Zklidnění se nekoná, čeká Slovensko eskalace? Vládu držel pohromadě Fico, koalice teď mluví mnoha hlasy
První plán na politický smír po atentátu na Roberta Fica ztroskotal. Místo kulatého stolu všech parlamentních stran pořádaného končící prezidentkou a jejím nástupcem se Slovensko zmítá v dalších politických bojích a tvrdých slovních útocích mezi vládou a opozicí. Rozdílné postoje k nastalé krizi a chybějící premiér mohou znamenat pro zemi, kde vládne křehká většina, těžké časy.
Pro zmírnění emocí a zklidnění situace v zemi navrhli na toto úterý končící prezidentka Zuzana Čaputová a její nástupce a stále ještě předseda vládní strany Hlas Peter Pellegrini kulatý stůl předáků všech sedmi parlamentních stran.
Účast kromě vládního Hlasu potvrdily i všechny čtyři opoziční strany Progresivní Slovensko, SaS, KDH i hnutí Slovensko. Jenže zbylé vládní strany Směr a SNS k tomuto kroku nakonec nepřistoupily. Neformální dvojka Směru Robert Kaliňák řekl, že výzvě rozumí, podle něj je ale čas na podobné setkání ještě daleko. Šéf SNS Andrej Danko zase zmínil, že by přišel, jen pokud by ho k tomu vyzval sám Fico.
Udrží radikály na uzdě? Slovenské smíření má po atentátu v rukách náhradník premiéra
Číst článek
Po odmítavých stanoviscích dvou vládních kolegů ze Směru a SNS nakonec setkání odvolal i Pellegrini. Uvedl, že na kulatý stůl zřejmě ještě nedozrál čas.
„Poslední dny a tiskové konference nám ukázaly, že někteří politici jednoduše nejsou schopni základní sebereflexe ani po takovéto tragédii. Jako by nepochopili, že právě jejich dosavadní kroky, vyjádření a nechutné útoky zásadně přispěly k napětí v naší společnosti,“ uvedl zvolený prezident.
Narážel tím i na tiskovou konferenci hnutí Slovensko, na které Igor Matovič porušil dosavadní smířlivé vystupování opozice. Vyplísnil ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka (Hlas), vyzval jej k odchodu z vlády a kabinet zkritizoval, že dle něj „nemá upřímný zájem řešit napjatou situaci“.
Ministr vnitra reagoval tím, že Matoviče i jeho partaj označil za „zlo“ a „extremistickou skupinu, s níž se jako politik už nemá o čem bavit“.
Čekání na Fica
Zrušení plánovaného kulatého stolu kvitoval třeba šéf SNS Danko. „S Matovičem stejně za jedním stolem sedět nemůžu, partnerem k diskusi pro mě není ani Čaputová,“ řekl v nedělní diskusi na TA3.
„Politické přežití Andreje Danka je bytostně spjaté s osobou Roberta Fica. Jeho vazalská povaha se promítá do ‚suverénní‘ národní politiky SNS – uděláme, co nám řekne náš patron,“ okomentoval Dankovy proslovy politolog Jozef Lenč.
Příběh Roberta Kaliňáka: z politického důchodce ve vazbě se během dvou let stal zastupujícím premiérem
Číst článek
Je tak zcela zřejmé, že po dlouhých letech tvrdých soubojů znesvářených politických táborů se jakékoliv klidnění emocí bude domlouvat jen velmi obtížně. Snad tím jediným, kdo by k něčemu takovému mohl přispět, je sám Fico.
„Je zřejmé, že alespoň část vládní koalice má pocit, že o gestech smíření či uklidnění situace by měl rozhodovat Robert Fico,“ upozornil Roman Pataj z Denníku N s tím, že to může být jak projevem maximální loajality, tak i jisté rozhodovací paralýzy, ale i toho, že ve Směru a SNS nejsou připraveni na změnu politické komunikace.
