Kdyby jeho zprávu zveřejnili včas, uniklo by smrti půl milionu Židů. Vrba byl hrdina, říká autor knihy o zázračném útěku z Osvětimi
Britský novinář a spisovatel Jonathan Freedland vypráví, proč ho už v mládí nadchl příběh Rudolfa Vrby. Byl to výjimečný hrdina s geniální pamětí, který s Alfrédem Wetzlerem v dubnu 1944 uprchl z Osvětimi, aby světu podali zprávu o masovém vraždění Židů. Jejich příběh Freedland zpracoval v loni vydané knize Únik z Osvětimi.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Britského novináře a autora bestsellerů Jonathana Freedlanda už v mládí zaujalo hrdinství Rudolfa Vrby, pro něj typického nervózního úsměvu si poprvé všiml ve filmu Šoa.
Když se o několik let později setkal s jeho první ženou Gretou, která mu krátce před svou smrtí dala jeho korespondenci, věděl už najisto, že o něm napíše knihu. Ta loni vyšla i v češtině pod názvem Únik z Osvětimi (v originále The Escape Artist, česky vyšla v překladu Olgy Engelthaler Neumanové v nakladatelství XYZ).
Freedland v knize podrobně popsal, jak Vrba s Alfrédem Wetzlerem utekli z přísně střeženého koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim a sepsali o masovém vraždění Židů zprávu. Vysvětluje v ní i to, proč tak dlouho trvalo, než o jednom z prvních svědectví z osvětimského pekla napsaly noviny. A zachycuje i Vrbův život po odchodu z tehdejšího Československa.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- proč se Rudolf Vrba nestal slavným jako Oskar Schindler, přestože spolu s Wetzlerem zachránili 200 tisíc maďarských Židů,
- o Vrbově hněvu vůči vedoucím židovským představitelům, kteří zatajili jeho varování před ostatními Židy,
- jak se setkal s Vrbovými manželkami Gretou a Robin,
- o tragické předtuše, která se týkala jeho starší dcery,
- a jak prožívá izraelskou válku v Gaze a protesty na západních univerzitách.
Česky vám loni vyšla kniha o Rudolfu Vrbovi, jednom z dvojice židovských hrdinů, díky kterým se svět dozvěděl pravdu o koncentračních a vyhlazovacích táborech. Vrba vás zaujal, když vám bylo devatenáct let a viděl jste ho vystupovat v kině ve filmu Šoa. Čím si vás Rudolf Vrba, vlastním jménem Walter Rosenberg, tak získal?
V tom filmu, kde vystupovali většinou velmi staří, poněkud šediví a unavení lidé, se vedle nich na plátně najednou objevil tento nesmírně charismatický muž, který vypadal mladě. Měl hnědé vlasy a mluvil anglicky.
Pro mladého Brita bylo velmi snadné ho poslouchat a zároveň šlo o jednoho z mála jednotlivců, kterým se podařilo uprchnout z Osvětimi, takže to byl jednoznačný hrdina.
Měl v sobě něco velmi přesvědčivého. A ten znervózňující úsměv, i když mluvil o těch hrozných událostech. Už tehdy jsem cítil, že to byl fascinující člověk, a platilo to i po mnoha letech, kdy jsem se k jeho příběhu vrátil.
V úvodu knihy jste napsal, že by si zasloužil stát po boku slavných osobností jako byla Anna Frank, Oskar Schindler nebo Primo Levi. Proč tomu tak není?
Hodně věcí se o něm a Alfrédu Wetzlerovi mezitím napsalo. Ale třeba když uložili zprávu Vrby a Wetzlera do jeruzalémského památníku Šoa v Jad Vašem, tak tam bylo řečeno pouze to, že ji napsali dva slovenští uprchlíci. A to i proto, že
