Rozhovor s Uměleckou radou divadla PONEC

V posledních týdnech několik uměleckých souborů pojmenovalo důvody, proč odešly z divadla PONEC. Mezi uváděnými důvody se objevují: nesrozumitelné a znepokojující změny, přerušený nedávno započatý dialog s umělci o budoucí vizi dramaturgie divadla, nejasné budoucí umělecké směřování divadla, problematická koncentrace moci v rukou jediné osoby, uzavřenost vůči odlišným perspektivám (tzn. takovým, jež před organizaci kladou výzvy) a mohli bychom pokračovat. V takto spoluurčené současné atmosféře kolem divadla PONEC a Tance Praha nelze tyto silné hlasy umělců, již ještě nedávno s divadlem spolupracovali, pominout. Proto jsme se v redakci Opery Plus rozhodli zaslat nové Umělecké radě divadla PONEC několik otázek. Odpovědi, jež jsme obdrželi, zveřejňujeme bez redakčních zásahů či komentáře:

Jednou z často diskutovaných hodnot okolo Tance Praha a divadla PONEC byla v posledních několika měsících transparentnost: Může se vedení Tance Praha a divadla PONEC podělit s veřejností o informace o tom, jakým způsobem probíhal open-call (potažmo jiný zvolený proces výběru) k obsazení pozic v nově definované externí umělecké radě? Kolik zájemců se tohoto výběrového řízení zúčastnilo? Jaká byla reálná hlavní kritéria výběru, rozumějte, kritéria, dle kterých se rozhodovalo mezi jednotlivými uchazeči – tedy kritéria mimo oficiální široce formulované podmínky pro přihlášení?

Odpovídá Yvona Kreuzmannová:

Tanec Praha je mezinárodně uznávanou neziskovou organizací, která každoročně zveřejňuje detailní přehled činnosti včetně zprávy o hospodaření a auditu ve svých Výročních zprávách. Změna uměleckého řízení hlavních činností (PONEC, festivaly TANEC PRAHA a Česká taneční platforma) je jen dalším krokem k otevřenosti a širšímu zapojení odborné veřejnosti, domácí i zahraniční.

Open Call na členství v Umělecké radě PONCE vypsal Tanec Praha na základě impulzu taneční obce z 19. 2. Poslal prostřednictvím Vize tance jeho text před zveřejněním, pozval její zástupce do výběrové komise, vše bez reakcí. Logicky proto zástupci divadla, statutár a již potvrzená členka Umělecké rady Dagmar Bednáriková tvořili výběrovou komisi, která detailně diskutovala všech šest kandidátů.

Pro vybrané dvě osobnosti (Honza Malík a Sylva Šafková) rozhodly na prvním místě zkušenosti, silný a zároveň rozdílný profesní background, vystupování na osobním pohovoru, zájem o dramaturgii. Velmi si vážíme všech zájemců, s některými jsme rovněž vedli rozhovor a není vyloučeno, že se jim ozveme v budoucnu z důvodu rotačního systému, který jsme avizovali. Cílem bylo vytvořit vyváženou a funkční Uměleckou radu, kde se setká praktický pohled na chod divadla s uměleckým a přinese názorovou pestrost, mnohaleté zkušenosti různých generací s odlišným backgroundem.

Naše další dotazy již směřují přímo k Umělecké radě:

Je záměrem Umělecké rady otevřít divadlo PONEC efektivnějšímu dialogu se spolupracujícími umělci, potažmo umožnit těmto umělcům do budoucna spolu-ovlivňovat jeho umělecké směřování?

Honza Malík: Dialog s umělci, kteří do PONCE přichází realizovat svoje vlastní sny a vize, je již dávno otevřený. Tak tomu bude dál. Není nic, co by to mělo měnit. Stejně tak jako umělecké směřování této scény, jež bude nadále určováno výrazně právě i tím, jací umělci využijí příležitosti ke spolupráci a jací umělci a jejich zdárná či méně zdárná sdělení se zde budou v programu objevovat.

Sylva Šafková: Komunikace je důležitou součástí v jakémkoliv oboru a nedovedu si představit, že bychom mohli vytvořit kvalitní repertoár bez vzájemného dialogu s participujícími umělci. Jsou to právě oni, kteří svoji tvorbou vytvářejí obsah a hlavní směřování divadla PONEC. My samozřejmě můžeme do určité míry ovlivňovat koncepci a výsledný program divadla, ale konečné slovo bude vždy na umělcích a jejich schopnosti oslovit publikum.

Dagmar Bednáriková: Spolupracující umělci budou mít nesporný podíl na dalším směřování divadla, dialog byl a je otevřený. Posun nastává v komunikaci, která má být lépe srozumitelná navenek. Můžeme mluvit o produkční organizaci tvůrčích procesů, která se již promítá v otevřené výzvě umělcům ke spolupráci. Můžeme mluvit o třech skupinách tvůrců, které chce divadlo rovnoměrně podporovat a o právu výběru jednoho tvůrce, který bude mít v daném období exkluzivní podmínky pro svoji tvorbu.

