EXKLUZIVNĚ: Žil jsem ve sklepě, bojím se agentů, říká Rus, který utekl do Thajska

Thajsko se stalo novým útočištěm pro Rusy, kteří utekli před válkou.

Ukrajina vyslala drony na ruské černomořské základny

Utekl před válkou, která mu je lhostejná. Před armádními komisaři se 27letý ruský barman Arkadi skrýval ve sklepení, následně zamířil do Mongolska a poté skončil v thajském Bangkoku. Jeho největší strach? Že ho jednoho dne seberou ruští agenti a pošlou umřít na Ukrajinu. „Do války nechci. Nejsem žádný aktivista, politiku jsem nikdy moc neřešil. Ale zároveň nemám pocit, že bych byl zrádce. Jen mi to je jedno,“ řekl reportérovi CNN Prima NEWS, se kterým se sešel v Bangkoku. Promluvil mimo jiné o „nebezpečných ruských byznysmenech“, útěku z rodného Novosibirsku či o tom, proč konflikt na Ukrajině v dohledné době neskončí.

Se svou thajskou exspolužačkou Sai vcházíme do jednoho ze stovek hlučných barů v bangkokské čtvrti Sukhumvit. Domluvila mi schůzku s „Arkadim“ – 27letým ruským barmanem, který na nás už čekal u jednoho z rohových stolků. I on, stejně jako Ukrajinec na Bali, byl ochotný promluvit pod příslibem anonymity. Na rozdíl od něj mu je ale výsledek celé války lhostejný. Jediné, o co se zajímá, je žít pohodlný život – ideálně daleko od ukrajinského bojiště.

Co jsi dělal před ruskou invazí na Ukrajinu?
Měl jsem úplně normální život jako každý jiný. Studium, party, videohry, nějaká ta brigáda v barech. Nic zvláštního ani zajímavého.

A pak začala válka.
Ano, pak začala válka. Proto jsem tady.

Hrozilo tedy, že zamíříš na frontu?
Zpočátku ne. Když začala invaze, u nás v Novosibirsku se tomu nevěnovalo tolik pozornosti jako třeba v Moskvě nebo Petrohradu, alespoň podle mých příbuzných. Takže jsem na „speciální operaci“ moc nemyslel, prostě se mě to netýkalo.

Kdy přišel zlom?
Když se na jaře roku 2023 schylovalo ke druhé mobilizaci. Tentokrát odváděli chlapy podle věku. Bylo jasné, že bych musel nastoupit do války, i když nemám žádný vojenský výcvik. S rodinou jsme se nakonec shodli, že nejen já, ale také můj bratr musíme zmizet z Ruska. Nakonec se k nám přidali i rodiče a ještě mladší sestra. Strýcové a tety zůstali, mají tam svůj byznys a bratranci jsou naštěstí ještě příliš mladí.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Surová reportáž CNN z bojů o ukrajinské město. Při natáčení šlo štábu o život

Jak jste unikli komisařům? Vím, že z Ruska utekly statisíce lidí, ale vždy jsem měl pocit, že to má armáda nějak podchycené. Přinejmenším musela tušit, že všichni radši vezmou nohy na ramena.
Nejdříve mě rodiče s bratrem několik týdnů schovávali ve sklepení pod podlahou, vstup byl přikrytý kobercem a na něm bylo malé křeslo. Vylézali jsme jen na záchod a občas na jídlo, upravili jsme si to tam, abychom mohli pohodlně fungovat. Když bylo bezpečno, měli jsme vstup otevřený, abychom nedýchali jen prach, malá ventilačka na zahradu nám nestačila.

To bylo ještě předtím, než začala mobilizace. Slyšeli jsme, že některé lidi armáda odvedla ještě dříve, než se oficiálně mohlo. Asi se chtěli ujistit, že nikdo neuteče, proto jsme nechtěli nechat nic náhodě.

No… čekal jsem všelicos, ale sklepní skrýš úplně ne.
Taky nás to po pár týdnech začalo už štvát, takhle bychom nemohli žít donekonečna. Jednoho dne by nás nějak určitě objevili. I svým známým jsme začali tvrdit, že už jsme v zahraničí, aby nás nikdo nenapráskal. Člověk nikdy neví. Když u nás byla armáda na nějakou předregistraci, rodiče jim řekli, že jsme s bratrem pracovně v Moskvě. Asi to nebyla nejchytřejší volba, ale získali nám čas.

Jak se ti tedy podařilo se dostat do Thajska?
Původně jsem tu neměl vůbec v plánu být. Když jsme se rozhodovali, kam na chvíli zmizet, než se situace uklidní, zvolili jsme Mongolsko. Máme tam dobré přátele, ubytovali by nás. Sbalili jsme si tedy to nejnutnější, odletěli do Irkutsku a odtamtud pak do Ulánbátaru. O dům se nám stará děda s babičkou.

Cestou jsi nenarazil na žádné problémy?
Kupodivu ne, docela nás to překvapilo. Přišlo mi, že všem bylo jasné, proč letíme do Mongolska, ale nikdo nás nezastavil. Myslím, že pro nás měli pochopení. Navíc jsme nebyli zdaleka sami, viděli jsme celé rodiny, které udělaly to samé. Takže letadlo do Ulánbátaru bylo plné Rusů.

