Český statistický úřad uvádí, že do ciziny vyrazí každoročně tisíce obyvatel. A to jak na krátké poznávací zájezdy, tak na delší relaxační dovolené. Jen minulý rok bylo uskutečněno 7,5 milionu zahraničních cest.
Mezi nejpopulárnější destinace patří Chorvatsko, Slovensko, Itálie, Egypt, Řecko a Rakousko. Průměrně pobyt za hranicemi trval 7,6 nocí.
Dá se tedy konstatovat, že jsme spíše krátkodobí cestovatelé, pokud se tedy srovnáme se známými dobrodruhy. Předčila nás dokonce i Barbora Markéta Eliášová, učitelka jazyků a milovnice poznávání jiných kultur.
I přestože se narodila v roce 1874, vyrůstala jako chudý sirotek a od čtrnácti let pracovala v textilní továrně, podívala se do zemí, o níž se většině lidí v té době ani nesnilo. Byla totiž nejen inteligentní a odhodlaná, ale také nesmírně odvážná. Navíc měla štěstí na lidi, kteří ji v jejím snu podporovali.
Barbora Markéta Eliášová
Touhu rozšiřovat si obzory projevila Barbora již v dětství, kdy doslova prahla po knihách. V době dospívání, kdy nastoupila na pozici třídičky vlny, aby přispívala do rozpočtu své pěstounské rodiny, nezahálela ani po práci. Učila se německy.
Později si jejího talentu na jazyky všimla jedna z hereček, u níž získala místo služebné. V době, kdy se s ní přestěhovala do Vídně, jí zaplatila kurzy němčiny, angličtiny a základů obchodu.
Barbora Markéta Eliášová
Mladá žena byla do učení tak zapálená, že během několika dalších let získala z angličtiny státní zkoušku, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho britskou manželkou. Ti ji podporovali v dalším vzdělání a dokonce ji půjčili peníze, aby se podívala do Anglie, Francie, Německa a Švýcarska.
Barbora byla zahraničím fascinovaná. Když tedy v roce 1911 zemřel její snoubenec na otravu krve a o pár měsíců později i její přítel, profesor Mourek, rozhodla se vzít neplacenou dovolenou, odejít z Vyšší dívčí školy, kde učila jazyky a vydat se do Země vycházející slunce, do Japonska.
V době, kdy ženy bez mužského doprovodu téměř nikam nechodily, aby nebyly považovány za poběhlice, že osmatřicetiletá osudem zdrcená Bára sama vydala po Transsibiřské magistrále, plavila se na parníku a putovala pěšky, aby ve zcela odlišné zemi pracovala jako vychovatelka a učitelka jazyků.
Cestovatelka Barbora
Eliášová Japonsko navštívila dohromady čtyřikrát. Vždy se cestou tam a nazpět zastavila v nějaké další krajině. Dohromady se podívala na všechny tehdy známé kontinenty. Stala se tak první Češkou, která procestovala svět.
Její zážitky ale nebyly vždy zahaleny štěstím. 1. září 1923 zažila v oblasti Kantó masivní zemětřesení, při němž přišlo o život přes 100 tisíc obyvatel. Barbora smrti unikla jen o vlásek. V jediných šatech, bez peněz a dokladů se vydala na třídenní pěší túru směr Československá ambasáda, aby se mohla vrátit zpátky domů. Nasedla tak na parník a poté na vlak směr New York, kde ji zastihlo další neštěstí. Její rychlík se srazil s jiným. Žena z nehody opět vyvázla bez újmy.
Po letech cestování se Barbora nakonec usadila v Roztokách u Prahy, kde si koupila menší dům. Účastnila se pravidelně přednášek, kde vyprávěla své zážitky, psala knihy, měla pořad v rozhlase a jako vzpomínku na Japonsko nechala vysadit v pražské Jungmannově ulici růžové sakury. Zemřela v roce 1957.
KVÍZ: Poznejte hlavní světová města
Zdroje: www.idnes.cz, www.cs.wikipedia.org, www.czso.cz, www.abczech.cz
