Hapkovu hudbu musíte umět zahrát, aby to sedělo, popisuje Ondřej Ruml. Chystá dva vzpomínkové koncerty

20. a 21. května budeš v divadle Hybernia vzpomínat na Petra Hapku. Kdy jsi ho poprvé v životě potkal?

Jednou jsme s Frantou Segradem a Michalem Pekárkem jeli na Okoř. Těšil jsem se tam, znal jsem z vyprávění dům, kde je „víc koček něž lidí.“ Petr nám otevřel a já jsem poprvé v životě viděl pravého bohéma a génia. Mám pocit, že jsme tam řešili něco ohledně hudby, ale moc se k tomu nedostalo. Pořád jsme si povídali, obdivoval jsem jeho starožitná křesla, gramofony a žehličky.

Čtěte také

Zemřel skladatel, dirigent a zpěvák Petr Hapka, bylo mu 70 let

Jak slyšíš a vnímáš Petrovu hudbu?

Každý klavírista, který přičuchne k Hapkovi, hlavně vystudovaní jazzoví klavíristé, kteří jsou schopni hrát všemožné žánry, mají Hapku v pozadí jako součást české popkultury. Nevnímají jeho hudbu jako něco složitého, spíš jako zábavný, lehký žánr. Když jeho hudbu ale mají začít hrát, tak zjistí, že je v ní něco, co se musí naučit. Aby ji zahráli tak, aby to sedělo, aby se v tom zpěvák cítil dobře.

Máš nějaký oblíbený šanson od Petra Hapky a Michala Horáčka?

Ty, které dělal Richard Müller, jsou nedostižné. „Rozeznávám“ je niterná, rvavá. Nepouštím si ji ale v podání Richarda Müllera záměrně příliš často. Když ji zpívám, snažím se ji přijmout, jako bych ji zrovna vymyslel já sám. Jinak se nedá zpívat. Když slyším zpívat Richarda Müllera, říkám sám sobě: „Ty jsi mělký!“ Snažím se do písně přidat naléhavost, jakou tam Richard měl.

Čtěte také

Ivan Tásler z kapely IMT Smile: Richard Müller se za mě postavil, když mi nikdo nevěřil

Kdybych seděla 20. května v Hybernii a těšila se na koncert, co si mám představit, že děláš deset minut před představením? Co ti běží hlavou?

To nechci úplně prozrazovat… Mám to udělané tak, že má pomyslná divadelní šatna je přímo na jevišti. Budu v té pomyslné šatně sedět už asi čtvrt hodiny před začátkem představení. Dávám tomu takový divadelní rozměr.

Na kolik má zpěvák sloužit hudbě a nakolik sám sobě?

O této otázce by se dalo hovořit dlouho… Vždy jsem se snažil sloužit hudbě. Když jsem vkročil rovnýma nohama do českého showbyznysu díky televizní soutěži, kterou jsem skoro vyhrál, tak jsem chvilku zapomínal na to, že jsem hudebník. Obcházel jsem otevíračky nových drogerií, křty parfémů, Miss. Přistihl jsem se, že se snažím být vidět za každou cenu.

Zapomínal jsem, že to, čím bych se měl prezentovat, je hudba. Naštěstí se mi podařilo si to uvědomit a přestal jsem se všude cpát. Líbilo se mi, jak se někteří, třeba David Koller, vůbec neprezentují osobním životem. Neprezentují to, jestli měli k snídani vajíčka nebo cereálie, ale vydají písničku a tu pak zpívají.

Byla jsem překvapená, že tě pohltil svět vína…

Mně se líbí nekonečnost toho světa, každé víno je jiné. Když jsem byl mladší, tak jsem pil víno, když jsem nechtěl pít pivo. Dával jsem si „bazén“, střik do půllitru. Dobré víno jsem ochutnal před patnácti lety.

Václav Ovčáčík, vinař a varhaník z Velehradu, mi vyprávěl o vínu. První víno, které jsem ochutnal, byl jakýsi jeho  tramín a od té doby jsem hledal ekvivalent k té chuti. Jakmile člověk začne hledat, tak už to nikdy neskončí.

Čtěte také

Zpěvák Ricco Šarközi: Svého romství si nesmírně vážím

Říkal jsi, že než jdeš zpívat, tak máš svoji chvilku v soukromí v šatně a dáš si třeba deci vína…

Ano, dám si deci, někdy dvě. Trošku to člověka uvolní, zároveň to mám spojené s chutí a charakterem toho vína. Mám zkušenost, že když si dám obyčejné víno ze supermarketu, tak koncert pak není tak dobrý.

I když mám ve smlouvě napsané, že chci mít na koncertě kvalitní víno, tak se to ne vždy podaří. Obzvlášť na severu Čech, tam se k dobrému vínu člověk těžko dostává. Vozím si tedy většinou své víno, párkrát jsem to nechal osudu a to pak nebylo dobré.

Jaká byla příprava květnového koncertu v Hybernii? A jak se Ondřej Ruml těší na účast ve Star Dance? Poslechněte si celý rozhovor.