Po špatném televizním dramatu Klec z roku 2019 nyní Strach se svým pravidelným scenáristou Markem Epsteinem a herečkou Jiřinou Bohdalovou natočil další příběh - tentokrát podle skutečnosti.
Televizní film Svatá, který v neděli večer uvedla Česká televize a zpětně ho lze vidět v iVysílání, chce mluvit o komplikované minulosti. Kromě výkonu Bohdalové v něm ale většina věcí vyzní jako hloupý vtip.
Třiadevadesátiletá Bohdalová nebývá automaticky vnímaná jako herečka dramatických rolí. Jistě, má za sebou nezapomenutelné a oceňované výkony od slavného Ucha po Fany.
Oba snímky natočil Karel Kachyňa a lze na nich ilustrovat, jak se od nuancovaného výkonu v drsném Uchu o paranoidní atmosféře počínající normalizace posouváme k pozdní Kachyňově tvorbě, kde samotný herecký výkon a snaha oslnit válcuje látku. Bohdalová tu není někdo jako Dustin Hoffman ze snímku Rain Man, je "jen" herečkou, která chce a umí vyniknout, která přesahuje samotnou látku.
Na samém sklonku kariéry má tu smůlu, že jí vážné typy rolí dávají právě jen zcela prostřední autoři jako Epstein se Strachem.
Snímek Svatá se inspiruje osudem Věry Sosnarové, která roky objížděla Česko s besedami o svých děsivých zkušenostech z gulagu a vydala o tom také knihu Krvavé jahody. Historici nicméně doložili, že žena, která letos v únoru zemřela ve věku 92 let, nebyla v Sovětském svazu vězeňkyní, ale spolu s matkou tam pracovala. Silné etické téma bohužel filmaři uchopili způsobem, nad kterým nelze než kroutit hlavou.
V době, kdy se konečně v české kinematografii začínají objevovat nečernobílé pokusy zpracovat složité zákruty dějin, přicházejí Strach s Epsteinem s nevkusně přepálenou vyprávěnkou, jejíž jedinou ambicí je nejspíš říci, že lhát o gulazích je skvělé, pokud to děláte tak dobře, že vám to lidé baští.
Toto "poselství" stvrzuje nejen hrdinka v podání Bohdalové, která projevuje alespoň náznaky sebezpytu, ale také novinářka prestižního týdeníku hraná Pavlou Beretovou. Ta ve filmu výslovně říká, že sice prohlédla hrdinčinu lež, ale přišlo jí lepší napsat bezvadný čtivý příběh, jenž posílí uvědomění o hrůzách minulého režimu, než aby napsala pravdu.
Poselství Epsteinova a Strachova filmu je natolik obludné, že bychom se jím snad ani neměli zaobírat jako uměleckým dílem.
Místo komplexního pohledu na složitou dobu vzniklo bizarní dílo, které tvrdí, že je vlastně skvělé lhát o minulosti, pokud se to hodí naší politické agendě. Opravdu vynikající příspěvek k tématu, jak kriticky reflektovat minulost - nebo též současnost.
Ve světle tohoto rámce už je vlastně podružné, nakolik film nefunguje ani formálně. Asi se ale sluší poznamenat, jak legračně působí přepálené barvy, necitlivé využití záběrů z dronů či přebujelý klavírní a smyčcový doprovod Michaela Kocába.
Když pomineme bizarní scenáristické momenty, v nichž Bohdalová tančí sestavu hodnou kung-fu snímku o opilém mistrovi či když vede řeč s policistou na téma, jak na Sibiři přeprala medvěda, tak nutno konstatovat, že ona jediná se své role vlastně zhostila důstojně. Lze alespoň pochopit, proč jednala, jak jednala, proč se za to ani přehnaně neomlouvá, ale ani jí to není lhostejné.
O to méně už je možné vstřebat motivace ostatních postav, ať už dcery v podání Lenky Vlasákové, či novinářky Pavly Beretové.
Ne snad že by hrály tak špatně, ale jejich postavy už působí jen jako čisté šablony vedoucí k dovršení scenáristických tezí, které jsou samy o sobě jen k breku.
Pojďme to říci otevřeně: při porovnání míry ambic a konečného výsledku v České televizi už dlouho nevznikl tak mizerný počin. Film, který spíš než o minulosti hovoří o politických názorech svých tvůrců. A nabádá, že lhát je vlastně v pořádku, dokonce i pro novináře, pokud to pomůže očernit hrůzy komunistického režimu.
Ty jsou jistě nesporné. Ale stejně tak je obludný postoj, s jakým před diváky předstupují Epstein a Strach. Je až děsivé, že jim to prochází na veřejnoprávní půdě.
Film
Svatá
Režie: Jiří Strach
Film lze vidět v iVysílání České televize.
