Honoráře jdou nahoru. S umělci se snažíme dělit o vstupné, říká šéf divadla

Sto let je opravdu úctyhodné číslo. Co všechno jste připravili pro návštěvníky?
Ani nevím, kde začít. Ještě do prázdnin uvedeme s teplickou konzervatoří premiéru operety Oskara Nedbala Polská krev. Má pro nás poměrně symbolický význam, protože tato opereta byla v roce 1994 posledním představením, které odehrál stálý operetní soubor před ukončením své činnosti. Po třiceti letech se bude hrát znovu. Ale ne že bychom si představení objednali, vznikne tady z „vlastních zdrojů“ – odehrají ho studenti teplické konzervatoře. V červenci uvedeme čtyři operní představení, dvakrát Rusalku od Antonína Dvořáka a dvakrát Mozartovu Cosi fan tutte. Představení nastudují v rámci Evropské hudební akademie absolventi vysokých hudebních akademií v Americe a v Kanadě. Na podzim pak uvedeme dvě muzikálová představení. Jedno bude sestavené z nejznámějších muzikálových melodií se známými interprety a přivezeme také muzikál o skupině Queen.

Divadlo v Teplicích První teplické divadlo bylo zřízeno již v polovině 18. století, a to na zámku za knížete Františka Václava z Clary-Aldringenu. Majitelé zámku tehdy pořádali představení pro pobavenírodinných příslušníků a jejich hostů. V roce 1871 rada města rozhodla o výstavbě samostatné divadelní budovy. Novorenesanční stavba s tisícem míst pro diváky vznikala v letech 1872–1874 podle projektu Josefa Zítka a Josefa Turby. Tato budova však v noci na 1. září 1919 vyhořela. Krátce poté bylo rozhodnuto o stavbě nového divadla na stejném místě. Výstavba netrvala dlouho. Práce začaly v roce 1922, o dva roky později byla na Nový rok otevřena kavárna a malý sál. V dubnu stejného roku se otevřel i velký divadelní sál.

Jste největším mimopražským divadlem, v hledišti máte sedm stovek míst a stejný počet návštěvníků se může bavit i v ostatních sálech. Není škoda, že nemáte vlastní soubor?
Samozřejmě, že vlastní umělecký soubor je pro divadlo vždycky přínosem. Je to živé umění, které vzniká na místě. Jako jediné město na severu Čech mají Teplice svoji filharmonii, což je poměrně finančně nákladná záležitost. Další stálý umělecký soubor je nad možnostmi městského rozpočtu.

Nabídku divadelních představení nebo koncertů máte velkou. Chtějí divadla z Prahy hrát v Teplicích?
Naší velkou výhodou je velká kapacita hlediště. Můžeme si dovolit pozvat a zaplatit i dražší představení. Diváci v Teplicích do divadla chodí. Na nezájem jak divadelních souborů, tak diváků si rozhodně stěžovat nemůžeme. Je to možná i efektem „divadelního supermarketu“, protože čím víc toho nabízíme, tím víc mají lidé z čeho vybírat. Nejen u nás, ale i v ostatních divadlech to funguje tak, že atraktivní věci si i přes vyšší vstupné svého diváka najdou snáze než věci možná kvalitní, ale méně atraktivní. Mám radost, že mnoho představení a koncertů je v poslední době zcela nebo téměř vyprodáno.

Na kolik vás vyjde divadelní představení nebo koncert zpěváka, o kterého stojíte?
Není to nic levného. Honoráře se v posledních letech hodně zvýšily, pohybují se v řádech vyšších desetitisíců až nižších statisíců. Finanční náročnost atraktivních pořadů je tak obrovská. Divadelní honoráře jsou ale paradoxně nižší než honoráře hvězd českého showbyznysu. V oblasti populární nebo rockové hudby stále častěji jdeme systémem, že se dělíme s umělcem o vybrané vstupné. Honorář pro zpěváka je vypočten z toho, kolik přijde lidí, což mi přijde spravedlivé. V okamžiku, kdy bych měl dopředu podepisovat statisícové honoráře, by rozhodování, jestli je to ekonomicky návratné, bylo složitější.

Umělci na takovou smlouvu přistoupí?
Samozřejmě to takhle není možné udělat u všech umělců. Ti, se kterými to funguje, vědí, že na jejich vystoupení nebo koncert lidé přijdou.

Jsou situace, kdy se požadavky umělce nepotkávají s vašimi finančními možnostmi?
Podobné situace naše produkční oddělení řeší velmi často. Někdy se představy umělce a naše možnosti tak liší, že se nedohodneme. Nejčastěji je to u akcí, kde se nevybírá vstupné – například u zahájení lázeňské sezony, kde máme daný rozpočet, za který musíme pořídit celý program.

Jste schopni přivézt do Teplic třeba Dejvické divadlo?
Dejvické divadlo nebo Divadlo Járy Cimrmana si vybírá, kam pojede. V minulosti už u nás vystupovali, ale je složitější je k nám dostat, mimo jiné i proto, že naše hlediště je pro ně v porovnání s jejich domovskou scénou hodně velké. Mohli by u nás hrát každý půlrok, ale přijedou jednou za dva tři roky. Je jasné, že bychom o jejich představení hodně stáli.

Podle čeho představení vybíráte?
Jak se říká, náš divák, náš pán. Snažíme se vyhovět vkusu diváků. Nejdeme jenom po populárních tvářích z televize, i když samozřejmě i ty nabízíme, protože publikum si je žádá. Snažíme se, aby byl výběr divadelních představení pestrý, od jednoduchých lehkých komedií až po náročnější dramatická díla. Lidé se chtějí v divadle pobavit, odreagovat se, proto oddychové komedie neberu jako něco pokleslého. V současné době jednáme s Vinohradským divadlem, které nikdy nepatřilo k zájezdovým divadlům, že by k nám v příští sezoně jednou či dvakrát zavítali. Máme tradiční divadla, která k nám jezdí, například divadlo Ungelt jezdí pravidelně.

Konečně posuneme kulturák do 21. století, těší se Teplice. Dělníci už řádí

Kromě divadla se staráte i o chod Domu kultury, kde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Kdy se návštěvníkům znovu otevře?
Pevně věřím, že o prázdninách už bude připraven k provozu. Že byly některé věci opraveny, návštěvník asi ani nezaznamená. Nainstalované je například nové protipožární zařízení, zařízení pro odvod kouře a tepla. Co naopak návštěvník uvidí, je změna vstupního foyer, kde uprostřed původně stála krychlová zděná šatna. Po rekonstrukci se foyer stane místem, kde se návštěvníci mohou sejít před akcí nebo po ní, občerstvit se, což předtím nebylo možné. Kompletně hotovo by mělo být do konce září.

V kulturáku provozujete i kino, naproti v obchodním centru je multikino. Nejdou návštěvníci radši tam?
V okamžiku, kdy se v Teplicích otevřelo multikino, nás to z hlediska návštěvnosti obrovsky zasáhlo. Lidí ze dne na den začalo chodit podstatně méně. To, co umí multikino, my neumíme. Nesnažíme se mu konkurovat, protože mimo jiné nemáme šanci. Snažíme se proto orientovat na širší spektrum toho, co kinematografie nabízí, tedy na alternativní program, na operní a koncertní přenosy, máme filmový klub pro náročnějšího diváka. Hodně se zaměřujeme na děti. A nabízíme také levnější alternativu, protože návštěva kina v posledních letech rozhodně není levnou záležitostí.