Ruská ofenzíva u Charkova. Kreml ucítil krev − slabost Západu

Cílem Ruska není dobýt Charkov, druhé nejlidnatější město Ukrajiny, ale ohrozit ho dělostřelectvem. Rusko sice nemá síly k útoku na město samotné, ale operace má za cíl vytvořit dilema. Ukrajinské síly jsou již nyní poměrně přetížené; tím, že ruský útok přitáhne ukrajinské zálohy a lepší jednotky k obraně Charkova, oslabí ostatní části frontové linie. Bezprostřední prioritou Ukrajiny je stabilizovat frontovou linii a zabránit velkému ruskému průlomu, zatímco Rusku jde o obsazení zbytku Donbasu. Za tím účelem se snaží zmocnit klíčových tranzitních uzlů a populačních center.[1]

Bitva o Donbas

V posledních dnech už došlo k přesunu některých zkušenějších ukrajinských jednotek z Doněcka do Charkova. Hrozí tak, že ukrajinské síly v Doněcku budou ještě zranitelnější než doposud, pokud Rusko tímto směrem nasadí své zálohy. Ruské síly vyvíjejí tlak také u Kupjanska a kolem Záporoží. Možná dojde i k útokům podél hranice v Sumské a Černihivské oblasti.

Ruské síly od podzimu převzaly iniciativu a postupně dosáhly místy pokroku, avšak za cenu v normálním státě neospravedlnitelných ztrát na lidech a materiálu. Zatím však mají zdroje pokračovat v nastoleném tempu. Ukrajina v důsledku toho ztrácí půdu pod nohama. Takto vypadá vítězení v opotřebovávací válce.

Zuřivější boje se odehrávají v okolí kotle u Očeretyne[2] a u vesnice Časiv Jar západně od Bachmutu. Časiv Jar leží na kopci a poskytuje Ukrajině jednu z posledních přirozených bariér chránících důležité zásobovací linie a 30 kilometrů severněji regionální hlavní město Kramatorsk. Dobytí Časiv Jaru Rusku otevře cestu k celému Donbasu, který Kreml papírově anektoval (což propsal do své ústavy[3]) a nyní jej hodlá dobýt i prakticky jako splnění minimálního válečného cíle, formulovaného po neúspěchu původně plánované kampaně na přeměnu celého státu na de facto protektorát Moskvy.