Ubráněná charkovská ofenziva? Ne tak rychle. Britský válečný expert popisuje její roli v celkové skládačce
Zatímco ukrajinské síly začínají z bojiště severně od Charkova hlásit zprávy o stabilizování situace, o celkovém vývoji války a jejích možných dalších scénářích to moc nevypovídá. Do faktorů, které budou v následujících měsících důležité, se ale pustil v odborné komunitě uznávaný britský analytik Jack Watling z think tanku RUSI. Optimistické čtení to není, stále ale vidí cestu, jak se může Ukrajina úspěšně bránit.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jack Watling je expert na pozemní válčení z britského RUSI, nejstaršího válečného think tanku na světě.
Zatímco z bojiště poblíž severoukrajinského Charkova už v posledních dnech přicházely opatrně pozitivní zprávy vycházející z přísunu ukrajinských posil, Watling před týdnem vybídl ke značně opatrnějšímu přístupu. Jeho příspěvek je cenný v tom, že nabízí vhled do nejvyšší, strategické roviny.
V textu nazvaném Rusko na Ukrajině začíná skládat výhody dohromady Watling popisuje, že válečný agresor nyní překonává limity ve vycvičenosti vlastní armády tím, že nutí ukrajinské síly bojovat na dlouhé frontě.
Ruský výpad na Lypci, Vovčansk a okolí těchto obcí severně od Charkova do tohoto vzorce zapadá. Aktivní část fronty se tím protáhla o necelých 60 kilometrů, což není moc, přibývá ale záškodnických výpadů, naznačujících, že podobný vpád může Rusko opakovat i přes další část společné hranice v Sumské oblasti severozápadně od Charkova.
U Charkova Ukrajinci dokázali ruský útok notně zbrzdit zhruba pět až osm kilometrů od vzájemné státní hranice. Aktivní boje tam provázejí pochybnosti o tom, jak dobře měli obránci připravené obranné pozice – některé zprávy to vidí značně kriticky –, ale na strategické úrovni o to nejde. Na průlom k Charkovu, druhému největšímu ukrajinskému městu, to nevypadá.
Potíž je v tom, že Ukrajinci museli do obrany nasadit výrazné posily. Ty se při nasazení budou unavovat a nemohou se dále cvičit nebo odpočívat.
A právě to, jaké zdroje a zálohy která strana má, jak rychle je spotřebovává a jak rychle obnovuje a udržuje ty nasaditelné, bude pro výsledek války důležitější než dílčí posuny fronty. Mluví se o tom méně a důvod je vlastně úplně prostý – na rozdíl od změn na barevných mapách územní kontroly nejsou data stran zdrojů snadno vyčíslitelná.
„Rusko začalo první fázi očekávané letní ofenzivy (…) a jeho cílem letos v létě je ukrajinská armáda. Proti té začalo skládat dohromady své jednotlivé výhody,“ napsal Watling, podle nějž ruské síly zapojené do útoku na Ukrajinu dosáhly už 510 000 vojáků. V součtu s odhadovanými ztrátami – mrtvými a vážně raněnými – vrhlo Rusko do boje zřejmě už kolem 900 000 vojáků.
Těžké ztráty se nevyhnuly ani důstojníkům a průměrná kvalita ruských jednotek tak klesla. Značná část „předválečné“ ruské armády tak už jednoduše neexistuje. To v praxi Rusům znemožnilo
