↗

Dnešní tvrdé policejní zásahy proti demonstrantům jsou pouhým předznamenáním represí, které nastanou v plném měřítku, jakmile takzvaný zákon o zahraničních agentech vstoupí v platnost. Foto Vano Šlamov, AFP

„Zatkli Paatu!“ zvolal můj muž, když jsem konečně uspala děti a napůl rozespalá vyšla z jejich pokoje. Ten večer jsme se s ním a jeho přítelkyní Tinou potkali před parlamentem a zapovídali se.

Byl to jeden z mála večerů, kdy se tam neodehrávala protivládní demonstrace. Probírali jsme aktuální politické dění, o ničem jiném se totiž v posledních týdnech nemluví. Běžný život mnoha lidí se zastavil, každodenní starosti nahradil strach a boj o budoucnost země. Od parlamentu jsme se prošli po Rustaveliho třídě až ke stanici metra, která také nese jméno tohoto nejoslavovanějšího gruzínského básníka. Tam jsme se rozloučili, nasedli do autobusu a jeli domů.

Později večer však byla narychlo svolaná demonstrace na podporu Uči Abašidzeho, když se rozkřiklo, že u něj policie provádí domovní prohlídku, nechce dovnitř pustit jeho právníka a chystá se ho zatknout. Asi dva tisíce lidí se shromáždilo před jeho domem k pokojnému protestu, který se přirozeně začal rozpouštět poté, co po několika hodinách Abašidzeho odvedli v poutech.

Paata s Tinou šli spolu s dalšími směrem k autobusu, který jezdí na nedaleké Čavčavadzeho třídě, následováni policejními složkami. Policisté však nesměřovali zpět na policejní stanici, ale zezadu zákeřně fyzicky napadli a poté zadrželi jedenáct účastníků protestní akce, včetně Paaty a Tiny. Tu ze stanice brzy propustili, protože při zatýkání utrpěla otřes mozku, který vyžadoval převoz do nemocnice.

Uča Abašidze je proukrajinský vojenský blogger, který v uplynulých týdnech radil demonstrantům, jak se bránit proti přesile těžkooděnců, jak se chovat při použití slzného plynu a obecně jak předcházet eskalaci policejního násilí při protestech. Policie u něj našla početný arzenál, fotky bezmála dvaceti zbraní rozložených na bílém prostěradle prolétly médii. Brzy ale vyšlo najevo, že Uča je předsedou airsoftového klubu a všechny zbraně jsou určeny k tomuto sportu, kromě dvou, které však drží zcela legálně.

Alternativní obvinění spolu s dodatečným zatčením jeho ženy Mariam Iašviliové na sebe nenechalo dlouho čekat: „záměr nezákonně získat a šířit tajemství soukromého života různých osob, zejména materiály zobrazující intimní styk“. Společně měli skrytými kamerami pořizovat choulostivé záběry bez vědomí zúčastněných a následně mít v úmyslu je publikovat skrze servery s pornografickým obsahem nebo dotyčné vydírat. Ve vazbě teď oba čekají na soud a hrozí jim až pět let za mřížemi.

Případ Abašidzeho je ukázkovým zastrašováním kritiků současného režimu. Předseda parlamentu Šalva Papuašvili nedávno oznámil plán na vytvoření databáze těch, kteří se „podílejí na násilí, nezákonných aktivitách, zastrašování a vydírání nebo takové chování schvalují“. Bohužel tím ale nemíří do vlastních řad vládnoucí strany Gruzínský sen, která je u moci od roku 2012 a využívá čím dál drastičtějších prostředků k potírání opozice.

Například ředitelka Mezinárodní společnosti pro spravedlivé volby a demokracii (ISFED) Nino Dolidzeová publikovala fotky svých vchodových dveří, kde ráno našla plakáty se svou podobiznou a hesly „zrádce“ a „zahraniční agent“. Policie ani přes opakované výzvy nepřijela. Totéž se v posledních dnech stalo dalším významným vládním kritikům. Množí se také telefonické obtěžování a výhružky z neznámých čísel.

