Příliš mnoho lidí se ještě odmítá při vztahu k Pekingu poučit z katastrofy s Putinem. Je to vidět u firem jako BASF či Mercedes a také nedávno při Scholzově cestě za čínským prezidentem.
V pondělí se Ursula von der Leyenová setkala v Paříži s čínskou hlavou státu a předsedou strany Si Ťin-pchingem. Řekla: „Budeme bránit naše podniky, budeme bránit naši ekonomiku, nikdy nebudeme váhat, pokud to bude nutné.“ Tak dobře: co se stane a co by bylo nutné?
Politolog Münkler: „Čína se nikdy nepoevropštila“
Přímé investice německé ekonomiky v Číně, tj. účast v tamních podnicích, vzrostly v roce 2023 na nové maximum. Rozložení rizika? Ani náhodou! Podíl Číny na německých přímých investicích ve světě vzrostl na 10 % V letech 2018 až 2020 byl stále nižší než 3 %. Důležité části ekonomiky rozprášily jak německou vládní strategii pro Čínu, tak i základní ekonomické pravidlo, podle kterého je třeba se vyhnout jednostranným závislostem.
Továrna společnosti BASF v Čan-ťiangu za deset miliard eur
Společnost BASF v současné době investuje v Číně deset miliard eur. Nový závod v Čan-ťiangu na jihu země se má v příštích letech stát největším závodem BASF po Ludwigshafenu a Antverpách. Oproti tomu ostatní evropské země a USA svou angažovanost v Číně znatelně omezují a snižují i rizika, která německá vláda a EU definovaly jako cíl své strategie pro Čínu. Itálie například zrušila svou účast na ekonomicko-imperiálním prestižním projektu Pekingu „Nová hedvábná stezka„.
Ola Källenius, generální ředitel skupiny Mercedes-Benz, zcela bez reflexe tohoto vývoje oznámil, že skupina své investice v Číně ještě zvýší. Na okraj pekingského autosalonu oslavil rozšíření čínského vývojového centra společnosti. Varoval Evropskou unii před obchodními bariérami, ale ani slovem se nezmínil o čínském státním dumpingu, který tamním automobilkám umožňuje zaplavit německý trh vlastními vozy a zatlačit německé prémiové značky do defenzivy.
Mercedes-Benz již není švábskou společností
Nepřipomíná nám to něco? Drsné probuzení ze závislosti německé ekonomiky na ruském plynu a následná diskuse o tom, jak se tomu v budoucnu vyhnout? Nebo několikaměsíční diskuse o tom, jak jednat s Pekingem, která pak vedla ke strategii německé vlády vůči Číně s cílem snížit závislosti a diverzifikovat zahraniční investice, a to i s ohledem na eskalaci konfliktu na Tchaj-wanu?
Proč je argumentace „Ale Čína!“ v debatě o klimatu nesmyslná
Znovu Mercedes-Benz: údajně švábská společnost je nyní skupinou, která je z 20 % vlastněna Číňany. V posledních pěti letech došlo k rychlému vývoji. Nyní byl na středeční valné hromadě zvolen předsedou dozorčí rady dlouholetý šéf BASF Martin Brudermüller. Svou desetimiliardovou investicí do své bývalé společnosti dovedl závislost na Číně do takového extrému, že společnost předčasně opustila jedna z kritických členek představenstva.
Jak se ze Smartu stal Číňan
Původní cesta byla jiná. Tehdejší Daimler AG chtěla se vstupním modelem třídy A dobýt masový trh, aby se tak díky své velikosti ochránila před nepřátelským převzetím. Ve stejné době byl na trh uveden Smart, moderní dvoumístný vůz pro městský provoz. Místo dalšího vývoje tohoto vlajkového evropského produktu pro novou městskou, flexibilní a bezemisní mobilitu však byl založen společný podnik s čínským výrobcem Geely, druhým největším samostatným akcionářem Mercedesu, a výroba byla převedena na něj. Udává centrála ve Stuttgartu-Untertürkheimu stále ještě tón? Nebo ho již udávají v Pekingu?
Příklady společností Mercedes-Benz a BASF ukazují, jak důležité je se blíže zabývat závislostmi na čínském trhu a strukturálním vlivem čínského státu na německé (a potažmo evropské; pozn. PQ) společnosti. Nejen proto, abychom lépe porozuměli, ale také proto, abychom jednali. Nejde o zastavení obchodu s Čínou nebo investic z Německa, ale o spravedlivé a vyvážené obchodní vztahy. To se nepodaří, dokud Peking vytrvale odmítá poskytnout oběma stranám rovné podmínky, například umožnit německým podnikům převádět zisky do Německa – jak je to možné naopak. Návštěva německého kancléře v Číně před třemi týdny byla v tomto bodě, ale i v dalších ohledech, neúspěšná.
Vláda by se měla brát vážně
Je nejvyšší čas, aby německá vláda vzala svou čínskou strategii vážně. Současné špionážní kauzy a aktivity čínských tajných služeb vedly Spolkový úřad pro ochranu ústavy k závěru, že spolupráce s čínskými společnostmi je pro německou ekonomiku spíše hrozbou než příležitostí. Na konferenci s bezpečnostními manažery velkých firem v Berlíně koncem dubna varoval před „možná velmi optimistickým a příliš pozitivním přístupem“, jinými slovy: před naivitou.
Německo a jeho nová hospodářská strategie: jen neskončit jako Čína
Nařízení o zahraničním obchodu a platbách platí v Německu již desítky let a obsahuje mimo jiné ustanovení o povolování a vykazování vývozu. Umožňuje zakázat vývoz zboží z citlivých odvětví infrastruktury, bezpečnosti a vojenství. Vzhledem k ohrožení hospodářského pořádku, které identifikoval Úřad pro ochranu ústavy, však již není dostačující. Aby bylo možné této hrozbě účinně čelit, musí vláda co nejrychleji přijmout opatření a aktualizovat zákon o zahraničním obchodu a platbách – tj. základ nařízení o zahraničním obchodu a platbách. Jako rozhodující kritéria musí být doplněny technologie, pracovní místa a hospodářská a sociální stabilita, aby německá vláda mohla zabránit prodeji podniků do Číny nebo čínské investici v Německu, která tato kritéria porušuje. Vláda by například mohla aktivně zasáhnout ve společnosti Mercedes-Benz, aby zabránila čínským akcionářům dosáhnout blokační menšiny 25 %. Ta v současné době činí necelých 20 %. Takovým nařízením by vláda mohla také zakázat prodej augsburského výrobce robotů Kuka.
„Těžká rozhodnutí“? S potěšením.
Rizika nečinnosti jsou vzhledem k celosvětovému nárůstu protekcionismu a geopolitické situaci příliš velká. Appeasement ze strany politiků a podřízenost ze strany generálních ředitelů jsou v autokratickém systému špatným přístupem. Tato lekce se vlastně měla prosadit po katastrofě s dodavatelem plynu Putinem. Evropa „přijme tvrdá rozhodnutí, aby ochránila své hospodářství a svou bezpečnost“, řekla Ursula von der Leyenová Siovi. Pojďme tedy na to.