Proč ses nakonec rozhodl opustit Mongolsko?
Vlastně mi pomohl jiný kamarád – též Rus – který má tady v Bangkoku bar. Ulánbátar je fajn, ale nemohl jsem najít pořádnou práci a moc jsem si nesedl s našimi známými, kteří nás u sebe nechávali. Sice máme velké úspory a můžeme žít v zahraničí celé roky, ale bylo nám jasné, že se nám peněženka jednou vyprázdní. Bratr může pracovat na dálku, je grafik, ale já nic podobného neumím. Tak jsem se s rodinou domluvil, že budu v Thajsku.

Ruští byznysmeni? Nebezpeční lidé

Přiznám se, že mě překvapilo, kolik je tu Rusů i Ukrajinců. Podobně to bylo i na Bali…
Ruská komunita je tu velká. Nejsme moc jednotní, ale máme skupiny, ve kterých si pomáháme. I můj známý za mě vyřídil papíry, registraci na úřadech a místo na ubytovně. Část Rusů tu pracuje už několik let, mají rozjetý velký byznys a válku neřeší. Takoví zbohatlí zazobanci. K nim se teď přidali lidi jako já, co utekli před odvedením na frontu. Jsou zde i velice mocní obchodníci napojení na ruskou politiku, kteří v Thajsku skupují pozemky a celé resorty. Pattaya je skoro celá jejich. Podle mě můžou být nebezpeční.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ohořelé zbytky ruských stíhaček. Fotky ukazují sílu zbraní z USA po ukrajinském útoku na Krym

V čem konkrétně?
Myslím, že to jsou tak trochu mafiáni. Ve zprávách už několikrát proběhlo, jak ruské zločinecké gangy bojují s místními organizovanými skupinami. Snaží se je vytlačit z pozemků, získat jejich nemovitosti. A když budou chtít, můžou se zaměřit i na menší ruské podniky. I fakt, že jsou zadobře s ruskými politiky, může být problém. Oni se z té války dostanou přes úplatky, my si to dovolit nemůžeme.

Nezníš, že bys měl v některých svých krajanech mnoho důvěry.
Rusko je něco jiného, než co znáš třeba ty z Evropy. Čím víc o tobě lidi ví, tím hůře. Nikdy nevíš, kdo pro koho pracuje, bezpečně se cítím jen s thajskými přáteli a kolegy z baru. Klidně se může stát, že mě jednoho dne seberou ruští agenti a pošlou mě umřít na frontu.

Něco takového podle tebe opravdu hrozí?
Myslím si, že ano, prý už se to některým lidem stalo. Pokud ne únos, tak na mě může nějaký špion upozornit.

Mně se to představuje těžko. Ale je takový život udržitelný? Být neustále ve strachu?
Co jiného mi zbývá? Já do války nechci. Moc nevím, co se tam děje, beru to jako hodně vzdálenou věc, i když se mě lidi dokola ptají, proč nebojuju. Moje válka to není. A dál už se v Thajsku o boje v Evropě stejně nikdo nezajímá.

Tak třeba Ukrajince hodně zajímá, co se ve válce o jejich domovinu děje… Nemáš tedy nutkání to alespoň vzdáleně sledovat?
Moc nemám. Dokud je moje rodina v bezpečí a já si můžu dělat svoje, tak je mi to fuk. Samozřejmě si občas otevřu zprávy nebo se bavím s jinými Rusy, ale jinak se soustředím hlavně na sebe.

Nebojíš se, že tě někteří známí budou mít za zrádce? O Putinově režimu ani nemluvím, tak je to jasné.
Neřeším to. Nejsem žádný aktivista, politiku jsem nikdy moc neřešil. Ale zároveň nemám pocit, že bych byl zrádce. Jen mi to je jedno.

A nepřemýšlíš o tom, že by ses jednou vrátil do Ruska? Až válka skončí.
Jsem tu více než půl roku a zatím se mi daří, tak upřímně ne. Možná se budou chtít vrátit rodiče, ale tady jsem spokojený. Našel jsem si thajskou přítelkyni, práci mám, teď se jen nedostat do problémů. Ale podle mě válka neskončí jen tak.

Proč si to myslíš?
Podívej se na Rusko. Když bude chtít, aby válka trvala roky, bude trvat roky, i kdyby se měla země vylidnit. Vždycky takové bylo, i několik mých známých věří, že buď vyhraje Putin, nebo nikdo. To je prostě národní mentalita. Kdo nesouhlasí, tak mlčí a hledí si svého, nebo utíká.

A ty bys chtěl jaký výsledek?
Samozřejmě nemám rád války, je mi líto obou stran. Vím, že i spousta Rusů nechtěla bojovat, ale byli donuceni. Osobně chci hlavně žít normální život a neskončit jako oni.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Musíme zastavit válku na Ukrajině a řešit uspořádání, řekl prezident Pavel. Později svá slova upřesnil.

Tagy: