Esesáci mučili pošťáka, aby udal své přátele. Mlčel jako dub. Na místě jeho popravy dnes stojí pomník, u kterého zloději kradou květiny
„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá 94letá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci. Na kamenné desce se nachází kromě jiných i fotografie jejího tatínka Františka Šimka. Esesáci ho 6. května 1945 mučili, aby udal své spolupracovníky.
„Mlčel jako dub,“ vypověděl po válce svědek. Ztýraného pošťáka popravčí četa zastřelila na louce, kde dnes stojí zmíněný pomník. Asi 50 lidí z Klubu přátel Paměti národa se tajně smluvilo s vnukem paní Hermanové a překvapilo u pomníku paní Jarmilu Hermanovou květinami, potleskem a zpěvem hymny.
Příběh Františka Šimka vyprávěla Jarmila Hermanová v roce 2023 dokumentaristovi Paměti národa Robinu Kvapilovi. Databáze Paměť národa, unikátní archiv příběhů, vzniká už od roku 2001. Obsahuje přes 15 tisíc osudů z války a komunismu. Práci dokumentaristů, žáků a studentů nahrávajících vzpomínky pamětníků, vzdělávací projekty, výstavy a knihy a mnoho dalšího podporují drobnými, ale pravidelnými dary lidé z Klubu přátel Paměti národa. Ten čítá přes pět tisíc lidí všeho věku z celé ČR. Klub organizuje pro své členy výlety, různá setkání, besedy, přednášky, a mnoho dalšího. Přijměte i Vy laskavé pozvání do Klubu přátel Paměti národa.
Lidé ukradli tulipány a vysázené túje
Jarmila Hermanová se v rozhovoru pro Paměť národa zmínila, že se o pomníček u louky, kde byl její otec 6. května 1945 popraven, stará sama a docházejí jí síly. Má obavy, že se na hrdinství jejího tatínka zapomene.
K pomníku kdysi vysázeli túje a do druhého dne je někdo vyloupal. Kdosi ukradl i 40 rudých tulipánů, které paní Hermanová položila na hrob svého tatínka.
Letos jí lidé z Klubu přátel Paměti národa, kteří přinesli pugety tulipánů a jiných květin, udělali radost: „Já jsem to opravdu netušila. Mně nic neřekli! Jsem z toho celá rozklepaná. Děkuji…,“ usmívala se na přítomné 94letá Jarmila Hermanová, rozená Šimková, která se tu narodila, vyrůstala a také po smrti tatínka převzala poštovní službu.
Několik let doručovala ve stejném tzv. kamenickém rajonu zásilky, než ji přemístili na poštovní centrálu k telefonu, kde pracovala až do důchodu.
Pošťák Šimek rozdával chleba vězňům ve vagonech do koncentračních táborů
Jarmila Hermanová se narodila 3. června 1930 v Želivci, dnes součásti obce Sulice v okrese Praha-východ. Tatínek František Šimek pracoval u vlakové pošty a maminka Marie Šimková se starala o domácnost a malé hospodářství.
„Můj táta byl milionovej člověk, spravedlivej. Rád pomáhal lidem,“ vzpomíná na tatínka jeho dcera Jarmila. „Působil v podzemním odbojovém hnutí. To jsme za války ale vůbec nevěděli,“ dodává paní Hermanová. Její otec tajně pomáhal vězňům ve vagonech směřujících do koncentračních táborů. S kolegy pošťáky mezi sebou vybrali potravinové lístky, nakoupili chleba a krajíce prostrkovali zbídačeným vězňům skrz zamřížovaná okna.
V nedalekých Nechánicích působila výsadková skupina Lukaševič (Suliga). U rodiny Hluchých ukryli radiovou stanici. František Hluchý pracoval jako poštovní doručovatel v Kamenici a po odhalení a zatčení své rodiny spáchal v dubnu 1945 sebevraždu. Tatínka si vyžádali jako náhradu, od dubna do května 1945 doručoval poštu v kamenickém rajónu.
Odzbrojil Němce a vysílal zprávy do Prahy
Pár dní před koncem války se na místním statku u Pankráců v Želivci nacházeli němečtí vojáci. František Šimek je na začátku Pražského povstání 5. května 1945 společně s dalšími čtrnácti lidmi odzbrojil. „Řekli jim, že je konec války, že Němci kapitulovali, ať jim vydají zbraně. Vojáci byli rádi, že je konec a zbraně jim klidně vydali,“ popisovala Jarmila Hermanová.
Jenomže místní agilní mladičký četnický strážmistr Ekkert, čerstvě ženatý s malým synkem, se rozhodl povstalci Františku Šimkovi zabavit zbraň. Namířil na pošťáka pistoli, ať vydá neoprávněně drženou zbraň. Šimek mu důrazně sdělil, že ji nevydá a ať si sám uvědomí, co dělá.
Strážmistr Ekkert se nejspíš polekal hrozby, že by se s ním po válce mohlo jednat jako se zrádcem, a podle paní Jarmily se rozhodl pošťáka Šimka zbavit. „Udal na velitelství SS, že za krádeží zbraní stojí pošťák Šimek,“ vysvětlovala pamětnice, která se to dozvěděla až sedm let po válce od policie. Udavač Ekkert po válce odešel soužit k SNB do Karlových Varů, a tím se ztratil z dohledu lidových soudů a vyvázl trestu, domnívá se paní Hermanová.
„Mlčel jako dub,“ vypověděl svědek po válce
Františka Šimka, který horlivě 5. a 6. května 1945 organizoval povstání, trávil čas u rádia, vysílačky a telefonu, udržoval spojení s velitelstvím v Praze a předával informace o hlavní silnici z Benešova do Prahy, zatkla kohorta SS odpoledne v neděli 6. května 1945.
Esesmani ho surově vyslýchali v domě u Gründlů. Trvali na tom, aby jmenoval své kumpány, se kterými den před tím odzbrojil Němce. Šimek prý nepromluvil. U výslechu byl přítomný pan Gründl, který se po válce svěřil jeho dceři, že s ním ať dělali cokoliv, nehnuli, mlčel prý jako dub.
Pro výstrahu ho chtěli pověsit na mohylu, ale neměli lano
Za setmění kolem deváté hodiny večer v neděli 6. května 1945 vyvlekli esesmani z domu v Želivci zbitého Františka Šimka. Na louce u hlavní silnice ho osmičlenná četa z můstku, který stojí dodnes, popravila zastřelením.
Velitel jednotky Šimkovi ještě z blízkosti prostřelil hlavu. Němci ho chtěli pro výstrahu zavěsit na nedalekou mohylu postavenou na paměť obětem první světové války, ale neměli lano. Zohavené tělo pana Šimka nechali ležet u mohyly, na dřevěný plot zavěsili ceduli s nápisem: „Za to, že jsem ukradl zbraně, oni mě zastřelili.“
Paní Hermanová často vzpomíná na tatínka, je na něj pyšná a věří, že i on by na ni byl hrdý. „Scházel nám, ale museli jsme to přežít, museli jsme to vydržet,“ říká Jarmila Hermanová, která se po jeho smrti starala o hospodářství, dokud ho nezabavili komunisté. Nikdy se už nesetkala se strážmistrem, který tatínka udal. Říká, že by se neudržela a plivla by mu do tváře.
Paní Hermanová vychovala dvě dcery. Žije v Želivci se svým manželem, se kterým v manželství strávili 73 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
