Zlatí hoši z Prahy. Jak to měl Holeček s babičkou pro štěstí a s fajfkami

Oba legendární hokejisté byli na setkání Klubu legend Síně slávy Českého hokeje, kde se potkali nejen se svými bývalými spoluhráči. „Několik hráčů z národního týmu jsem tam potkal, ale jinak tam už byli vesměs mladší ročníky,“ směje se čerstvý osmdesátník Holeček. „Ale je to úžasný, já jsem opravdu rád, že jsme si zavzpomínali na ta léta, kdy jsme spolu hráli a podařilo se nám vyhrát mistrovství světa,“ říká legendární gólman.

„My se opravdu nevidíme léta letoucí, takže jsem moc rád, že se to uspořádalo. Ještě jak je to spojený s mistrovstvím světa, tak je to prostě hrozně krásný,“ přitakává Jiří Lála, který v létě oslaví 65. narozeniny. „Někteří se toho bohužel už nedožili, ale potkal jsem třeba Jirku Hrdinu, Jirku Králíka, prostě ty kluky, se kterými jsme to MS odehráli,“ vzpomíná bývalý útočník na rok 1985, kdy jeho hráčská generace na domácím šampionátu získala zlato.

„Já jsem nejradši hrál před domácím publikem. A je skvělý, že se nám povedlo v Praze 1972 vyhrát. A v roce 1978 nám to těsně uteklo o skóre,“ připomíná Holeček domácí světový šampionát, na kterém Československo bralo stříbro.

Obě generace zažily cestování mezi Průhonicemi, kde bydlely, a  holešovickou hokejovou halou, v doprovodu policistů. „V jednom z těch paneláků, okolo kterých jsme jeli, stála na balkoně od první naší jízdy babička a mávala nám. A pak tam byla každý další den, taková babička pro štěstí,“ přidává vzpomínku na cestování mezi halou a ubytováním v roce 1972 legendární gólman Holeček. „My jsme žádnou babičku neměli, ale pamatuji si, jak se pak když jsme postupovali, začaly ty ulice plnit lidmi. Dalo by se říct takové malé Nagano tenkrát,“ přidává Lála vzpomínku na rok 1985.

I když oba pánové už jsou delší dobu mimo hokejové prostředí, přiznávají, že na ulici je lidé stále poznávají. „Mě se občas smějí manželka a děti, že mě na ulici někdo pozdraví a já vůbec nevím, kdo to byl,“ vypráví Lála. „Taky se mi občas stává, že mě lidi zastavují a ptají se, jak žiju a co teď dělám. Tak si povídáme,“ přidává Holeček.

Z trojnásobného mistra světa a držitele stříbra a bronzu z OH 1976, resp. 1972 se stal velký milovník dýmek. „Kamarádi říkali, že už na to mám věk, že bych s tou dýmkou měl začít. Tak jsem je nechtěl zklamat, začal jsem a dodneška pokuřuju,“ vykládá bývalý brankář. O patnáct let mladší Jiří Lála zase propadl golfu. „Handicap mám asi 7 a něco, což není úplně špatný. Ale hlavně mě to baví.“

Legendy českého hokeje v exkluzivním rozhovoru pro Sport.cz prozradily, i jak vypadá jejich život po kariéře. Jiří Lála se mimo jiné rozpovídal o svém podnikání v oblasti prodeje reklamy na nákupní vozíky. Bývalí reprezentanti zavzpomínali i na bydlení v Průhonicích během domácích hokejových šampionátů i o na to, jestli museli shánět lístky pro příbuzné.