Po muzikálu Branický zázrak, románu Bohemia a knížce povídek Světakrásy by se už skoro dalo předpokládat, že se Jan Svěrák namlsal, ukojil své méně známé umělecké sklony a zase se rád vrátí k filmu. Jenže chyba lávky.

Komedii Dobré ráno s Findou, která bude mít za týden pražskou premiéru v divadle Bravo! a s níž předtím už objel několik měst, nejen že napsal a nastudoval s herci (například s Annou Polívkovou, Ondřejem Sokolem, Alenou Dolákovou...), ale sám v roli stárnoucího profesora Háječka alternuje s Janem Vlasákem.  

„Největší obavy jsem měl ze dvou věcí. Jestli se dokážu naučit text a jestli mě bude slyšet. Nechtěl jsem, aby na mě ze dvacáté řady volali: Nahlas!“ říká s úsměvem pro HN. Na doporučení kolegů tedy chodil na lekce jevištní řeči k profesorce Evě Spoustové na pražskou DAMU. „Myslel jsem si také, že budu mít trému, ale na předpremiérách jsem zjistil, že nejsem na jevišti za Jana Svěráka, ale docenta Háječka a vůbec se nestydím. Je to starej, trochu potrhlej vědec, takže to, co dělá, není moje ostuda.“ Hned napoprvé si ovšem Jan Svěrák nemohl vzpomenout na text. „Tak jsem šel s pravdou ven: ‚Vím, že mám teď něco říci, ale fakt nevím co.‘ Diváci se zasmáli a jelo se dál.“

Mimochodem – třeba při dubnové předpremiéře v Plzni se zaplněné hlediště smálo po většinu času, pohotově reagovalo na repliky směřující k tématům, jež právě dnes leckomu zvedají krevní tlak, ostří rétoriku, anebo vhánějí slzy do očí (to podle nátury) a vlastně i rozdělují rodiny, společnost.

„Mladou generaci paralyzuje obava o budoucnost života na planetě, dorazila k nám nová vlna touhy po rovnoprávnosti, objevují se dosud neznámá pohlaví a my často nevíme, jak se k nim chovat, protože ani náš rodný jazyk pro ně ještě nemá tvary. Jsme rozděleni do názorových klanů a domluva se zdá nemožná, jelikož se neposloucháme, ale okřikujeme,“ píše se v programové brožurce k představení a přesně o tom je také řeč na jevišti, respektive v kulisách televizního studia, kde se každý den v 6.00 vysílají zprávy, tlachá s pop hvězdičkami i operními divami, vědci i aktivisty, sběrateli i pábiteli a přitom se samozřejmě vaří, peče, smaží. Byť toto východisko není – s ohledem třeba na sérii Dobré ráno, Brno! – zrovna překvapivé, Jan Svěrák na jeho půdorysu vystavěl svébytnou komedii. „Divadlo je svobodný prostor, kde se smí a mělo by se mluvit i o citlivých tématech,“ říká. „Je to jen hra, ale důležitá, umožňuje nám vidět se z odstupu a z jiného úhlu, než bychom čekali nebo si i přáli. A když je taková sebereflexe spojena s úlevným smíchem, tak by to mohlo být i trochu hojivé.“ 

kultura, Jan Svěrák, Dobré ráno s Findou
Jan Svěrák alternuje v představení s Janem Vlasákem (vlevo).
Foto: Biograf Jan Svěrák

A jak tedy léčba zabírá? Jakmile zrovna nehraje „s týmem“ na jevišti, pozorně sleduje reakce v hledišti. „Když jsem dokončil film, chodil jsem se dívat, jestli diváky baví, nebo ne. Ale podíval jsem se jednou, dvakrát a víc už jsem nemusel, protože to bylo stejné. Ale když se divadlo dozkouší a začne se hrát, vzrůšo teprve začíná. Je to jako sledovat přímý přenos mistrovství v hokeji. Nevíte, jestli vyjdou přihrávky, někdo neudělá chybu, je to teď a tady, naživo.“ 

Celý rozhovor s Janem Svěrákem si můžete přečíst ZDE.

Jan Svěrák: Dobré ráno s Findou

DIVADLO, premiéra v divadle Bravo!, 23. a 24. 5., repríza 13. 6.

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.