Tomu by dle něj mohlo nasvědčovat i to, že u mnohých koaličních politiků se nadále objevují útoky na média i opozici. „To už není prvotní šok, ale vykalkulovaný trend,“ myslí si Pataj.
Tři typy reakcí
Radikálnější představitelé vládní koalice začali z atentátu na Fica vinit opozici a média prakticky ihned. Jde hlavně o představitele SNS, předsedu Andreje Danka a ministry Tomáše Tarabu a Martinu Šimkovičovou, ale i část Směru reprezentovanou především místopředsedou Ľubošem Blahou.
Danko mimo jiné vyhlásil, že začíná „politická válka“. Blaha zase uvažoval nad dalšími možnými terči útoků. „Jsem zvědavý, koho zastřelí příště,“ říkal na proruském rádiu Infovojna s tím, že dalším terčem může být i on sám, Danko nebo Šimkovičová.
Ke zklidnění emocí hlavně ze strany Danka a Blahy by mohlo dojít už za pár týdnů, oba jsou na čelných místech kandidátek pro volby do Evropského parlamentu. V případě zvolení by tak opustili každodenní slovenskou politiku.
Na opačné straně vládní koalice se co do smířlivosti svého chování ocitli politici Hlasu, například zvolený prezident Peter Pellegrini nebo zastupující předseda parlamentu Peter Žiga, kteří namísto dalšího vyhrocování situace vyzvali k dialogu.
Na smířlivé jednání stran po atentátu na Fica asi ještě nedozrál čas, řekl zvolený prezident Pellegrini
Číst článek
Zprvu vystupoval smířlivě i ministr vnitra Šutaj Eštok, který je velkým favoritem na post nového šéfa Hlasu, až Pellegrini za pár týdnů odejde do úřadu prezidenta.
Ještě když byl Fico na operačním sále, vystoupil Šutaj Eštok s ministrem obrany Robertem Kaliňákem. Snažili se působit věcně a klidně, zároveň ale asertivně. Také oni obvinili část médií i opozice, nepůsobili však jako radikálové utržení z řetězu.
„Naším úkolem je okamžitě přestat šířit politickou nenávist. Bylo by velmi špatné tento nebezpečný stav ještě více hrotit,“ říkal Šutaj Eštok nejprve. Jen o několik hodin později už ale varoval před tím, že je Slovensko „na prahu občanské války“.
Existence zřetelně odlišných reakcí uvnitř vládní koalice si všímá i opozice. „Malá část vládní koalice od útoku na premiéra mluví o smíření. Avšak druhá, výrazně větší část neustále útočí na opoziční politiky a média a šíří nenávist,“ reagoval Matovič.
„Kdyby vám před pár dny řekli, že o tom, jestli bude mít Slovensko aspoň nějakou naději na evropské a netotalitní pokračování, rozhodne souboj linií kaliňákovci vs. blahovci, pomysleli byste si to?“ glosoval exposlanec Miroslav Kollár ze strany Demokraté.
Budoucnost vládní koalice
Pro Směr, Hlas a SNS bude pro nadcházející týdny a měsíce klíčové udržet vnitřní jednotu a dál se názorově neštěpit. V parlamentu nemají žádnou závratnou většinu, pouze 79 hlasů ze 150.
Z logiky své premiérské funkce i více než třech dekád politických zkušeností byl svorníkem vládní trojkoalice Fico.
Šéf vlády musel řešit vnitřní pnutí v koalici už dříve, nespokojený byl hlavně Danko, kterému se nelíbila Pellegriniho kandidatura na prezidenta, rozdělení vládních postů a otálení při prosazování některých programových priorit jeho strany, jako je změna statusu veřejnoprávního telerozhlasu a jeho větší politizace či přísnější dohled na nevládní organizace.
Právě mezi spíše umírněným Pellegriniho Hlasem a radikálnější Dankovou SNS probíhaly hlavní spory, které jako mediátor svou autoritou řešil premiér Fico.