Můžete pojmenovat důvody, proč by měli noví umělci do divadla PONEC právě v tuto chvíli přicházet?

H. M.: Protože divadlo PONEC je zavedená scéna a prostor pro taneční tvorbu, který je otevřen a dává impulsy novým podnětům, talentovaným mladým tvůrcům, ale i zavedeným a zkušeným umělcům. Vedle několika pražských domů, kde je tanec součástí vícežánrové nabídky, je PONEC jediným místem otevřeným programově zcela a jen současné a nezávislé taneční tvorbě, která nemá zábavní charakter, není mainstreamem. Protože není běžné se spolehnout v takové míře na kvalitní jeviště, zázemí, prostor ve zkušebně, technickou podporu i finanční spolupráci. A protože jako tomu bylo doposud, vnímáme, že to může být i nadále – vedení divadla dávalo a bude dávat příležitost k vlastní tvorbě, tedy pracovní příležitost.

S. Š.: Divadlo PONEC a Tanec Praha vychovalo spoustu uměleckých talentů, kterým nabídlo velkou podporu jak na české, tak i na mezinárodní taneční scéně. Tato koncepce se nemění a divadlo PONEC bude dál nabízet zázemí umělcům formou rezidencí, a tak podporovat umělecký růst jak začínajících tvůrců, tak etablovaných profesionálů.

D. B.: Podmínky pro tvorbu jsou transparentně nastavené, umělci vědí, do čeho jdou a jak je PONEC podpoří. V aktuální situaci, kdy došlo ke snížení grantové podpory, bude počet rezidentů omezen, ale zkušebna i samotné divadlo nabízí velmi kvalitní zázemí pro realizaci tvůrčích záměrů včetně produkční a technické podpory.

Kam chcete divadlo PONEC v nejbližších letech umělecky směřovat?

H. M.: Vnímám to jako příležitost v širším týmu a společnou diskuzí pokračovat v práci, která tu je přes dvacet let. Záměr a náplň divadla je platný a smysluplný tak, jak je popsán na webu divadla – „Kdo jsme“. Jestli má být něco, kromě rozšířeného uměleckého týmu, jinak? To je příliš brzo nazývat.

S. Š.: Umělecké směřování divadla je úzce spojené s osobnostmi, které v divadle působí a uvádějí svá díla. Nemyslím si tedy, že umělecké směřování divadla je čistě na mé vůli. Důraz budu klást na originalitu, profesionalitu a zvládnutí všech složek tanečního představení.

D. B.: Jsem především producent a produkční, není mým záměrem ovlivňovat umělce v jejich tvorbě, ale naopak podpořit kreativní projekty zaměřené na různá témata, která se mohou týkat mnoha oblastí života.

Jaké konkrétní změny může v souvislosti s nedávnými výraznými změnami ve vedení Tance Praha a divadla PONEC laická i odborná veřejnost očekávat v roce 2024 a následujících letech?

H. M.: To, o čem vedeme debatu, se netýká nějakých změn, ale úvah nad rozvíjením možností a přístupů pro spolupráci s uměleckou scénou, osobnostmi zkušenými a těmi nastupujícími. Jde o navázání na postupy, jakými docházelo k oslovování konkrétních autorů, souborů a nyní i s podnětem k vytváření otevřených výzev pro budoucí spolupráci směrem k současným tvůrcům – ta první byla zveřejněna 6. 5. Co dál a v jaké míře může divadlo poskytnout již etablovaným tvůrcům, jak posílit jejich podporu. Mluvíme o termínu rezidenční umělec. Mluvíme o počtu nových projektů na kalendářní rok 2025, kolik jich divadlo může za takové období s umělci připravit. Dále, jak ještě můžeme reagovat na situaci umělců v zemích zejména na jihovýchod od nás. Zajímá nás též oblast základního a středního tanečního vzdělávání, kde se nemálo tanečních profesionálů objevujících se také v PONCI věnuje významné umělecko-pedagogické práci. To vše je hodně na počátku na to, abychom mohli mluvit konkrétněji.

S. Š.: Změny v divadle nastaly již tím, že většina umělců odešla a díla, která byla na repertoáru, se postupně derniérují. Tím se tak otevírá prostor pro nové umělce. Na repertoáru divadla bylo zhruba 30 produkcí a na jedno divadlo je takový počet dle mého názoru neúnosný. Osobně bych se tedy klonila k užšímu repertoáru s více reprízami.

D. B.: Z producentského hlediska je nutno stanovit optimální hranici počtu rezidencí a produkcí, které je divadlo schopné kapacitně zvládnout v potřebné kvalitě. Do situace vstupuje také nutnost řešit snížení finanční podpory, tedy najít další způsoby financování. Podstatné jsou otevřené výzvy ke spolupráci pro umělce s konkrétně stanovenými podmínkami, snaha o podporu umělců různých generací a otevřená komunikace.