New York/Londýn - Královské portréty zpravidla bývají poměrně usedlé a předvídatelné záležitosti. Plné symbolismu, jistě, ale spíše symbolů tradice a establishmentu, státu, úřadu, pompy a vládnoucího rodu. Právě proto nový oficiální portrét britského krále Karla III. od malíře Joanthana Yeoa, první od královy korunovace, vzbudil tolik kontroverze. Kritiku díla zveřejnil na svém webu americký deník The New York Times (NYT).
Plátno v nadživotní velikosti vyobrazuje krále stojícího v uniformě velšské gardy s rukou na jílci meče, s mírným úsměvem ve tváři a motýlem poletujícím těsně nad jeho pravým ramenem. Královu postavu obklopuje záplava rudé, která částečně vytváří dojem, že se panovníkova tvář vznáší.
Motýl je očividně klíčovým znakem pro čtení díla - Yeo řekl stanici BBC, že představuje Karlovu proměnu z prince ve vládce a jeho dlouhotrvající lásku k životnímu prostředí - primární barva malby si však říká o další interpretaci.
"Já v tom vidím poselství, že monarchie je v plamenech, nebo že se král smaží v pekle," poznamenal jeden z komentujících na instagramovém profilu královské rodiny, když byl obraz odhalen.
"Vypadá to, jako by se koupal v krvi," zní další komentář. Někdo jiný zase nadnesl myšlenku "koloniálního krveprolití", objevila se také přirovnání k ďáblu a někdo dokonce zmínil "tamponovou aféru" (neblaze proslulý přepis telefonického rozhovoru, který v roce 1993 odhalil intimní vztah mezi tehdy ještě princem Karlem a Camillou Parkerovou Bowlesovou, když byli oba sezdaní s jinými partnery, pozn. ČTK).
Ukázalo se, že červená je provokativní barvou téměř pro každého, především s ohledem na poněkud metafyzickou snahu, kterou je vyobrazování monarchy - reprezentace někoho, kdo reprezentuje, určená budoucím generacím.
Yeo v rozhovoru s BBC poznamenal, že když král obraz viděl poprvé, byl "nejdřív trochu překvapený tou silnou barvou", což může být mírně řečeno. Yeo popsal, že jeho záměrem bylo vytvořit modernější královský portrét, který bude odrážet Karlovu vůli být modernějším monarchou - snížit počet pracujících členů královské rodiny nebo ubrat na slávě korunovační ceremonii, alespoň relativně.
Přesto je výběr odstínu obzvláště zajímavý vzhledem k "ohnivé bouři", kterou král prošel od svého nástupu na trůn. Vzpomeňme například na pokračující rozvrat ve vztahu s jeho synem princem Harrym, který ve svých pamětech viní královskou rodinu z rasismu, volání některých po ukončení monarchie, Karlovu diagnózu rakoviny nebo poprask kvůli tajnostem okolo Catherine, princezny z Walesu, jejíž vlastní diagnózu rakoviny rodina zveřejnila až po období spekulací o jejím zmizení z veřejného života.
Naopak králova choť Camilla, která si sama prošla plamenným osudem, údajně umělci řekla: "Vystihl jste ho."
Bylo by těžké věřit, že Yeo některé z těchto reakcí neočekával, obzvláště v kontextu jeho minulých prací, mezi něž patří portrét králova otce prince Philipa nebo Camilly, které jsou oba pojaty tradičněji.
Naposledy se královský portrétista pokusil o abstraktnější a modernější vyobrazení svého subjektu v roce 1998, kdy Justin Mortimer namaloval královnu Alžbětu II. na žlutém pozadí, jehož část zasahovala i přes královnin krk. Obraz vyvolal podobné pobouření veřejnosti, bulvární Daily Mail dokonce umělce obvinil z toho, že královně usekl hlavu.
Portrét krále Karla bude do poloviny června k vidění v Galerii Philipa Moulda, než se přemístí do londýnské Drapers' Hall. V tomto prostředí by Yeova práce mohla být obzvláště výmluvná; vyypovídající nejen o monarchovi samotném, ale i o evoluci institutu krále, konfliktech, které se na něj vážou, a o Karlovi III. zachyceném v pozici, která se jeví jako nejistá.
