„Rudolf IV.“
Tradice herectví rodiny Hrušínských sahá až do poloviny 19. století. Už babička jeho dědy Anna Budínská-Červíčková vlastnila slavnou kočovnou divadelní společnost, pradědeček se též jmenoval Rudolf. Rudolf Hrušínský nejml. je tak čtvrtým nositelem tohoto jména v řadě. Narodil se v Praze 19. listopadu 1970. Na jevišti se objevil už jako kluk, ve filmu si pak ve čtrnácti i se svým dědou a tátou zahrál coby Honzík Kalina v komedii Vesničko má středisková.
Nemusíme připomínat, že velkou popularitu mu přinesla role kominického učně Jirky Horáčka ve známém Discopříběhu a jeho pokračování. Zde naštval svého tátu, když se dle jeho názoru nechal ostříhat na „pankáče“…
Na cestách
Na počátku 90. let si koupil učebnici španělštiny, naučil se asi pět se slov, letenku do Madridu a vyrazil na zkušenou a užívat si svobodu mimo svět filmové slávy. Do Prahy se vrátil nadšený tamním prostředím, záhy na to si sbalil kufry a autem odjel do města Logroño v provincii La Rioja. Tam si na rok pronajal bar a začal podnikat. Dlouhé roky pak jako tažný pták odlétal na zimu do teplých krajů, za prací se na jaře vracel domů.
Dlouhodobě pobýval v Dominikánské republice, kde byl poprvé na dovolené někdy před dvaceti lety. Měl tam přítelkyni a kamarádovi pomáhal v cestovním ruchu. Pohoda, slunce… Moc se mu tam líbilo, rád se tam vracel. Procestoval i velkou část Jižní Ameriky.
V roce 2010, když měl už koupenou letenku do své oblíbené destinace, zastihly ho zprávy o velkém zemětřesení na Haiti. Z peněz z narychlo uspořádané sbírky, hlavně v okruhu přátel, nakoupil léky, na místě pak potraviny, a jako dobrovolník vyrazil pomáhat humanitárním organizacím. Podílel se na pomoci v oblasti dominikánsko-haitského pohraničí Santa Dominga chudým lidem z favel, což jsou malé osady s prostými přístřešky postavenými z odpadků.
Bez pozornosti médií
Nejmladší Rudolf Hrušínský velkou společnost nikdy nevyhledával, přednost dává setkávání s přáteli, o svém soukromém životě nemluví. Nebylo tak těžké dlouho tajit, že se oženil. Se svou ženou Martinou se „jen setkali“ ve společnosti zhruba rok před tím, než odjel do postižené oblasti. Pomyslná jiskra mezi nimi přeskočila až po dvou letech na menší společenské akci. To už si povídali o všem a hlavně o svých pobytech v zahraničí. Ona před tím pracovala ve Skandinávii, Singapuru, Londýně.
Zjistili, že mají hodně společného, stejný pohled na mnoho věcí… Nezůstalo jen u povídání. Na první „rande“ ji pozval na večeři. Byly to těstoviny a uvěřil je dle starého italské receptu, země, která je mu blízká. Tam se i vzali a u zamluveného stolu v oblíbené restauraci si dali oběd. Že jde o „svatební hostinu“ neměl tušení ani překvapený číšník, když uviděl uviděl Martinu ve svatebních šatech, ani jejich blízcí, včetně Michala Davida.
Vzali se před devíti lety a když po obědě procházeli ulicemi, Italové jim mávali a přáli štěstí
U filmu jinak
Dnes třiapadesátiletého Rudolfa nikdy filmová „sláva“ nijak nepřitahovala, neužíval si ani obdiv fanynek. Lákalo ho spíš psát. Knihy, scénáře, dát život svým vlastním postavám. Tak nějak ho odrazovalo, nebo spíš si ale nedovedl představit, že by se něčemu takovému mohl věnovat. Se svým kamarádem, režisérem Karlem Janákem se jednou sešli u něho na zahradě, povídali si, dali nějaký drink… Svěřil se mu, že se mu rodí v hlavě jistý příběh, jehož inspirací je jeho oblíbená kapela Kabát.
Přišel covid, nebylo tehdy tzv. do čeho píchnout, a tak napsal scénář k osmidílnému seriálu Agrometal, který v premiéře odvysílala loni televize Prima. Původní scénář pak obohatil o nové postavy a situace a ty s jemným humorem a vykreslením partnerských vztahů zpracoval ve stejnojmenné knize, která vyšla minulý rok.
Více o Agrometalu vám prozradí sám v následujícím rozhovoru:
Zdroje: www.novinky.cz, www.blesk.cz, www.novinky.cz, www.kafe.cz
