V nové zprávě se uvádí, že noviny ignorovaly zvěrstva KS Číny v oblasti lidských práv proti Falun Gongu a opakovaly režimní propagandu proti této pronásledované skupině.
Nová zpráva uvádí, že deník New York Times ignoroval, bagatelizoval nebo zkresloval rozsáhlé případy porušování lidských práv v Číně, a tvrdí, že prohřešky proti novinářské integritě pravděpodobně stály životy lidí, protože zkreslovaly politickou diskusi a podporovaly nelidskou propagandu režimu.
„Nejenže se o osudech obětí obvykle mlčí a zachází se s nimi lhostejně, ale co je ještě horší – když se o nich píše – články jsou plné zkreslení, nepřesností a otevřeného nepřátelství a vykazují šokující míru neprofesionality a zaujatosti,“ uvádí zpráva, kterou 21. března zveřejnilo Informační centrum Falun Dafa (FDIC), nezisková organizace zabývající se sledováním pronásledování lidí praktikujících Falun Gong v Číně.
Falun Gong, duchovní praxe sestávající z pomalých cvičení a studia učení založeného na zásadách pravdivosti, soucitu a snášenlivosti, se stal v roce 1999 cílem likvidace, kterou rozpoutala Komunistická strana Číny (KS Číny) poté, co vládní průzkum ukázal, že Falun Gong praktikuje více lidí, než kolik je členů strany.
Navzdory samozvaným odborným znalostem v interpretaci vývoje v Číně bylo zpravodajství deníku The New York Times o situaci Falun Gongu „ostudné“, uvádí se ve zprávě.
„Dopad zkresleného zpravodajství deníku Times a nezodpovědného zacházení s praktikujícími Falun Gongu jako s ‚nehodnými oběťmi‘ přispěl k beztrestnosti pachatelů a připravil jejich oběti o důležitou mezinárodní podporu, což nepochybně vedlo k většímu utrpení a ztrátám na životech v celé pevninské Číně,“ uvádí se v prohlášení.
To však neznamená, že by dokument ignoroval porušování lidských práv ze strany KS Číny ve velkém měřítku, uvádí se ve zprávě. Pokud šlo o etnické menšiny, jako jsou Tibeťané a Ujgurové, „New York Times věnoval těmto zprávám značné zdroje, pozornost a prostor ve svých článcích“.
Pokud se však příběh týkal Falun Gongu, „pohled novin je nápadně odlišný“, uvádí se ve zprávě.
New York Times odmítl závěry zprávy jako „kategoricky nepravdivé“.
Papouškování propagandy
Zpráva uvádí, že v posledních 25 letech byla většina reportáží deníku The New York Times o Falun Gongu negativní nebo nepřesná, s častým používáním pejorativních nálepek, které odrážejí propagandu KS Číny zaměřenou proti Falun Gongu.
V desítkách článků noviny označily Falun Gong za „zlý kult“, „zlou sektu“, „kult“ nebo „sektu“.
V některých případech noviny poznamenaly, že označení „sekta“ pochází od KS Číny, ale bez dalšího vysvětlení, zda je pravdivé, či nikoli. V jiných případech přisoudil nálepku vlastním hlasem.
Vědci zabývající se čínským náboženstvím, výzkumníci v oblasti lidských práv, a dokonce i novináři, kteří se pokusili posoudit pravdivost této nálepky, dospěli k závěru, že je neoprávněná.
Ian Johnson, který byl v roce 2000 autorem série reportáží o Falun Gongu pro The Wall Street Journal, poznamenal, že tato praxe „nesplňuje mnoho běžných definic kultu“.
„Její členové uzavírají sňatky mimo skupinu, mají přátele zvenčí, mají normální zaměstnání, nežijí izolovaně od společnosti, nevěří, že se blíží konec světa, a nedávají organizaci významné částky peněz. A co je nejdůležitější, nepřipouští se sebevražda ani fyzické násilí,“ napsal.
„[Falun Gong] je v jádru apolitická, vnitřně orientovaná disciplína, zaměřená na duchovní očistu a zlepšení zdraví.“
Zatímco jiné deníky, jako například The Washington Post a The Wall Street Journal, prováděly vyšetřování pronásledování Falun Gongu přímo na místě, zpravodajství The New York Times bylo v porovnání s tím reaktivní a povrchní a „téměř výhradně se spoléhalo na prohlášení čínských vládních zdrojů nebo na velmi viditelné protesty“, uvedl FDIC.
