Nejprve se ještě nelze nepozastavit nad tím bizarním českým názvem. V originále se film jmenuje Kingdom OF the Planet of the Apes, kde se zdůrazněná předložka „of“ pochopitelně pojí se 2. pádem. Předchozí části, např. Conquest of the Planet of the Apes, Rise of the Planet of the Apes, Dawn of the Planet of the Apes se přece v češtině taky nejmenují Dobytí Planeta opic, Zrození Planeta opic, Úsvit Planeta opic. Navíc, v této novince rozhodně nelze mluvit o tom, že by se celá Země, potažmo tato konkrétní část USA, stala královstvím nějakého krále, neboť opice nejsou vzájemně pospolité, takže se zkrátka jedná o velice nešťastné rozhodnutí, jaké by možná stálo za to si od českého distributora nechat vysvětlit, včetně toho, jak ho při schvalování vysvětloval Disneymu.

Caesar je pryč a dosud mu ani nepostavili sochu. Přitom od jeho skonu uplynulo už několik opích generací. Pořád je však uznáván jako obrovská veličina a všichni opi ho znají (tedy snad). Ne, že by pěstovali jeho kult osobnosti tak, jak to dělají bolševická prasata, ale faktem zůstává, že podobně schopného, inteligentního a silného vůdce opi od doby, co odešel, evidentně neměli. Proto také ve své evoluci jednoznačně stagnují. V oblasti, kterou požírá džungle (což na plátně vypadá vizuálně nádherně), stále bydlí v primitivních příbytcích a svou vyspělostí se pohybují víceméně na úrovni lidské prvobytně pospolné společnosti v pravěku. Dokonce stále používají znakovou řeč, a když mluví, nelze se zbavit dojmu, že jim pořád činí potíže dát dohromady plynulou souvislou větu.

 










 

Zkrátka postrádají někoho, kdo by je sjednotil a kdo by prokázal svůj přehled a nápaditost. Prostě by to chtělo najít opího Karla IV. Nárok na tento post si dělá Proximus Caesar, jenž chce řešit všechno na sílu a jenž Caesarův (neplést se Zákonodárcem!) odkaz překrucuje podle svého uvážení. Otázka zní, jestli tak činí proto, že je hloupý, anebo že je holt od přírody „zelenej mozek“ a tomu uzpůsobuje svůj způsob přemýšlení. Touží po poznání lidské technologie, která se však nachází za zavřenými masivními dveřmi v útočišti na mořském pobřeží, kam se nedá jen tak dostat. Tak jako svého času Thulsa Soudce, také on drancuje vesnice. Prakticky jde o opího nacistu, který možná ovládá čáry a kouzla. Nebo využívá toho, že ostatní jsou ještě hloupější?

V jedné takové opí vesnici žil byl jistý Noa. Nikoli Noe, ačkoli i on – když jsme u bible – může jednoho dne vyvést slabé z údolí temnoty. Právě stojí na prahu dospělosti, a proto musí ze samotného vrcholku zelení porostlé vysoké budovy přinést orlí vejce. S sebou si vezme kamaráda a kamarádku. Během tohoto rituálu dojde na krajně dramatickou situaci, kdy zůstane viset nad propastí pod ním. Bohužel neuvidíme, jak se z ní dokázal vyprostit. Každopádně, okolnosti spojené s touhou po pomstě, což není jediná lidská výsada v tomto bijáku přisouzená opům, jej přinutí se vydat do Zakázaného údolí, kde natrefí na moudrého orangutana a později na jednu další vpravdě pozoruhodnou bytost (ne, není to Bad Ape – na to je ještě brzy).

Jak už to tak při hollywoodském strachu vyzkoušet něco nového bývá, také Království si půjčuje z precizního originálu, a to lov, strašáky, panenku, ba dokonce i krátký úryvek z hudebního motivu od Jerryho Goldsmitha. V závěru pak padne slovo o Fort Wayne – Taylorově domovském městě. Když se to vezme kolem a kolem, tak tyhle odkazy vlastně znovu uvítáme, protože přístup scenáristy Joshe Friedmana se dá charakterizovat těmito dvěma variantami: Buď se při psaní nudil, jelikož není fanda této ságy, nebo měl od studia pevně daný deadline, do kterého musel být scénář za každou cenu hotový, takže ho nestihnul dopilovat. Amanda Silver a Ricka Jaffa (tentokrát si užívající pouze producentské starosti a radosti), kteří nejsoučasnější trilogii tak slibně rozjeli, nepsali ani všemožnými klišé prošpikovanou Válku o planetu opic. Tady jakoby se ke všemu nechali až příliš pohltit faktem, že zároveň s Friedmanem pracovali na Avataru: The Way of Water, a tak si užijeme i dost vody.

 










 

V případě Království nelze nezmínit vizuální efekty, které představují naprosto famózní záležitost! Tím spíše, že opi tvoří většinu osazenstva, zatímco z lidských postav mají svůj větší význam jen dvě. Andy Serkis prostřednictvím technologie performance „emotion“ capture přímo nikoho nepředehrával, ale na vzniku filmu se podílel jako konzultant. Terry Notary ke spolupráci nebyl přizván vůbec. Každopádně společnost WETA FX opět dokázala, že v současné době na poli CGI efektů nemá konkurenci. Dokonce i kdysi věhlasné ILM za ní zaostává. Znovu posouvá hranice možného a Oscar v dané kategorii by měl být při příštím předávání jednoznačnou záležitostí!

Kingdom of the Planet of the Apes (ten bizarní český název radši nechme stranou) vlastně potěší tím de facto komornějším pojetím. Tak se snadno může stát, že bezprostředně po zhlédnutí vyvolá veliké nadšení. Jenže když si dění zpětně promítneme, uvědomíme si, že obsahuje nějakou tu nemilou nelogičnost. Tvůrci v čele s režisérem Wesem Ballem, jenž se díky trilogii Labyrint, jejíž prostřední část patří k nejpříjemnějším filmovým překvapením tohoto tisíciletí, tvářil býti ideálním kandidátem na režisérský post, víceméně rezignovali na zamyšleníhodná témata, jaká nabízí původní klenot, a jedou si čistě v zábavním módu. Ovšem to soužití opů s přírodou je určitě líbivé. A skutečností zůstává, že líbivých věcí se v Království dá najít mnohem víc. Zvlášť pro ty, kteří nepatří ke skalním příznivcům a příznivkyním celé této legendární série.

P.S.: Bylo jen otázkou času, kdy se v těchto prequelech začne řešit, proč mají opi v originále jména jako ze starověkého Říma.

FOTO: Falcon