Takhle si jdou po krku šimpanzi. Neskutečná podoba s člověkem

Mezi zvířaty bylo opakovaně pozorováno velmi násilné chování, vraždění konkurentů včetně dětí
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   zajímavost

Válka a násilí se často mohou jevit jako lidské činy, které byly přítomny po většinu naší historie. Ale vedou také zvířata „válku“? U nelidských savců je nepřátelství mezi soupeřícími skupinami poměrně rozšířené, ale zřídka vede ke smrti. Existuje však jedna výjimka: naši nejbližší bratranci, šimpanzi.

Je to opravdový boj o přežití! Jejich „dovednosti“ na poli zabíjení jsou obdivuhodné. V tomto úryvku z knihy „The Beast Within: Human as Animals“ se výzkumnice Jessica Serra podívala na temnou stránku chování šimpanzů, aby ukázala, že naši nejbližší žijící příbuzní mají také „talent“ pro válčení.

Vraždy ve válkách o území

Etologické studie už v minulosti prokázaly, že zvířata jsou schopna vytvářet složité politické aliance. Anglická primatoložka Jane Goodall učinila na toto téma zásadní objev, když odhalila netušenou temnou stránku šimpanzů. V roce 1974, když studovala chování šimpanzí kolonie v tanzanském národním parku Gombe, pozorovala sociální propast mezi dvěma skupinami v jedné z komunit.

První skupina, nazývaná Kasakela podle severní části parku, kterou zabírala, se skládala z osmi dospělých samců a dvanácti dospělých samic a také jejich mláďat. Druhá skupina, nazývaná komunita Kahama, sestávala ze šesti dospělých samců, dospívajícího samce a tří dospělých samic.

Nepřátelství začalo extrémně násilným způsobem, když samec ze skupiny Kasakela zabil Godiho, samce ze skupiny Kahama. Vztek Kasakelů sužoval Kahamy po další čtyři roky, během kterých bylo zabito dalších šest zvířat. Pokud jde o samice Kahamy, dvě zmizely a tři byly zbity gangem násilnických samců.

Děsivé noční můry

Konec této „čtyřleté války“ vedl k tomu, že komunita Kasakela převzala území Kahamy. Bylo to však krátkodobé vítězství, protože jiné komunitě šimpanzů žijících poblíž se podařilo Kasakely vypudit. Goodall vyprávěla o vzpomínkách na tuto válku ve svých memoárech „Through a Window: My Thirty Years with the Chimpanzees of Gombe“. „Několik let jsem se snažila vyrovnat se s tímto novým poznáním. Často, když jsem se v noci probudila, vynořily se mi na mysl děsivé obrazy – Satan (jeden z lidoopů, pozn. red.) drží ruku pod Sniffovou bradou, aby se napil krve, která vytryskla z velké rány na Sniffově tváři.“

Jane Goodall není jediná, koho pronásledují krvavé obrazy vražd mezi skupinami šimpanzů. Američtí vědci ohlásili podobné scény násilí mezi šimpanzi v národním parku Kibale v Ugandě. Nelítostné boje těchto primátů podnítily koalice dospělých samců s jediným cílem – rozšířit jejich území. Oblasti, kde se bojovalo, odpovídaly zpustošené zemi dobyté násilím.

Napadají a zabíjejí děti konkurentů

Jak to tedy je, jsou tito primáti skutečně ve „válce“? Pokud definujeme válku jako smrtící násilí organizované proti členům jiné skupiny, pak je odpověď jasná. Stejně jako lidé mají i šimpanzi schopnost vést válku. Než začaly boje v národním parku Kibale, prováděli samci systematické hlídky. Tyto války byly plné hrůzy ze zabíjení novorozenců mezi soupeřícími gangy, zvěrstev, která v konfliktech páchají i lidé.

Tři takové útoky zaznamenali antropologové z Ohijské univerzity a Michiganské univerzity v International Journal of Primatology. Výzkumníci vyprávěli, jak při různých příležitostech na hlídce dospívající a dospělí samci z komunity šimpanzů Ngogo napadli děti konkurenčního gangu, zabili je a jedno z nich snědli.

Ačkoli existují kulturní rozdíly mezi našimi způsoby vedení války a způsoby šimpanzů, určité podobnosti jsou nápadné. Lidé i šimpanzi zajišťují, že atentáty může spáchat několik jedinců bez většího rizika pro útočníky. A jak šimpanzi, tak i lidé mají jasnou motivaci k zabíjení – chtějí získat území, hierarchické postavení, přístup ke zdrojům atd. Někteří odborníci dnes dokonce používají „model šimpanze“ k vysvětlení vzniku války u lidí.

Alfa samce prostě snědli

Agresivita se u šimpanzů neprojevuje pouze při konfrontaci s konkurenční komunitou. Americká profesorka antropologie Jill Pruetz a její tým na Iowské státní univerzitě vyprávěly o vraždě, kterou v roce 2013 spáchalo několik samců na členovi jejich vlastní skupiny ve Fongoli v Senegalu. I když vědci nebyli svědky masakru, který se odehrál v noci, slyšeli výkřiky, ze kterých tuhla krev v žilách. Ráno s hrůzou objevili mrtvolu Foudouka, 17letého bývalého alfa samce.

Odsouzen k vyhnanství a izolaci se vyděděnec pravidelně pokoušel vrátit se ke skupině a vnucoval se jako dominantní, což se novým alfa samcům nelíbilo. Výzkumný tým spekuloval, že kdyby jeho vstup byl submisivnější, výsledek by pravděpodobně nebyl fatální. Nejvíce ale vědce znepokojilo, jak gang zacházel s Foudoukovým tělem den po jeho smrti. Aby se ujistili, že se už nemají čeho bát, táhl gang tělo po zemi, opakovaně ho očichával, vyrval mu genitálie, kousal ho, vytrhával mu maso a nakonec ho snědl.

Zdroje: livescience.com, ncbi.nlm.nih.gov, kniha The Beast Within – Humans as Animals

KAM DÁL: Pták velký jako člověk je i v Česku. Zabíjí své sourozence, říká se mu duch z bažin.