Novináři, kteří se odmítli ptát, proč 21. prosince zabíjel střelec na Filozofické fakultě v Praze, se nyní horečnatě ptají, proč slovenský důchodce vystřelil na slovenského premiéra. Novinář by se měl ptát vždy, ať už jde o Slovensko či Česko. Selektivní přístup totiž budí nedůvěru čtenářů a poškozuje renomé novinářů napříč redakcemi.
Psal básně, pracoval v bezpečnostní agentuře, neměl rád vládu a měl rád svou manželku. To jsou věty, které čteme od českých novinářů o muži, který ve městě Handlová na středním Slovensku ve středu spáchal atentát na slovenského premiéra Roberta Fica.
Pochybila Ficova ochranka? Názory expertů najdete v reportáži:
Je logické, že novináři a veřejnost chtějí znát o jednasedmdesátiletém střelci co nejvíce informací. Vždy, když dojde k násilnému činu takového rozsahu, je zcela logické se ptát, jaký měl útočník motiv. Šlo o politicky motivovaný čin? Napsal muž dopis, kde útok vysvětluje? Léčil se na psychiatrii? Jak se dostal ke zbrani? Měl komplice? Naznačil svůj čin ve svém literárním díle?
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
To jsou otázky, které jsou zcela na místě. Novináři si uvědomují, že o Juraji Cintulovi je třeba zjistit co nejvíce detailů. Protože když budeme znát jeho život, můžeme pochopit jeho motiv. Když budeme znát jeho motiv, můžeme pomoci z části tomu, že podobným činům dokážeme předcházet.
Paradoxní je, že o střelci ze Slovenska chtějí co nejvíce informací zjistit i ti, kteří ještě nedávno volali po tom, že o střelci z Univerzity Karlovy se musí mlčet, nic o něm nesmíme zjišťovat, musíme trpělivě vyčkat, až policie vše vyšetří, pak poděkovat a případ uzavřít.
ČTĚTE TAKÉ: Křižovatka pro Slovensko. Atentát na Fica může přinést tvrdší cenzuru i řetězit násilí
Ti samí novináři, kteří nyní přináší titulky „Kdo je slovenský atentátník“ ještě před pár týdny do svých čtenářů tlačili teze, že zodpovědností novináře je mlčet, že o vrahovi z Filozofické fakulty stačí přeci jen vědět, že to byl srab a zlý člověk.
Typickým příkladem dvojího metru je magazín Reflex pod vedením šéfredaktora Martina Bartkovského. Ten 22. prosince publikoval text, ve kterém hlásá, že o střelci z Filozofické fakulty potřebujeme vědět jedinou věc, že byl zbabělou nulou. V dalším článku pak Bartkovský píše, že Reflex s dalšími texty ke střelci počká až na závěry policie, že jeho redakce osobu střelce mediálně pitvat nebude.
Když se střílí pod Tatrami, tak je to jiné?
Ten samý Bartkovský ale 15. května 2024 publikuje text, ve kterém píše, že zadržený slovenský útočník je sympatizantem Mariana Kotleby, ve své knize se vyznával z nenávisti k Romům a chodil na akce proruské paramilitantní skupiny. Bartkovský také dodává, že to vypadá, že atentátník bude zřejmě zfanatizovaným důchodcem, jako byl volič SPD Jaromír Balda, který páchal teroristické útoky na české vlaky. Najednou není třeba čekat, až slovenští kriminalisté dokončí vyšetřování, najednou je vhodné se ptát, spekulovat, odvozovat a vyvozovat, co byl slovenský atentátník zač a proč vystřelil na premiéra.
Buďme ale spravedliví, názorový obrat nepředvádí pouze Reflex, ale i další redakce. Zatímco u českého střelce si někteří novináři zakázali pátrat po motivu, u slovenského střelce ti samí zjišťují, zda psal básničky s veršem volným, zdravil sousedy ráno u popelnice a jezdil s manželkou na zahrádku či k moři.
Novinář by měl přinášet informace, ptát se na motivy a hledat odpovědi. Měl by se na to ptát, ať střelec pozvedne zbraň pod Tatrami nebo u Vltavy. Novinář, který si vybírá, kdy přitlačí a kdy ubere, není konzistentní v postojích a ztrácí důvěryhodnost.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Politici na Slovensku vyvolávají démony. Poskytují šílencům alibi, je to nebezpečné, varuje Kubáček