Opakování propagandy režimu je bezohledné a nebezpečné, uvedla zpráva a zdůraznila zprávu Amnesty International, podle níž „oficiální kampaň veřejného očerňování Falun Gongu v oficiálním čínském tisku vytvořila atmosféru nenávisti vůči praktikujícím Falun Gongu, což může podporovat násilné činy proti nim“.
Na druhou stranu pouze asi 3 % článků o Falun Gongu v deníku The New York Times obsahovala nejzákladnější popis této praxe – její základní principy, kterými jsou pravdivost, soucit a snášenlivost.
Zpráva zdůraznila dvě významné výjimky z trendu zkresleného zpravodajství novin: Andrew Jacobs, který již pro noviny Čínu nepokrývá, byl v roce 2009 autorem zprávy o osudu několika zadržených a mučených členů Falun Gongu, a další v roce 2013 poté, co byl ve výrobku Kmartu ve Spojených státech nalezen vzkaz od vězněného člověka v čínském pracovním táboře.
Lži ohledně čísel
Před začátkem pronásledování Falun Gongu ze strany komunistické strany uváděla mnohá západní a čínská média, včetně Associated Press a The New York Times, že Falun Gong má 70 až 100 milionů praktikujících, přičemž tato čísla zpravidla připisovala čínské státní sportovní správě. Sportovní správa provedla koncem 90. let 20. století rozsáhlý průzkum Falun Gongu.
Samotní praktikující Falun Gongu neměli možnost tyto údaje potvrdit, protože tato praxe nemá žádné členství, poznamenal FDIC.
Jakmile však začalo pronásledování, měla KS Číny zájem na tom, aby Falun Gong byl vykreslen jako okrajový. Předložila tvrzení, že nikdy neměl více než 2 miliony příznivců. Toto číslo nebylo nikdy podloženo důkazy.
Deník The New York Times však začal nekriticky používat údaj 2 miliony. Zašel ještě dál a naznačoval, že číslo 70 milionů si Falun Gong vymyslel, přičemž ignoroval dokonce i své vlastní zprávy z doby jen o několik let dříve, jak dokládá zpráva FDIC.
V roce 2002 deník The New York Times prohlásil, že Falun Gong byl „rozdrcen“, a proto není tématem hodným pozornosti. To se však ukázalo jen jako další propaganda KS Číny.
Nezisková organizace Freedom House se sídlem ve Washingtonu v roce 2017 odhadovala, že v Číně je 7 až 20 milionů praktikujících Falun Gongu.
„Navzdory sedmnáctileté kampani komunistické strany Číny (KS Číny), jejímž cílem bylo vymýtit tuto duchovní skupinu, miliony lidí v Číně nadále praktikují Falun Gong, včetně mnoha jednotlivců, kteří se této disciplíně začali věnovat až po zahájení represí. To představuje zarážející selhání bezpečnostního aparátu KS Číny,“ uvádí se ve zprávě.
Jak se hromadily další důkazy o brutálních zákrocích proti Falun Gongu, The New York Times je podle FDIC vesměs ignorovaly.
V roce 2016 se reportérka The New York Times Didi Kirsten Tatlowová setkala s několika čínskými transplantačními lékaři a vyslechla jejich rozhovor, v němž naznačovali, že vězni svědomí jsou v Číně využíváni jako zdroj orgánů pro transplantace. V té době již někteří právníci a výzkumníci v oblasti lidských práv shromáždili podstatné důkazy o tom, že KS Číny skutečně zabíjí vězně svědomí, aby podpořila svůj vzkvétající transplantační průmysl, a že hlavním cílem jsou praktikující Falun Gongu.
Poté, co paní Tatlowová napsala dva články o kontroverzních transplantacích orgánů v Číně, které se dotýkaly otázky nucených odběrů orgánů, chtěla tuto záležitost dále prozkoumat, ale podle jejích slov jí v tom její editoři zabránili.
„Měla jsem dojem, že mému tehdejšímu zaměstnavateli, deníku New York Times, se nelíbilo, že se věnuji těmto článkům [o zneužívání transplantací orgánů], a poté, co zpočátku mé úsilí toleroval, mi znemožnil pokračovat,“ uvedla v roce 2019 ve výpovědi před Čínským tribunálem, nezávislým panelem odborníků, který přezkoumával důkazy o nucených odběrech orgánů.
Tribunál v červnu 2019 dospěl k závěru, že „nucené odběry orgánů [byly] páchány po celá léta na celém území Číny ve značném rozsahu a že praktikující Falun Gongu [byli] jedním – a pravděpodobně hlavním – zdrojem dodávek orgánů“.
Závěrečný rozsudek panelu podnítil příval zpráv v médiích jako The Guardian, Reuters, Sky News, New York Post a desítky dalších.
