Hizballáh s Izraelem koketují s válkou v Libanonu, část 2.

Navzdory nedávaným veřejným vyjádřením[2] ohledně možné dohody s Hamásem o rukojmích, zahrnující ochotu jednat o „obnovení udržitelného míru“ v Gaze, izraelská vláda hodlá ofenzivu v Rafáhu provést. Návrh příměří zprostředkovaný Egyptem a Katarem (pozastavení bojů v Gaze na šest týdnů) výměnou za propuštění 33 izraelských rukojmích zřejmě přinese jen pouhý odklad útoku na Rafáh. Nicméně dokud mají IDF plné ruce práce s Gazou, Izrael v Libanonu neotevře novou frontu s Hizballáhem. Udržení konfliktu pod hranicí otevřené války však znamená riziko vážnějšího konfliktu v budoucnu s mnohem mocnějším, lépe připraveným a trpělivým nepřítelem.

Izrael si ve svých válkách zcela internalizoval výhodu prvního tahu, zatímco Hizballáh a další skupiny napojené na Írán v Libanonu a Sýrii nadále hromadí zbraně, kterými mohou zasáhnout celé území Izraele; navíc Hizballáh nadále porušuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1701 a operuje na hranicích, odkud pořádá palebné přepady. Tyto faktory dohromady utváří nestabilní situaci na již tak napjatém Blízkém východě.

Násilí mezi Izraelem a Hizballáhem propuklo téměř okamžitě po sedmém říjnu po dvou desetiletích konfliktu nízké intenzity. A jeho intenzita od té doby stoupá. Z oblasti kolem Modré linie a z Golanských výšin nuceně odešlo více než 150 000 civilistů na obou stranách izraelsko-libanonské hranice. Proto zejména v Izraeli roste tlak na změnu bezpečnostní situace, aby se civilisté mohli vrátit.

Historie napovídá konflikt

Hizballáh se od svého počátku vymezoval proti Izraeli a zasvětil se jeho vyhnání z Libanonu. Izrael a Hizballáh proti sobě v 80. a 90. letech minulého století vedli pravidelné operace navzdory přítomnosti prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL) a Hizballáhu se podařilo v roce 2000 donutit izraelskou armádu ke stažení ze země. Hizballáh přitom provedl řadu teroristických útoků proti izraelským cílům po celém světě.