Sukulenty: překvapivě rozmanitá rodina

Nenáročné a univerzální – taková přízviska si většina pěstitelů vybaví, když přijde řeč na sukulenty. Ano, do jisté míry budou mít pravdu – úsporný režim těchto rostlin, které nepatří k žíznivým druhům, se totiž odráží i v jejich nevelké podobě a pomalém růstu. Sukulenty proto dobývají poličky lidí, kteří se často stěhují nebo zkrátka nemají místa nazbyt. Patří mezi ně nejen studenti, ale kupodivu i senioři, bydlící třeba v domech s pečovatelskou službou. Spoustu sukulentů najdete i v pokojíčcích větších dětí a v „doupatech“ teenagerů. Obecně jde o velmi skromné pokojovky, ale přesto chtějí svoje.

Foto: Shutterstock

Pryšec latexový

Euphorbia tirucalli

Pryšce tvoří velmi rozmanitou skupinu, přesto mají jednu základní společnou vlastnost: obsah latexového mléka. Tento druh jistě zaujme stavbou svého těla – nenajdete zde rozlišení na stonky a listy, nadzemní část tvoří hladké tmavozelené výhony silné jako tužka. I když se na mladých výhonech objeví malé listy, postupně opadají, a rostlina tak vypadá jako chomáč kabelů. Díky tomuto zajímavému zjevu se hodí i do moderních interiérů.

Tipy pro pěstování: Tento druh pryšce roste poměrně rychle, v bytech dosahuje kolem půl metru. Potřebuje světlé místo s optimální teplotou kolem 20 °C a propustný substrát s podílem zahradní půdy, aby dokázal vázat větší množství vody.

Foto: Shutterstock

Okrasné aloe

Aloe variegata, Aloe aristata

Jsou příbuzné léčivé aloe, ale daleko hezčí. Druh Aloe aristata kombinuje krásnou bílou kresbu s drobnými bradavičnatými výrůstky, plasticita jemně ostnitých listů, uspořádaných do úhledných hustých růžic, tak ještě vynikne. Druh Aloe variegata poznáte podle světlého páskování klínovitých dužnatých listů s hladkými okraji, typ vybarvení se odráží i v lidovém názvu „sokolí péro“ či „tygří aloe“. Obě mají stejnou přednost: pomalý růst. Rostliny zahušťují odnože, které se tvoří na bázi.

Tipy pro pěstování: Mohou růst i na slunci, mají rády teplo. Substrát by neměl být moc hlinitý, aby nezadržoval vodu, a rostliny tak nepodehnily. Ze stejného důvodu postupujte opatrně i při zalévání.

Foto: Shutterstock

Náduť kolopejka

Bryophyllum daigremontianum

Tento zajímavý druh pochází z Madagaskaru a lidově se mu říká „slepička s kuřátky“. Důvod? Každý dospělý list tvoří v úkrojcích svých čepelí množství maličkých dceřiných rostlinek, a to dokonce i s kořínky. Ty samovolně opadávají a koření hned pod rostlinou. Tato živorodost v rostlinné verzi vysvětluje, proč se náduť pěstuje hlavně v přírodovědeckých koutcích škol. Vykvétá trubkovitými kvítky v oranžové nebo růžové barvě.

Tipy pro pěstování: Potřebuje světlé až slunné místo, substrát byste měli volit propustný a lehký, mírně kyselý, s příměsí zahradní půdy. Dceřiné rostliny se vyplatí přepíchat do vlastních květníků.

Foto: Shutterstock

Pupovice

Cotyledon undulata

Neobvyklá rostlina se pyšní listy ve tvaru vějířů, které mají nápadně zvlněné okraje. Celé listy pokrývá stříbrné ojínění. Velkou výhodou je i pomalý růst, dorůstají do výšky cca půl metru, přičemž stačí, když je přesadíte jednou za několik let. Ocení světlé slunečné místo, lépe jim vyhovuje nižší teplota. Pozor, ojíněné listy se nerosí, a navíc byste je měli chránit před doteky, jež by mohly porušit jejich sametový vzhled. Červeně vroubené kraje listů má poněkud vyšší C. orbiculata.

Tipy pro pěstování: I během vegetace zalévejte až po vyschnutí substrátu. Zemina se doporučuje spíše hlinitá, s třetinou hrubého písku. Hnojí se velmi málo, pouze jednou za měsíc od jara do podzimu.

Foto: Shutterstock

Text: Dagmar Cvrčková, foto: Shutterstock

Sukulenty: překvapivě rozmanitá rodina