„New York Times nicméně mlčely,“ poznamenal FDIC.
„Nepřátelské“
Podle FDIC se v posledních letech zpravodajství listu o Falun Gongu změnilo v „otevřeně nepřátelské“.
V roce 2020, kdy noviny využily tehdejšího protirasistického zápalu, uvedly tvrzení, že Falun Gong zakazuje mezirasové sňatky – což je zjevná nepravda, protože mezirasové sňatky jsou mezi praktikujícími Falun Gongu běžné.
V článcích byl Falun Gong také líčen jako „tajnůstkářský“, „extrémní“ a „nebezpečný“, aniž by se tato tvrzení snažil doložit, uvádí zpráva.
Na druhou stranu brutalita pronásledování byla bagatelizována jako pouhé obvinění. Snaha Falun Gongu čelit mu byla charakterizována jako „PR kampaň“.
V jednom článku z roku 2020 byla desetiletí krvavých represí glosována jedinou větou: „Skupina … obviňuje [KS Číny] z mučení praktikujících Falun Gongu a odebírání orgánů popraveným.“
Pronásledování bylo ve skutečnosti rozsáhle zdokumentováno, včetně desítek zpráv OSN, amerického ministerstva zahraničí, Amnesty International a Freedom House, uvádí FDIC.
Deník Epoch Times se dozvěděl, že The New York Times v současné době připravují článek namířený proti souboru klasického čínského tance a hudby Shen Yun Performing Arts, který založili praktikující Falun Gongu.
Shen Yun je již dlouho trnem v oku Pekingu, protože v některých svých tanečních představeních zobrazuje pronásledování Falun Gongu a otevřeně prohlašuje, že jeho představení prezentují „Čínu před komunismem“.
Útočný článek v New York Times o této společnosti „bude pravděpodobně splněným snem KS Číny“, komentoval Larry Liu, zástupce ředitele FDIC.
Kontrast
Zpráva FDIC uvádí, že přístup deníku The New York Times k Falun Gongu je v kontrastu s jeho přístupem k některým dalším případům porušování lidských práv v Číně, zejména k pronásledování Tibeťanů a muslimské menšiny Ujgurů v Xinjiangu.
V letech 2009 až 2023 uveřejnily noviny více než 200 článků o otázce Ujgurů, více než 300 článků o Tibetu a pouze 17 článků o Falun Gongu.
Dramaticky se lišila i kvalita zpravodajství. V případě Tibeťanů a Ujgurů noviny rozsáhle informovaly o metodách represe, podmínkách ve vazebních věznicích a příbězích jednotlivých obětí. Zpravodajství bylo podtrženo desítkami úvodníků nebo op-edů.
Ve stejném období deník The New York Times neotiskl žádný úvodník, žádný článek ani sloupek – dokonce ani dopis redakci – o pronásledování Falun Gongu.
„Není to proto, že by se o to nikdo nepokusil,“ poznamenalo FDIC.
Příběhy o Tibeťanech a Ujgurech si „takové pokrytí a mezinárodní pozornost zasloužily, přičemž pro reportéry a zdroje Timesů znamenaly riziko“, uvádí se ve zprávě.
„Z tohoto pohledu je kontrast se zpravodajstvím listu o Falun Gongu výrazný. I když Timesy informovaly o pronásledování Falun Gongu, obvykle postrádaly humanizující a osobní zaměření, které je patrné z výše uvedených příkladů.“
Mluvčí New York Times Maria Caseová označila závěry zprávy za „kategoricky nepravdivé“.
„O hnutí Falun Gong jsme rozsáhle a nezávisle informovali více než dvacet let, včetně odhalování zpráv o zneužívání v čínských pracovních táborech, pokrývání debaty o nuceném dárcovství orgánů v Číně a zkoumání jeho rostoucího globálního vlivu, zejména v amerických médiích a politice,“ uvedla prostřednictvím e-mailu.
FDIC se proti takové charakteristice ohradila.
„Naše studie pečlivě a důkladně analyzovala zpravodajství deníku New York Times a zjistila soustavné používání nepřesných a pejorativních označení, která očerňují tuto praxi a její věřící, a do očí bijící mezery ve zpravodajství zejména v posledním desetiletí,“ uvedl Levi Browde, výkonný ředitel FDIC. „Taková je realita zpravodajství listu o Falun Gongu, které má daleko k tomu, co by se dalo rozumně nazvat ‚rozsáhlým‘.“
„Signalizace ctnosti“
Navzdory opakovaným neúspěchům vynaložil deník The New York Times značné úsilí na rozšíření své přítomnosti v Číně a proniknutí na čínský trh.
