátor, který v horní komoře Kongresu vydržel až do roku 2003, kdy ve sto letech zemřel. Trhl se i levičák a předchůdce Trumana ve funkci Rooseveltova viceprezidenta Henry A. Wallace, jenž se svou Progresivní stranou žádal mimo jiné udobření se Sověty.

40 fotografií

Za této situace Dewey věřil, že jediné, co musí dělat, je nic nepokazit. Vypouštěl ze sebe samé floskule, snažil se být tak nadstranický, jak to jen šlo, a Trumana v podstatě nezmiňoval. Jeho kampaň asi nejlépe symbolizuje výrok „Víte, že vaše budoucnost je stále před vámi“. Ten lze opravdu těžko zpochybnit.

Truman se oproti tomu pustil do kampaně se vší vervou. Objížděl USA po železnici a spojoval Deweyho s „flákajícím se“ republikánským Kongresem, který mu hatil reformní snahy. „Give’em hell, Harry! (Nandej jim to, Harry),“ vykřikl jednou jeden z jeho stoupenců. Ujalo se to a davy slogan provolávaly stále více. Uvidíte, že z průzkumů budou po volbách jen cáry papíru, přesvědčoval Truman i své pochybující okolí.

Deweyho náskok v průzkumech se sice v týdnech před hlasováním snižoval, jeho triumf byl však do posledních chvil pořád brán za hotovou věc. Life ve svém předvolebním vydání publikoval fotografii Deweyho s popiskem „Náš příští prezident jede přívozem přes Sanfranciský záliv“, v Británii v listu Manchester Guardian vyšel text „Harry S. Truman: Studie selhání“. Televize NBC připravila lepenkový model Bílého domu, u něhož se po oznámení výsledků měli objevit dva sloni jakožto symbol republikánů. Deweyho spojenci, s nimiž se počítalo do prezidentské administrativy, skupovali domy v D. C., lidé z Trumanova týmu si už naopak hledali jinou práci…

Výsledek? Truman získal 49,6 procenta hlasů oproti Deweyho 45,1 procenta a zvítězil poměrem 303 ku 189 volitelům. Postavili se za něj bílí jižané, odboráři, katolíci, židé i farmáři se Středozápadu. Bylo to ale jasné až druhý den zrána.

„Dewey Defeats Truman“. Vítěz voleb Harry Truman drží v rukou výtisk Chicago Daily Tribune se slavným mylným titulkem. (4. listopadu 1948)

A v Chicago Daily Tribune tak dlouho čekat nemohli. Kvůli stávce tiskařů související se zmíněným Taft-Hartleyovým zákonem a zdlouhavému výrobnímu procesu mělo první volební vydání uzávěrku ve chvíli, kdy ještě Truman vítězem nebyl. Pak samozřejmě vyšlo vydání další, ale to už bylo 150 tisíc výtisků s titulkem DEWEY DEFEATS TRUMAN na světě. Pro prezidenta, který chicagským listem, jenž ho jednou označil za ňoumu, pohrdal, to bylo ohromné zadostiučinění.

Články označující Deweyho za prezidenta vydal třeba i časopis The Journal of Commerce. Je to ale právě titulka Chicago Daily Tribune, která si dodnes žije svým vlastním životem. Rádi ji používají například kandidáti, kteří se snaží přesvědčit veřejnost, že jejich šance jsou vyšší, než se myslí. V roce 1984 například výtiskem mával Walter Mondale (od Reagana pak dostal naloženo), v roce 1992 zase „třetí“ kandidát Ross Perot.

Ross Perot se slavným výtiskem Chicago Daily Tribune (1. listopadu 1992)

Kdyby Dewey zvítězil v Kalifornii, Illinois a Ohiu, v nichž získal jen o procento hlasů méně, prezidentem by byl on. K alternativní historii bylo našlápnuto tolik, že není divu, že historik Niall Ferguson neúspěšného kandidáta využil i v knize Virtuální dějiny. Tam s Deweym operuje ve scénáři, kdy mimo jiné Japonsko dlouhodobě ovládá Tichomořskou oblast a Američané se mu snaží postavit. „...Roosevelt krátce před svou smrtí zahájil tento proces, když veřejně označil Čínu za budoucí velmoc. Jeho nástupce Dewey poslal v roce 1948 pomoc Maovi, který zatlačil Japonce až do Šanghaje...“

Fotka, která rozhodla boj o Bílý dům. Demokraty odrovnal trapas s tankem

Místo toho USA pod Trumanem uzavřeli s Japonci bezpečnostní smlouvu a tři roky vedli válku v Koreji. I kvůli ní se popularita 33. prezidenta na jaře 1952 propadla k 20 procentům. Končil jako nejméně oblíbená hlava státu, než ho dorovnal Richard Nixon. Ještě k tomu se mělo za to, že je chudý, a tak se zavedla prezidentská renta. Zemřel v roce 1972 v 88 letech ve svém Missouri.

Dewey se ještě v roce 1952 postaral o to, aby se nestal kandidátem na prezidenta jeho rival Taft, a po konci ve funkci guvernéra New Yorku se vrátil k výnosné právnické praxi. Jakékoli nabídky na návrat do politiky odmítal, pohrdl i křeslem v Nejvyšším soudu. Zemřel o rok před Trumanem, v Miami, kam vyrazil hrát golf, dostal infarkt. O své legendární prohře prý do konce života takřka nepromluvil. „Byla jako zamčená místnost v zatuchlém sídle, do níž jeho majitel nikdy nevstoupil,“ napsal v jeho biografii historik Richard Norton Smith.

Výsledky prezidentských voleb v USA v roce 1948