Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Komentáře

CELÝ PROJEV ředitelky Muzea romské kultury Jany Horváthové během pietního aktu v Letech u Písku

12. května 2024
Čtení na 4 minuty
Jana Horváthová, Lety u Písku, 12. 5. 2024 (FOTO: Lukáš Cirok)
Jana Horváthová, Lety u Písku, 12. 5. 2024 (FOTO: Lukáš Cirok)
Ředitelka muzea romské kultury Jana Horváthová ve svém dnešním projevu během pietního aktu v Letech u Písku připomněla nejen oběti koncentračního tábora pro Romy, ale popsala i dlouhou a náročnou cestu k uznání a spravedlnosti. Po desetiletích úsilí aktivistů, odborníků a politiků bylo dosaženo významného milníku: stát odkoupil a zdemoloval místní vepřín, který stál na místě bývalého tábora, a připravil půdu pro vznik nového památníku.

Horváthová ve svém projevu hovořila o obtížích, které provázely tento proces, od vládních rozhodnutí až po finanční a logistické výzvy, a zdůraznila důležitost participativního přístupu při vytváření památníku, který by respektoval paměť a přání potomků obětí. V jejím projevu zazněla také výzva k solidaritě a podpoře v boji proti stereotypům a kolektivní vině, které jsou často spojovány s romskou komunitou.

Zpravodajský server Romea.cz zveřejňuje projev Jany Horváthové v plném znění.

Projev Jany Horváthové v Letech u Písku, 12. 5. 2024

Vážení vzácní hosté, dámy a pánové, Romale!

dnes se scházíme ke každoroční připomínce obětí místního koncentračního tábora, kterým prošlo na 1300 zejména romských dětí, žen a mužů. 335 z nich zde svůj život ukončilo a většina těch, co zdejší utrpení přežili, zahynuli na další stanici této smutné pouti, a to v koncentračním táboře Auschwitz nebo na dalších štacích.

Mé následující slovo s připomínku zdejších obětí těsně souvisí, je o nelehké cestě k jejímu naplňování. Po třech desítkách let snah aktivistů, odborné obce a nakonec i vrcholných politiků se podařilo vybojovat odkup místního vepřína státem ze soukromého majetku a pak jej zdemolovat. Stalo se tak skrze Ministerstvo kultury, které je zřizovatelem Muzea romské kultury, státní příspěvkové organizace, jenž bylo tímto zásadním historickým úkolem pověřeno.

Jen na této cestě čekalo MRK mnoho obtíží. Vláda sice v roce 2017 schválila vládní usnesení, kterým stanovila Ministerstvu kultury, respektive jeho příspěvkové organizaci – Muzeu romské kultury úkol – provést odkup vepřína a následně jej zdemolovat. V daném roce však nedošlo k zařazení finanční položky na samotnou demolici do státního rozpočtu, a tak o této věci bylo nutno rozhodnout v roce 2018, a to konkrétně při jednání vlády. Andrej Babiš, coby tehdejší premiér, téma odkládal, prostě na jednání vlády jej nezařadil, to trvalo téměř ¾ roku. Nakonec byl ochoten mě přijmout v doprovodu romské reprezentace. Na osobním jednání v Hrzánském paláci se nechal přesvědčit. Důležitost věci pochopil a obratem připustil bod k projednání vládou, což se stalo, a tak byla koncem roku 2018 v Letech otevřena cesta k zahájení prací na archeologické průzkumu a následné demolici, kterou provedlas firma AWT.

