Až 90 procent afrického kulturního dědictví je v Evropě a Americe. Dekolonizace muzeí se týká i Česka

Poté co od 60. let minulého století získaly africké státy nezávislost, začaly se o nejcennější část svého kulturního dědictví postupně hlásit. A zatímco evropské státy a kulturní instituce nároky po desetiletí odmítaly, kolem roku 2020 se vztahy začaly narovnávat.

Poslové magie / Africké loutky a masky|foto: Náprstkovo muzeum Praha

„Dekolonizace je změna přístupu v muzeích. Projevuje se tím, jak se věci vystavují, v jakém kontextu, a jak se k nim chováme: Co k nim napíšeme do popisek výstavy a podobně. Vedle toho se provádí provenienční výzkum sbírek. Zjišťuje se, jak se do muzea dostaly. A podle toho se může přikročit k repatriaci, tedy k navracení předmětů do jejich vlasti,” vysvětluje Ondřej Crhák z Náprstkova muzea.

Část sbírek Evropané v Africe během vrcholného kolonialismu - na konci 19. a počátku 20. století – koupili od původních majitelů. Předměty se ale často pořizovaly od místních překupníků bez ohledu na to, jak tito lidé cennosti získali. Výjimkou nebyly ani otevřené krádeže a plenění ze strany armád koloniálních států.

Beninské bronzy

Příkladem takového plenění jsou například takzvané Beninské bronzy. Soubor několika tisíc bronzových a mosazných plastik a sošek. Vznikly mezi 16. a 18. stoletím v někdejším království Benin v dnešní Nigérii.

„Vypráví nějaký příběh – výjevy z historie beninského království. Jsou tam i náboženské motivy – jsou to sošky, plastiky, busty, některé jsou i velké 50 na 50 centimetrů,” popisuje Crhák.

Poslové magie / Africké loutky a masky|foto: Náprstkovo muzeum Praha

S tím, že mezi zachycenými výjevy je i setkání s Portugalci, kteří s královstvím Benin v 15. století navázali čilé obchodní kontakty, podobně jako se státy v Indii, východní Africe a jinde ve světě. Kořeny království sahají až do 12. století, ale později upadlo a navíc –

v roce 1897 jeho zbytky včetně hlavního města –, vyplenili Britové. Beninské bronzy z vypleněného královského paláce odvezli do Evropy, kde tisíce předmětů skončily ve sbírkách muzeí i v ostatních zemích.

Dnes Nigérii oficiálně patří asi 1,1 tisíc bronzů, které doputovaly do německých muzeí. Německo je Nigérii oficiálně vrátilo uzavřením mezistátní smlouvy v roce 2022.

Většina jich ale zůstala v Německu, jak doplňuje Crhák: „Nigerijská strana s tím tak pracuje. Jejím cílem není vysát německá muzea, ale narovnat vztah“.

Ašantské zlato

Dalším případem částečně úspěšné repatriace je takzvané Ašantské zlato. Víc než stovka převážně zlatých předmětů patřila Ašantskému království, které ale v roce 1874 dobyli Britové. Až 32 předmětů zamířilo v dubnu zpátky do Kumasi, někdejšího hlavního města království a jsou vystavené v muzeu královského paláce Manhiya.

Poslové magie / Africké loutky a masky|foto: Náprstkovo muzeum Praha

„Je tam například takzvaný čistič duše, který ašantský král nosil na sobě, aby chránil svou duši. Jsou tam zlaté pokrývky hlavy, nebo šperky, zlatá dýmka a mnohé ty předměty mají hluboký duchovní význam,“ popsala před časem pro BBC předměty poradkyně ghanského ministerstva kultury Nana Oforiatta Ayim.

Předměty se do Ghany ale vydaly jen na dlouhodobou zápůjčku na tři roky. Britské muzeum totiž zákonem zakázáno sbírky trvale vracet.

V čem se liší přístupy jednotlivých evropských zemí k repatriaci afrického umění? Vrátí své Beninské bronzy i Náprstkovo muzeum v Praze, které má největší sbírku afrického umění v Česku? A v čem je debata o dekolonizaci muzeí relevantní i pro českou společnost obecně? Odpovědi nabízí Za obzorem Zdeňka Nováka.