Petr Fischer: Strhni si svůj plakát
Zdá se, že napadání politiků a političek se v Německu stává zcela běžnou metodou politického boje. Poslední případ útoku na exprimátorku Berlína Franzisku Giffeyovou je ale přece jen z jiného soudku. Útoku se dopustil pomatený stařec, který byl agresivní už dříve, takže se nedá říct, že by napadení s lehkými následky nějak souviselo s novým agresivním politickým trendem.
Že jde o trend, bohužel dokazují i případy z nedávné doby a to nemluvím o nejhorším případu, kdy byl v Drážďanech zbit lídr kandidátky vládní SPD Matthias Ecke a zranění byla tak vážná, že musel být operován.
Čtěte také
Strhávání plakátů a sprosté slovní útoky nejsou výsadou jen bývalých východních zemí. Množily se už při minulých zemských volbách v Bavorsku. Násilí bylo namířeno zejména na Zelené, kteří byli šokováni vulgárními výpady lidí na ulici. Na jednom z předvolebních mítinků přiletěla na pódium i dlažební kostka, naštěstí bez následků.
Lídr AfD zase simuloval napadení jedem, které se neprokázalo, což naopak potvrdilo fakt, že Alternativa pro Německo (AfD) využije k volebnímu úspěchu cokoliv. Cílem útoků před letošními evropskými volbami je ale i AfD, tedy zatím převážně plakáty této strany na ulici. Strhávají se plakáty všech stran a při té příležitosti dojde i k agresivním akcím, jejichž obětí se stal právě i lídr SPD Ecke.
Politika musí dávat smysl
Ukázalo se později, že celou věc spáchala parta teenagerů, snad ani ne tak z politické nenávisti, nýbrž z plezíru a z dobrodružství. Jako by radost škodit politikům byla dvojnásobně silná než radosti jiné. Politici přece můžou za všechny chyby v systému, které lidi trápí, soudí lid obecný. Zaslouží si tedy co proto, přinejmenším jako menší výstrahu, vlastně pro dobro všech.
Čtěte také
Do německých ulic se přelila hrubost veřejné debaty, z agrese slovní se stalo fyzické násilí. Nejde sice o organizované bojůvky ve stylu SA, jak několik německých politiků po incidentech naznačilo, protože resentimenty vzniku nacistické doby jsou mimořádně silné a vždy mohou fungovat jako vysvětlení, varování a pohanění soupeřů zároveň.
Zhoubná a rozkladná tendence to ale rozhodně je. Co s ní ale dělat, když jsou zasaženi všichni a nikde není vidět žádné centrum, z něhož by politické násilí vycházelo? Násilí se zdá být všudypřítomné, bez konkrétní politické barvy, stalo se součástí politického prostředí, i když všechny strany tvrdí, že jsou proti násilí, je v něm a pracuje.
Demokratická společnost nemá moc možností, jak se takovému vývoji bránit. Policie bude dál dělat svou práci, stíhat útočníky, šetřit jednotlivé kauzy, žádat tvrdší tresty pro „politické delikty“. Politici budou vyzývat k obraně demokracie, zvát davy do ulic k veřejné podpoře.
To hlavní se ale musí odehrát jinde: diskuse o problémech rovných soupeřů, ne nepřátel, musí být kultivovaná a dávat smysl a hlavně musí dávat smysl sama praktická politika, její výstupy, tedy konkrétní dopady, aby jako na běžícím páse společnost nevyráběla frustrované lidi, kteří si svůj hněv vybíjejí na politicích.
Snadno se to řekne, hůře dělá. I čeští politici dnes bohužel vědí, že pro zisk hlasů je snadnější nedělat nic, zesměšňovat a hanět konkurenci a čekat, jak to voliče ohromí. Kruh se uzavírá… Dokud se nerozevře směrem ke skutečné politice, budou brzy agresivní šílenci lítat i po ulicích českých měst.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