Muzeum romské kultury se poté na výstavbě nového památníku rozhodlo postupovat vysoce participativně, tak aby veřejnost měla šanci se vyjádřit k tomu, jak by si nové místo představovala. Významné místo v těchto debatách zaujali potomci někdejších vězňů místního tábora, tedy potomci přeživších. Ti také zasedli v porotě mezinárodní krajinářsko-architektonické soutěž, kterou muzeum zorganizovalo.  Z celého světa bylo zasláno celkem 41 návrhů, z nichž v dvoukolové soutěži porota pod vedením architekta Josefa Pleskota vybrala vítězný – český návrh, který přinesl skutečně citlivé řešení. Fakticky porota potvrdila prvotní a intuitivní volbu jednoho z důležitých potomků Jana Hauera, paměti jehož zde vězněné matky jsou součástí expozice památníku. Vítězové soutěže pak měli zpracovat projektovou dokumentaci pro stavbu vítězného návrhu, ale stále se řešil nedostatek financí, a tak od vítězného týmu odpadla jeho část – ateliér Světlík, který za daných podmínek nechtěl na věci pracovat. Dne 6. 1. 2020, tedy na Tři krále jsme v Praze slavnostně podepisovali smlouvu na vznik projektové dokumentace. Jenže problémy s nedostatkem financí pokračovaly dál, podpora ze strany Fondů EHP a Norska na investiční část plně nestačila, a tehdy v těžké situaci pomohl zřizovatel muzea, jmenovitě ministr kultury Martin Baxa, v březnu 2021 udělal zásadní rozhodnutí o dofinancování projektu tak, aby nemusela v roce 2024, kdy projekt Norských fondů končí, být otevírána jen část památníku s nedokončeným okolím. Venkovní expozici s názvem Stezka paměti financovalo Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Když byla vysoutěžena stavební firma PROTOM, problémy pokračovaly. Mimo jiné se ukázalo, že v areálu chybí potřebná zemina, ale řešilo se mnoho dalších problémů a víceprací, z nichž mnohé si muselo ufinancovat přímo Muzeum romské kultury ze svých vlastních zdrojů.

Situace muzea coby investora byla mnohdy opravdu náročná a někdy byla blízká pozici mediátora, který musí sjednávat schůdná řešení mezi 5 různými subjekty: stavitelem památníků, realizátorem jeho expozic, architektonickým dozorem autorů návrhu či velmi motivovanými zástupci přeživších. Ale podařilo se, památník je dokončen. Bohudík. Letitý dluh začíná být splácen.

Máme za sebou skutečný boj, nejprve za likvidaci, potom za demolici, výstavbu i její dokončení.

Ale naše práce nekončí, teprve nyní bude probíhat ověřování chodu památníku v praxi. Jistě to nebude jednoduché – zvláště za omezených finančních prostředků na jeho provoz i pracovní úvazky. Považte, jak je celý areál velký, má více než 105.000M2.

Potřebujeme Vaši oporu, podporu i klid k práci. Klidnou sílu, pojďme se i v této věci propojit, takto zvládneme mnoho i nástrahy, které nás možná ještě čekají.

Co nás ale čeká  s jistotou je jeden velký úkol! Totiž přesvědčit zbytek společnosti, že Romové mají u nás své místo, že dějiny Romů jsou součástí dějin českých po mnohá staletí. Toto bude větší sousto, možná větší než odkup a likvidace vepřína, soudě podle desítek nelichotivých komentářů s mnoha následnými lajky, tedy projevy souhlasu, které se rychle objevily na sociálních sítích po zveřejnění videa ze slavnostního otevření památníku. Cituji některé z nich; Dušan Přívětivý uvádí: „Ten památník je celý jedna fraška. Cikáni byli levná pracovní síla… a četníci je ještě k tomu nutili pracovat, což byla určitě diškriminácija.“

Zdena Hrebenová na komentář reaguje: „Ono to zase nebylo tak od věci, ono, když se pojedete podívat do Janova u Litvínova a tak to tam vypadá hůř než v prasečáku, oni totiž jinak než ve špíně žít neumí.

Toto je ten hlavní problém, stereotypní nazírání na Romy a princip kolektivní viny uplatňovaný na cokoliv, co je s Romy spojeno. Toto je téma, na kterém je třeba, abychom se propojili bez ohledu na politickou, náboženskou či etnickou příslušnost.

Čest památce obětí! Mi del o Del lenge loki phuv!

Děkuji Vám, paľikerav Tumenge.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon