Nejste spokojená ve vztahu. Uvědomujete si, že to není dobře, ale při představě, že si sbalíte kufry a odejdete od něj, se rozpláčete. Neumíte si představit, že ten člověk už nebude vaší součástí. Vzpomínáte na hezké společné chvíle, zkoušíte si srovnávat pro a proti, abyste si řekla, že to není tak špatné a všude je přece něco. Tím se do něj znovu zamilováváte. A přitom si to nezaslouží. Jak se od něj odpoutat? Stačí si položit pár otázek.
Proč se bojím odejít ze vztahu?
Pokud se vztahem vleče dlouhá krize a ženu napadne, že by měla odejít, většinou narazí na dva faktory. Peníze a lásku. Na muži totiž může být závislá finančně, kdy je například doma s dětmi. Jelikož muži vydělávají více peněz, někdy jsou tím finančním tahounem domácnosti a žena se obává, že sama by horko těžko platila nájem, nákupy a jiné věci. Citová závislost je však komplikovanější. My ženy na vše jdeme více přes emoce. Tím, že máme tendence věci více rozebírat, mluvit o nich (což muži moc rádi nemají), trošku se do toho zamotáme, najdeme pár pozitiv, které stačí k tomu, abychom se začaly bát, že bez něj nám bude smutno. A je otázka, zda propláčete více slz ve vztahu, nebo když z něj vyskočíte.
Co je citová závislost na partnerovi?
Citová závislost na partnerovi není láska. Když někoho potkáte a zamilujete se jako blázen, je to krátkodobý cit, který vás však nepoutá k dotyčnému natolik, abyste se na něm stali závislými. To platí samozřejmě pro ženy i muže. Závislost se buduje postupně s tím, jak vám přibývají zážitky. Když nastane krize a vy máte zaječí úmysly, představíte si především, že už s dotyčným nestrávíte intimní chvíle. Tím máme na mysli třeba i pouhé doteky. Vybavíte si, jak vám stál partner po boku a konejšil vás, když vám nebylo dobře. V další fázi vám může chybět jeho humor a společné sdílení zážitků. Kdo ví, jestli najdete někoho takového, s kým si sednete. Tyto nostalgické vjemy vyvolávají vzpomínky, které právě dráždí naše city a nedovolují nám to rozseknout.
Jak poznám, že mě partner citově vydírá?
Pokud se nemůžete vymanit ze vztahu kvůli citové závislosti, dost často to bývá tím, že partner si s vámi záměrně hraje. Neznamená to, že už vás nemiluje. Bohužel. Lásku k vám může cítit, jen je taková zákeřná povaha, že ho baví vás týrat. Může například žárlit, proto ponižuje váš vzhled, abyste se cítila méněcenná. Vyčítá vám, že neumíte vařit? Naznačuje, že bez něj a jeho kulinářských schopností nebudete moct být. Nejhorším citovým vydíráním jsou klasické situace. Hádky a poté usmiřování. Ve všech podobách. Od přinesení kytky až po postelové hrátky. Tím si vás snadno připoutá zpět a moc dobře to ví. Co s tím? Nejlépe bude se na věc podívat realisticky. Ponižuje vás? Přehrává, když se usmiřuje? Dělá to opakovaně? Pak zvažte, zda s ním být… Ne. Nebýt je správné rozhodnutí.
Jak se zbavit citové závislosti na partnerovi?
Rozumu se to říká, hlava se ale zmítá v emocích. Není na škodu si na pomoc přizvat někoho třetího, nezávislého. Nemáme ani tak na mysli kamarádku, ta vám pomůže spíš v prvních fázích, kdy někomu přiznáte problém. Pomocnou ruku, abyste mohla vyskočit z toho rozjetého vlaku, vám podá spíš psycholog nebo terapeut. Zkušený člověk, který vám řekne, že je to skoro vždy stejné jako přes kopírák. Proto už ví, jak na to. Jelikož jde o city, ze dne na den se neodmilujete. A bude asi právě i bolet. Ten pocit štěstí, který zažijete po nějaké době, až se ohlédnete, je však k nezaplacení.
Jak odejít od partnera?
Nebojte si sepsat pro a proti vašich rozhodnutí. Uvidíte, co převáží. Abychom ale na partnery jen nenasazovali, ne vždy to musí být ten největší bídák. Ve vztahu může zkrátka vyprchat láska a ani jednomu z vás se nechce udělat ten rázný krok. Jste na tom druhém také citově závislá, aniž by vás týral. Pokud cítíte, že je něco špatně, zkuste to řešit. Klidně si dejte na čas pauzu, takový zkušební rozvod, jak radí například americká terapeutka Becky Whetstone. Utříbí se vám myšlenky. Pauza nebo třeba výlet s kamarádkou pomohou se vzdálit od partnera, kdy zjistíte, jak moc vám chybí, nebo se to bez něj dá vydržet. Řekněte si, jestli k němu opravdu chováte takové city, kdy bez něj nemůžete dýchat. Ano, nejde to bez něj? Chyběl by vám?
Jak zvládnout rozchod?
Pokud na svém partnerovi opravdu visíte, ale vztah nestojí za nic, zkuste „odvykačku“. Natvrdo si uvědomte, co se vám na dotyčném nelíbí. A opět se vracíme k té pauze, protože během ní vás nebude ovlivňovat jeho přítomnost a vy zjistíte, že můžete dýchat i bez něj. Myslete i na nějakou hrdost, jestli vám stojí za to být s někým, s kým si už nemáte co říct. Buďte i trochu sobec a myslete na sebe. Jestli budete ve vztahu nešťastná do konce života, tak to snad ani nemůžete chtít. Uvědomte si, zda neděláte něco spíš pro druhé a ne pro sebe. S tím souvisí i děti. Často se na ně ohlížíme, ale bytí se šťastnou mámou a otcem, kteří žijí odděleně, je pro ně lepší než být v jedné domácnosti, kde je dusno.
Už víte, jaké první kroky musíte udělat? Shrneme si to:
- Uvědomte si, co ve vztahu získáváte, a co naopak ztrácíte. Napište si pro a proti.
- Řekněte si, zda vás protějšek nevyužívá, neponižuje, zkrátka netrýzní. S takovým člověkem není třeba být.
- Stále ho milujete? Zkuste si dát pauzu a uvidíte, jak je vaše láska silná.
- Nefunguje to zkrátka ve všech směrech? Nemůže tam být tak silná láska, když je vztah rozpadlý.
- Překonejte první bolest, když se rozhodnete odejít. Bude to lepší, protože nyní se přece trápíte.
- Povolejte na pomoc někoho třetího.
- Myslete na sebe. Také konečně jednou!
Jste nebo byl/a jste někdy závislý/á na partnerovi?
Zdroj: iGlanc.cz, Healthline, MindBody Green, Medium