Několik opozičníků bylo v posledních týdnech také brutálně napadeno a zraněno. Předseda opoziční strany Girči Zurab Džaparidze, ředitelka nezávislé televizní společnosti Formula Chatuna Saginadzeová, občanská aktivistka Lina Gvinianidzeová a desítky dalších účastníků protivládních demonstrací byli 18. května předvoláni k výslechu ministerstvem vnitra, aniž by jim bylo jasně sděleno, z čeho jsou obviněni. Tyto případy jsou pouhým předznamenáním represí, které nastanou v plném měřítku, jakmile takzvaný zákon o zahraničních agentech vstoupí v platnost.

Ano Evropě. Ne ruskému zákonu!

Nevole tbiliských občanů proti tomuto zákonu byla otestována již v loňském roce. Po masivních protestech ve dnech 7. až 9. března 2023 byl návrh dočasně stažen, aby se s mírně pozměněným názvem znovu objevil na začátku letošního dubna. Místo „agenta zahraničního vlivu“ se v současném návrhu jedná o „organizaci prosazující zájmy cizí mocnosti“.

Pod tímto názvem se bude muset zaregistrovat jakákoli organizace, jejíž příjmy pocházejí z více než dvaceti procent ze zahraničí. Zákon samozřejmě cílí především na občanské organizace, nezávislá média a odbory, které budou podléhat „monitorování“ ze strany ministerstva spravedlnosti. Součástí toho bude i povinnost poskytnout k nahlédnutí veškeré interní dokumenty a komunikaci.

Organizace, které tato pravidla nedodrží, budou potrestány pokutami tak vysokými, že tím bude ohrožena jejich další činnost. Kromě náhodných kontrol a další administrativní zátěže však zákon především udělí těmto organizacím nálepku, která vytváří atmosféru nedůvěry, strachu a nepřátelství, což bude mít zásadní dopad na fungování, nebo možná na samotnou existenci občanské společnosti v Gruzii.

↗

Mladá, politicky nejuvědomělejší část gruzínské společnosti, se plně identifikuje s Evropskou unií. Foto Vano Šlamov, AFP

Od znovuzavedení návrhu zákona se na ulicích Tbilisi nepřetržitě konají masová shromáždění, která většinou kulminují ve večerních a nočních hodinách blokací důležitých dopravních tahů a uzlů ve středu města. Zpočátku se jednalo o spontánní akce, s přibývajícími dny a týdny jsou ale čím dál lépe svolávány a organizovány.

Účastní se jich lidé různých věkových kategorií, nejpočetnější a nejvytrvalejší jsou však mladí a studenti. Na podporu této politicky velmi uvědomělé generace, která vidí svoji budoucnost v Evropské unii, zrušilo mnoho vysokoškolských pedagogů dočasně výuku. Významným způsobem se zapojují i provozovatelé mnoha kaváren, klubů a restaurací, kteří zdarma nabízejí své prostory k použití toalet, odpočinku, dobití telefonů nebo výměně mokrého šatstva. Kromě vodních děl totiž demonstranti čelí poslední týden nebývale vytrvalému deštivému a chladnému počasí.

Pod heslem „Ano Evropě. Ne ruskému zákonu!“ odkazují protesty k podobné legislativě, která od roku 2012 velmi úspěšně slouží k rozdrcení nezávislých médií a občanské společnosti v Rusku. Gruzínská vláda naproti tomu hovoří o „zákonu o transparentnosti zahraničního vlivu“ a tvrdí, že je potřebný k boji proti „pseudoliberálním hodnotám“ propagovaným cizinci a k zachování suverenity země.

„Vlastenecké“ konspirace a zastrašování

Premiér Irakli Kobachidze se dokonce nechal slyšet, že pokud úřady zákon neschválí, Gruzie ztratí svou nezávislost a je možné, že ji bude čekat stejný osud jako Ukrajinu. Na provládních mediálních kanálech se nyní šíří videa srovnávající současné tbiliské protesty s Euromajdanem, obrazy hrobů padlých ukrajinských vojáků jsou pak předkládány občanům jako předzvěst budoucnosti, která čeká Gruzii, pokud tyto protesty nezastaví.

