RECENZE: Biomutant šlape pěkně i na Switchi

Biomutant nás zve do našeho světa bez nás. Příběh nese zřetelné ekologické poselství, protože Zemi tentokrát nezničil ani virus či pád meteoritu, ale člověk. Tak dlouhou vypouštěl do oceánů koktejl chemických látek, až učinil Zemi prakticky neobyvatelnou. Jenže zatímco lidé odletěli neznámo kam, vše a všichni ostatní byli ponecháni svému osudu. A tak tu máme zmutovaná zvířata, která mluví, snaží se přežít, ale nechovají se o moc lépe než člověk.

12 fotografií

Už úvod hry mě nečekaně zahltil – kromě tvorby vzhledu svého chlupáče je k dispozici hned několik tříd, které určí, jakým stylem budete s ostatními bojovat. V podstatě jsou to klasické archetypy, nicméně soubojový systém zahrnuje jak boj zblízka, tak využívání palných zbraní. Následně na mě vybafl systém karmy, v němž vaše volby utvářejí celé dobrodružství. Po seznamovací pasáži mě hra vrhla do poměrně rozlehlého otevřeného světa.

Příběh má hned několik rovin. Hlavní se týká stromu života, který dal novým obyvatelům Země druhou šanci, ale nyní sám umírá. Druhá padá na ramena kmenům, kdy každý má svoji motivaci a cíl a na hráči je, aby si vybral, ke kterému se připojí. A pak tu jsou střípky z minulosti, které poodhalují zajímavosti o světě předtím či různých postavách. Asi bych měl také dodat, že byť k tomu může svádět grafika, Biomutant není hra pro děti.

Biomutant (Switch)

Biomutant (Switch)

Biomutant je rozhodně svébytný, stojí na vlastních nohách a vlastně mě nenapadá hra, ke které ho přirovnat. V ledasčem mi připomíná poslední Zeldy, protože zdejší svět také láká k prozkoumávání, bohužel ovšem nepřichází s něčím, co by tento zájem udrželo tak jako u zmíněných her. Do některých oblastí potřebujete konkrétní vybavení.

Hra je v jistém slova smyslu staromilská, místy zbytečně překombinovaná, aniž by nabízela pomocnou ruku nějakým usnadněním. Ráda vás nechá běhat sem a tam. Možná je i zbytečně rozmáchlá, na což je navázána určitá repetitivnost, která mně osobně nevadí, ale zde si mě nedokázala zcela zaháčkovat.

Naproti tomu soubojový systém mi sedl. Je založen na kombinaci úhybů a komb, pomocí nichž vyřídíte přesilu i pořádné monstrum. Craft a různá vylepšení/komba dodávají hloubku, jinými slovy, dá se u toho vyřádit. Co se podrobností týče, odkážu vás na naši původní recenzi.

Biomutant vyšel už před třemi lety na PC a staré konzole, později se dočkal aktualizace na současné systémy a nyní tu máme verzi pro Switch. Popravdě řečeno, trochu jsem se obával, jak bude hra šlapat, ale všechna čest, je to lepší než jsem čekal.

Biomutant (Switch)

Biomutant (Switch)

Hrál jsem v handheldu (hrát v doku switchovou verzi mi moc smysl nedává) a dobrou zprávou je, že vše běží plynule – stabilních 30 fps se daří subjektivně držet a byť hra využívá dynamické rozlišení, obraz se výrazně nerozpadá ani nerozmazává. V některých momentech a při určitém nasvícení vypadá Biomutant skutečně nádherně, zatímco v jiných situacích jsou patrné poměrně velké kompromisy. Pocitově bych vzhled zařadil někam do éry PlayStationu 3. Text mi přišel v pohodě čitelný.

Příjemně mě překvapila velmi dobrá viditelnost do dálky, byť je patrné doskakování objektů, vykreslování textur a jejich nízké rozlišení. Ale zase, neplatí vždy a všude. Jinak ale všechna čest, ze sedm let starého hardwaru, který nepatřil ke špičce ani v době svého vydání, se zřejmě podařilo vytáhnout maximum.

Pokud vás hra zaujala, port je povedený a za cenu kompromisů běží plynule, což je hlavní. Na druhou stranu z vlastní hry tak nadšený jako kolega nejsem. Líbí se mi výrazný rukopis a styl, který buď přijmete, nebo ne.

Domnívám se, že mnoho hráčů si do Biomutanta projektuje trochu jinou hru, než nakonec dostanou. Ale toto zvážení už je na vás. Za mě je to dobrodružství jako na houpačce, přičemž kladné přeci jen převažují. Na druhou stranu, načasování tvůrci úplně netrefili – za rohem už totiž je fantastický Paper Mario: The Thousand-Year Door.