John Swinney FOTO: Scottish Government / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
FOTO: Scottish Government / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
KOMENTÁŘ / Skotsko má od úterý nového premiéra, stal se jím John Swinney, který zároveň o den dříve nastoupil do pozice lídra Skotské národní strany (SNP). Po roce tak nahradil prvního muslima v čele skotské vlády, Humzu Yousafa, který si během krátké doby znepřátelil koaliční partnery i vlastní spolustraníky a zároveň stranu připravil o podstatnou část podpory veřejnosti.
SNP, která Skotsku vládne nepřetržitě už od roku 2007, doufá, že šedesátiletý politický veterán Swinney zastaví propad v průzkumech, ukončí vnitrostranické rozepře a vytyčí jasnou cestu ke splnění hlavního cíle skotských nacionalistů: dosažení nezávislosti na Spojeném království. Nejprve ale musí přesvědčit zklamané voliče, že nemají dát po tolika letech u moci raději přednost sílící Labour Party.
Nevhodný kandidát
Syn pákistánských imigrantů Humza Yousaf loni nastoupil do čela SNP a tím pádem i skotské vlády za poměrně dramatických okolností. Vystřídal totiž dlouholetou a mimořádně charismatickou premiérku Nicolu Sturgeonovou, která v polovině února roku 2023 nečekaně oznámila rezignaci. Vzápětí se ukázalo proč: její manžel Peter Murrell, který měl více než dvě desetiletí na starosti každodenní chod SNP, byl nejprve zatčen a posléze i obžalován ze zpronevěry stranických fondů.
Na krátkou dobu byla zadržena i samotná expremiérka, která však nebyla dosud z ničeho obviněna. V SNP se každopádně zcela nečekaně uvolnila nejvyšší pozice a rozpoutal se boj mezi konzervativnějším a progresivním křídlem strany, ve kterém Yousaf jako zástupce stranické levice zvítězil jen s mimořádně těsnou většinou 52,1 procenta.
Yousaf, který do té doby působil na pozici skotského ministra zdravotnictví a předtím spravedlnosti, se pro rozbouřené období rychle ukázal jako mimořádně nevhodný kandidát. Nejenže postrádal charisma Sturgeonové, která jednu dobu patřila mezi nejoblíbenější politiky v celé Británii, ale chyběla mu i její schopnost udržovat stranickou jednotu a přinejmenším korektní vztahy s koaličními partnery.
SNP sice ve volbách v roce 2021 drtivě zvítězila, k parlamentní většině jí však chyběly dva mandáty. Strana proto uzavřela koalici se Skotskými zelenými, kteří v regionálním parlamentu jako jediní rovněž podporují skotskou nezávislost. Jinak spíše umírněně levicová Skotská národní strana se ovšem tímto krokem upsala k prosazování silně progresivního a u širší veřejnosti stále méně populárního programu – od ambiciózního cíle dosáhnout nulových emisí již v roce 2030 až po kontroverzní kroky na podporu práv trans komunity.
Koaliční konflikt
Už Sturgeonová se na konci svého mandátu stala cílem ostré kritiky kvůli tomu, že úřady poslaly do ženské věznice bývalého sexuálního násilníka, který se začal identifikovat s opačným pohlavím. Jejího nástupce pak v očích veřejnosti i části spolustraníků poškodilo zejména přijetí kontroverzního zákona, který by za jistých okolností mohl vést k trestnímu stíhání za „misgendering“ – tedy oslovování trans lidí rodem nebo zájmenem odpovídajícím jejich biologickému pohlaví.
Yousaf se nakonec pokusil ze spolupráce se zelenými vycouvat a jeho vláda odložila dosažení nulových emisí nebo například zastavila předepisování blokátorů puberty nezletilým. Skotští zelení kvůli tomu ohlásili stranické referendum o tom, jestli mají z koalice vystoupit, premiér je však předběhl a oznámil jednostranné vypovězení dohody.
Tento krok, který podle všeho neprobral ani se stranickými kolegy, ani se samotnými koaličními partnery, ovšem vzápětí přivodil jeho pád. Když opoziční labouristé a konzervativci využili situace a vyvolali nejprve hlasování o nedůvěře samotného Yousafa a následně i celé vlády, zelení ohlásili, že je v parlamentu podpoří. Humza Yousaf byl vzápětí přinucen potupně oznámit rezignaci, aby tak zabránil svržení vlády a rozpoutání naprostého politického chaosu.
