Žádná víra či různá sexuální orientace? První republika přinesla zásadní společenské změny do mnoha oblastí
Říjen 1918 znamenal explozi nadšení. Zrod nových nadějí, nových ikon společnosti, probuzení dosud spících ambicí, tužeb a nároků, které vůči poválečné době a Československu jako novému státu vznášeli jeho občané. Publikace Společnou silou mapuje několik oblastí, ve kterých angažované skupiny nebo i jednotlivci začali na přelomu 10. a 20. let prosazovat své zájmy a představy o životě. Nejen v oblastech profesního nebo spolkového života, ale i soukromého.
Editoři publikace, historici Jan Kober a Stanislav Holubec, ji sestavili z pestré tvorby 11 historiků a rozdělili ji do čtyř tematických oddílů. Z knihy je patrné relativně široké rozkročení od příspěvků z čistě politických dějin, které se převážně zabývají vývojem na politické levici, až po mapování aktivit bezvěrců nebo homosexuálů, kteří za předválečného rakouského režimu žili více méně ve stínu zažitých konvencí.
Nic netrvá věčně, ani nadšení z legií
Jedním z pilířů nového státu byli legionáři a na toto téma přináší historik Tomáš Rusek zajímavé detaily z počátku 20. let. Přibližuje například dnes už zapomenuté vystoupení legionářů na 7. všesokolském sletu na Letné v roce 1920, kde legionáři vystoupili se scénou Stavba sochy svobody.
Čtěte také
Možná čtenáře zaskočí i míra ambivalence, s níž legionáři navracející se z fronty na jedné straně vnímali své postavení elitních členů společnosti, na stranu druhou nevraživost vůči privilegiím, jichž se jim dostalo.
„To byl rub našeho slavného návratu z vítězných bojů za svobodu národa. Byli jsme nežádoucí, nepohodlní. Chtěli jsme žít, chtěli jsme zaměstnání, chtěli jsme platy. Překáželi jsme těm, kteří ihned po převratu v roce 1918 obsadili všechna lepší místa a nyní se báli naší konkurence. Mrtvým slávu a pomníky a pamětní desky – to by rádi a s nadšením dali, to tolik nestojí a je to jednou provždy odbyto. A pak ty dojemné slavnosti při tom: prapory, věnce, řeči, hudby a družičky a krojová družina a Baráčníci a Sokolové – každý v národě by tu přišel na své.“
Volná myšlenka aneb Pryč od Říma!
Editor Jan Kober svou kapitolu o bezvěrcích otevírá příkladem univerzitního profesora Emila Svobody (což je sama o sobě zajímavá osobnost, která by si zasloužila větší pozornost). Svoboda byl místopředsedou sdružení bezvěrců Volná myšlenka, která po převratu dosáhla jistého společenského vlivu, například zorganizovala v Praze mezinárodní kongres v roce 1925.
Čtěte také
Hlavního cíle bezvěrců, tj. odluky církve od státu, se za doby první republiky nepodařilo dosáhnout. Jejich zaměření navíc tak trochu oslabovala obliba nekatolických církví jako časté poválečné alternativy pro ty, kdo se chtěli rozejít s katolickou církví.
Kapitolu o bezvěrectví zajímavě doplňuje další studie knihy z části nazvané Staré v nových šatech. Historik sociálních dějin Martin Jemelka se v ní zamýšlí nad fenoménem takzvané zákopové religiozity a poměrně zásadních otřesů, jakými tradiční náboženské cítění během čtyř válečných let prošlo.
Družstva jako pilíř státu a demokracie
Příspěvek Jana Slavíčka se vrací k fenoménu družstevnictví, jehož pověst u nás téměř natrvalo poškodila komunistická éra. Autor připomíná, že tato forma vlastnictví byla kromě ekonomické výhodnosti pro své členy i důležitou hrází proti politickému extremismu.
Kromě toho byla tehdejší družstva úzce propojena se samotným politickým životem. Nebylo výjimkou, že politické strany od agrárníků přes sociální demokraty až po komunisty disponovaly úzkými vazbami na produkční či spotřební družstva a jejich členové tvořili i poměrně solidní rezervoár členstva samotných politických stran. Dnes je tato symbióza družstevnictví a politiky málo představitelná, možná ke škodě věci.
Čtěte také
Publikace přináší studie z řady dalších oborů, namátkou ze života tělocvičných a turistických spolků nebo úřednictva jako dalšího pilíře státu, ve kterém se nové požadavky musely skloubit s kontinuitou vůči starému režimu, bez níž by nebylo možné vůbec začít vládnout.
Jako příspěvek k meziválečným dějinám Československa kniha nepochybně má potenciál oslovit nejen odborníky. Rejstřík a seznam použité literatury a pramenů poskytuje hodnotnou „mapu“ pro další výzkum v této oblasti i pro zájemce o historii z řad poučených laiků.
Poslechněte si celé Ex libris Jana Sedmidubského.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