V roce 2001 vedl tehdejší vydavatel listu The New York Times Arthur Sulzberger Jr. delegaci autorů a redaktorů listu do Pekingu, kde vyjednávali s KS Číny o odblokování internetových stránek listu v Číně. Několik dní poté, co noviny zveřejnily lichotivý rozhovor s tehdejším vůdcem KS Číny Jiang Zeminem, byly internetové stránky odblokovány.
Jak uvedl deník The Washington Post, byl to právě Jiang, kdo osobně zahájil kampaň za „vymýcení“ Falun Gongu, a to navzdory přání ostatních vrcholných představitelů KS Číny.
Webové stránky The New York Times zůstaly odblokovány až do roku 2012, kdy noviny podráždily režim zveřejněním článku o rodinném majetku tehdejšího čínského premiéra Wen Jiabaa.
Navzdory zpřísnění mediálních pravidel za současného vůdce KS Číny Xi Jinpinga si noviny ponechávají kanceláře v Pekingu a Šanghaji.
Podle Trevora Loudona, odborníka na komunistické režimy, může být z hlediska zájmů listu v Číně kritika porušování lidských práv ve vzdáleném Tibetu nebo Xinjiangu považována za relativně „bezpečnou“.
„To je signál ctnosti – ,Vidíte, že se zasazujeme o lidská práva.´ Ale to by nikdy neudělali v případě Falun Gongu, protože by to KS Číny opravdu urazilo. KS Číny by kvůli tomu dostala záchvat,“ řekl.
Zatímco odhalování pronásledování Tibeťanů nebo Ujgurů vyvolává v zámoří pobouření, na domácí scéně podle pana Loudona způsobuje jen malou nestabilitu, protože etnické menšiny mají v srdci Číny omezený vliv.
Falun Gong je naproti tomu „zakořeněn v čínské kultuře“, což mu dodává okamžitou přitažlivost, řekl.
„Číňané nepřijmou islám zítra. Číňané nepřijmou tibetský buddhismus. Ale miliony Číňanů mají pro Falun Gong jisté sympatie,“ řekl.
Pro KS Číny je také snazší používat propagandu proti etnickým menšinám, protože jim může přidělovat nálepky s jasným politickým rozměrem. V případě Tibeťanů je takovou nálepkou „separatisté“, zatímco Ujgurové jsou vykreslováni jako „teroristé“.
Praktikující Falun Gongu jsou však většinou obyčejní Číňané, rozptýlení napříč společenskými vrstvami. Jejich jediným politickým požadavkem je, aby režim přestal s pronásledováním, poznamenal Loudon.
„Číňané nemohou tvrdit, že Falun Gong jsou separatisté. Nemohou říct, že jsou to teroristé. Nemohou říct, že jsou političtí, opravdu. Mohou jen říct, že jsou divní nebo šílení,“ řekl.
Pokud by deník The New York Times rozsáhle informoval o Falun Gongu humanizujícím způsobem, přímo by tím napadl propagandistickou zeď KS Číny, řekl Loudon. A to by podle něj zpochybnilo legitimitu režimu v kulturní oblasti.
„KS Číny o sobě tvrdí, že je dědicem čínské kultury. Falun Gong jí konkuruje a nabízí zcela odlišnou vizi,“ řekl.
„Falun Gong sice není politický, ale má velmi jasnou vizi toho, co je skutečná čínská kultura, nikoli její falešná verze, kterou KS Číny tak ráda propaguje.“
„Co kdyby“
Zpráva FDIC si v závěru klade několik otázek.
„Co kdyby deník Times pokračoval ve vyprávění příběhu Falun Gongu – čestně, úplně a se sympatiemi, podobně jako to dělá v případě Ujgurů a Tibeťanů – i světu, zatímco se hromadily zprávy o krutostech, a navzdory rostoucímu vlivu KS Číny na světové scéně?“ ptá se zpráva.
„Kolik čínských rodin by nemuselo být rozděleno? Kolik praktikujících Falun Gongu by mohlo být stále naživu?“
V širším měřítku zpráva předpokládá, že kdyby se noviny se svým jedinečným vlivem „nastolování agendy“ věnovaly problematice Falun Gongu „v plném rozsahu“, podnítilo by to rozhodnější mezinárodní kroky „k potírání tohoto pronásledování a k omezení excesů KS Číny“?
„Probudily by se zahraniční společnosti a politici dříve, aby si uvědomili rizika podnikání s KS Číny?“ ptá se.
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