Nový lídr
Yousafova rituální oběť Skotské zelené alespoň prozatím uspokojila a vláda díky jejich podpoře ustála hlasování o nedůvěře. SNP se zároveň podařilo vyhnout dalšímu zdlouhavému a zároveň ničivému boji mezi jednotlivými frakcemi a strana se během pouhých několika dní sjednotila za Johnem Swinneym, který je veteránem nacionalistického hnutí.
Proti Swinneymu se původně chtěla postavit bývalá ministryně financí, Kate Forbesová, která v posledním vnitrostranickém souboji těsně prohrála s Yousafem. Nakonec mu ale projevila podporu a ze souboje se stáhli i všichni ostatní protikandidáti.
Swinney vstoupil do Skotské národní strany už ve svých patnácti letech, tedy v době, kdy SNP začala nabírat na popularitě. V roce 1997 byl zvolen do dolní sněmovny britského parlamentu a o dva roky později do nově vzniklého skotského parlamentu, ve kterém zasedá bez přerušení až dodnes. Mezi lety 2000 a 2004 byl dokonce šéfem SNP a později působil v několika významných vládních funkcích včetně ministra financí nebo školství a místopředsedy vlády.
O Swinneyho opětovném nástupu do čela SNP se spekulovalo už po odchodu Sturgeonové, tehdy se ale ještě rozhodl nekandidovat, aby dal přednost „novým perspektivám“ a mladší generaci. Tentokrát však skotští nacionalisté nemohli znovu riskovat – raději proto sáhli po mimořádně zkušeném politikovi, kterého čeká hned několik nelehkých úkolů.
Nejistá budoucnost
Nový lídr a potažmo skotský premiér musí v prvé řadě udržet stranu jednotnou a nedovolit, aby se zastánci nezávislosti rozprchli do dalších uskupení. Nejvážnějším konkurentem je v tuto chvíli kromě již zmíněných zelených strana Alba, kterou před třemi lety založil populární expremiér Alex Salmond a do které od té doby z SNP přeběhli už dva poslanci.
Problém vedle soudržnosti vlastní strany představuje i obtížné hledání většiny v parlamentu, kde SNP nezbývá než pokračovat v nějaké formě spolupráce se zelenými – ovšem ideálně ne za cenu schvalování příliš progresivních opatření, která by dále odrazovala umírněné voliče. Právě opětovné přesvědčení zklamané skotské veřejnosti pak bude pro Swinneyho vůbec nejtěžším úkolem, protože průzkumy ukazují, že se voliči od SNP postupně odvracejí.
Zatímco ještě těsně před rezignací Sturgeonové dosahovala podpora Skotské národní strany v některých šetřeních neuvěřitelných padesáti procent, dnes se propadla k 35 procentům a SNP tak poprvé po dlouhých deseti letech soupeří o první místo s labouristy. Těm se daří přitahovat umírněnější národovecké voliče, pro které není nezávislost tím nejdůležitějším a v současnosti nejpalčivějším tématem. Labouristé v posledních letech zažívají nárůst podpory po celé Británii, když slaví drtivá vítězství v místních a doplňovacích volbách a s největší pravděpodobností na podzim ovládnou i celonárodní parlament – mimo jiné díky lepšímu výsledku ve Skotsku.
Naopak SNP je v tuto chvíli zkrátka unavená, okoukaná a skandály poškozená strana, které se ani za dlouhých sedmnáct let ve vládě nepodařilo splnit hlavní důvod vlastní existence: tedy dosažení nezávislosti, kterou skotští voliči těsně odmítli v referendu v roce 2014. Vyhlášení dalšího plebiscitu od té doby úspěšně blokují britské konzervativní vlády. Tomuto stavu odpovídají nejen klesající preference, ale i prudce upadající členská základna Skotské národní strany, kterou za posledních pět let opustilo více než padesát tisíc členů. Swinney proto musí voliče přesvědčit o tom, že jim má SNP ještě co nabídnout.