Vyhrožování válkou je nyní slyšet čím dál víc. 29. dubna uspořádal Gruzínský sen velkolepou protiakci na podporu „zákona o transparentnosti“ před parlamentem v Tbilisi. Vzhledem k tomu, že se voličská základna této strany skládá z velké části z obyvatel, kteří nežijí v hlavním městě, vynaložila strana nebývalé úsilí a prostředky k náboru a transportu účastníků manifestace. Řada státních zaměstnanců byla také telefonicky upozorněna na následky, které by jejich neúčast na akci mohla vyvolat.

V oficiální pozvánce vyzval Gruzínský sen „vlastenecké spoluobčany“, aby „odmítli financování revoluce v Gruzii temnými penězi, útoky na pravoslavnou církev, politické intervence s protináboženskými motivy, LGBT propagandu, drogovou propagandu, diskreditaci státních institucí, radikalismus a tzv. polarizaci vnitropolitického prostředí“.

Na pódiu vystoupili všichni hlavní představitelé strany Gruzínský sen, včetně jejího zakladatele Bidziny Ivanišviliho, oligarchy, který zbohatl v devadesátých letech v Rusku, posléze se stal premiérem a dnes je čestným členem strany, který podle expertů řídí její chod ze zákulisí.

Ve svém projevu několikrát zmínil „globální válečnou stranu“, která je zodpovědná za vytváření konfliktů po celém světě a zatahování zemí do válek s Moskvou. Občanské organizace a radikální opozici pak obvinil ze spolupráce s touto globální sílou.

Identita této „globální síly“ byla předmětem spekulací a teprve po dvou týdnech mlžení se k němu vyjádřila poslankyně za Gruzínský sen Mariam Lašchiová. V rozhovoru pro britský podcast The News Agents totiž „upřesnila“, že tato skupina, podobně jako Svobodní zednáři, má významný vliv na globální politiku, totožnost jednotlivých aktérů je prý však pečlivě skryta. Vládní rétorika je tak čím dál více stavěna na konspiračních teoriích a zastrašování, zcela podle vzoru Kremlu.

Návrh kontroverzního zákona prošel 14. května třetím a závěrečným čtením a byl schválen 84 poslanci ze 150. O čtyři dny později jej prezidentka Salome Zurabišviliová, která je hlasitou zastánkyní evropské integrace, vetovala. Během této doby vyšlo najevo, že Gruzínský sen předložil v konečné verzi zákona zásadní novelizaci, která zahrnuje sankce pro fyzické osoby, ačkoli se předseda parlamentu Papuašvili po celou dobu projednávání zákona klamně snažil upokojit veřejnost, že zákon se týká pouze právnických osob.

Nově budou mít oprávnění úředníci ministerstva spravedlnosti možnost požadovat od jednotlivců veškeré dostupné osobní údaje, včetně důvěrných informací, jako jsou podrobnosti o jejich sexuálním životě, filozofickém, náboženském nebo jiném přesvědčení, politických názorech či členství v odborech. Neposkytnutí požadovaných informací bude mít za následek pokutu 5 000 lari (přibližně 42 000 Kč). Průměrná měsíční mzda v Gruzii nedosahuje ani poloviny této částky.

Je víc než pravděpodobné, že veto prezidentky bude na příštím zasedání parlamentu přehlasováno prostou většinou. Tím se připraví cesta k tomu, aby v následujících týdnech vstoupil zákon v platnost a vláda Gruzínského snu se tak pro mnohé stala skutečnou noční můrou. Třeba pro našeho přítele Paatu, kterého sice po dvou dnech z vazby propustili, ale úřady ho nyní jako zahraničního agenta budou moci zcela legálně šikanovat. Paata totiž spolupracuje s několika občanskými organizacemi, jejichž chod je zcela závislý na evropských grantech. Jako psychoterapeut se věnuje především osobám a komunitám traumatizovaným válečnými konflikty v Abcházii, Jižní Osetii a Náhorním Karabachu.