Lidovky.cz: Před sedmi lety jste vydal album Nepřipoutaný, které bylo věnováno vaší reflexi děl světových básnířek. Tentokrát se necháváte ovlivňovat básnířkami domácími. Byl to takový dvoudílný koncept už od začátku?
Nebyl. Věnování se světovým básnířkám byla do jisté míry souhra okolností. Album Nepřipoutaný vznikalo docela dlouho a až teprve třeba po dvou letech a čtyřech písních mi došlo, že by to jako CD s desítkou songů dávalo smysl.
Nahrál jsem to celé sám v domácím studiu po nocích, otevíral se svobodně při tvorbě různým inspiracím a po dokončení jsem se cítil nejmíň rok dost šťastně, abych nemusel nic dalšího takového tvořit.
První písnička pro Indigem vznikla po tvůrčí pauze, kdy Wolf spal a v níž vznikly dvě alba kapely Žamboši. Ale po ní bylo hned jasné, jak bude druhý díl vypadat.
Lidovky.cz: Liší se vaše dvě alba kromě národnosti básnířek ještě v něčem zásadním?
Určitě ve dvou věcech. Jednak způsobem práce s nahraným materiálem. První album jsem si míchal sám, na druhém jsme pracovali společně ve studiu White Wolf Records s mistrem zvuku Karlem Dřínkem.
Druhá podstatná jinakost – tentokrát jsem do písniček pozval hudební hosty. Zmíním aspoň dva, bubny nahrál Pavel Koudelka z Dunaje a samplů se zhostil Zdeněk Holoubek aka Petit Pigeon. Jsem šťastný, že jsem to udělal, mix a mastering znějí skvěle a všichni hosté byli famózní.
Lidovky.cz: Vznikají vaše písně bezprostředně poté, co vás zasáhne nějaká přečtená poezie, nebo ve vás musí uzrát delší dobu?
Žiju život a do toho jsem otevřen veršům, které ke mně přicházejí. Je to taková emocionální rezonance. Některé texty vznikly hned, inspirační vibe byl natolik silný, že se text napsal vlastně sám. Pár jich vzniklo později a s básnířkami se prolnuly zráním v čase a potřebou se uzdravovat.
Skupina Žamboši se na pátém albu vydává daleko za folkové standardy |
Lidovky.cz: Kromě několika známých, dá se říci klasických českých básnířek, jako Bohumila Grögerová nebo Vladimíra Čerepková, jsou vaše písně věnovány spíše básnířkám všeobecně nepříliš známým. Jak je objevujete?
Hledal jsem a dával jsem při výběru toho, co si přečíst, schválně přednost ženám. Cíleně jsem otevíral knížky a sbírky od autorek, které jsem neznal. Často jsem třeba od někoho něco dostal, ať už tip, nebo rovnou celou knihu.
V časopise Tvar je taky spousta ukázek z vycházejících knižních novinek. Mám také několik výborných antologií. Vzpomenu třeba Milá Mácho, která je celá věnována básnířkám od nás.
Lidovky.cz: Je někde v pozadí obou vašich sólových alb i „edukační“ podtext, tedy snaha představit pro vás zajímavé básnířky části veřejnosti, která by o ně jinak ani nezavadila?
Po hraní tohoto programu živě mne mockrát někdo oslovil, děkoval, že jsem mu nebo jí objevil neznámé verše. Těšilo mne to natolik, že jsem zpracoval ucelený soubor s odkazy na konkrétní knihy básnířek a na požádání ho zájemcům posílal.
Hraju písně také v knihovnách a i tam jsou někdy překvapeni, že některé jméno vůbec neslyšeli. A ještě jsem na své misi zavítal několikrát na různá gymnázia a tam to bylo rovněž silné koncertování a zpětná vazba od studentů neuvěřitelná. Zájem o autorky po svých koncertech cítím a dělá mi to radost.
Jan Žamboch na snímku ze křtu alba Indigem, který se uskutečnil 19. dubna 2024 v pražském Café v lese
Lidovky.cz: Máte už se svým projektem plán do budoucna? Třeba profiltrovat svým písničkářstvím básnickou tvorbu mužů?
Muži píší rovněž skvěle a možná bych se o tento koncept mohl pokusit. Nejsem si ale zatím jist, jestli to u mne bude fungovat. Verše autorek ke mně více hovoří a onu emocionální rezonanci cítím v sobě silnější. Nedokážu zatím vidět dál než na kraj práce na novém albu mé kapely, na které si teď střádám nápady.
Lidovky.cz: Kapela Žamboši je velmi úspěšná, už jste dokonce získali tři Ceny Anděl. Co vás táhne k tomu pracovat ještě na sólovém projektu?
Inspirace, ať už hudební, nebo textová, díky bohu přichází a já s ní nějak zacházím. Písně samy volají po tom, jak chtějí být hrány. Snažím se to poslouchat a neomezovat se hypotetickými mantinely žánru.
Sólo hraní i fungování kapely má své limity, a když něco nejde tudy, musí se to vyzkoušet jinudy. Odešel jsem v roce 2020 na volnou nohu a mít možnost hrát i sám je pro mne důležité.
Žamboši jsou pro mne hlavní, Wolf je spíše mise. Samozřejmě, teď, když vyšlo Indigem, je třeba pracovat na vlně zájmu kolem něj. Budeme dělat vinyl, tak mám fakt radost.
A moc zvu na koncerty na několika festivalech, kde se s Wolfem objevím včetně bubnů Pavla Koudelky. Třeba úžasný Slunovrat v Opavě nebo krásné Boskovice a Festival pro židovskou čtvrť a nově taky Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou.
