V poslední době, zejména po ruské invazi na území Ukrajiny a pokusu o anexi suverénních ukrajinských území, se stala obzvláště důležitou otázka globální bezpečnosti. Naděje, že někdo někoho ochrání nebo bude obětovat sebe za druhé, se zdá být navždy ztracena. Hlavním úkolem dneška je být silný, soběstačný, schopný se za sebe postavit a ochránit sebe a své lidi. Proto se opět, jako mnoho let předtím, objevují na prvním místě otázky vojenské ekonomiky.
Klíčovým úkolem vojenské ekonomiky je maximálně efektivní mobilizace materiálních, finančních a lidských zdrojů společnosti pro výrobu zboží a služeb, které jsou potřebné pro podporu ozbrojených sil, včetně řádného fungování ekonomického zázemí. Vojenská ekonomika je ekonomikou státních stimulů. Proto prvořadý úkol v zajištění jejího fungování náleží státní politice. Na tom, jak efektivně stát vytvoří kombinaci státních nástrojů, v konečném důsledku závisí efektivita ekonomického modelu válečné společnosti, jeho schopnost udržovat životní činnost a zásobovat frontu vším potřebným.
Využití soukromého sektoru
Tržní stimuly vojenské ekonomiky jsou potlačeny kvůli dominanci bezpečnostních rizik. Proto by se nemělo nadměrně spoléhat na působení tržních sil a soukromého sektoru při řešení úzkých míst vojenské ekonomiky. Žádný zisk nenahradí ztracený život nebo výrobní komplex zničený raketou. Současně vojenská ekonomika formuje specifickou poptávku po zboží a službách, jejíž uspokojení částečně může a mělo by být realizováno soukromým sektorem na tržních základech. Pro efektivní využití soukromého sektoru je třeba racionálně optimalizovat toky finančních zdrojů ekonomiky, především prostřednictvím zapojení bankovního finančního zprostředkování a státní záruční a grantové podpory. V širším smyslu se pojem „vojenská ekonomika“ chápe jako ekonomická činnost, která se vede v zemi během války a zahrnuje mobilizaci, výrobu a distribuci ekonomických zdrojů na vojenské účely, stejně jako fungování civilních výroben na podporu života lidí. Někdy se termín vojenská ekonomika používá v užším smyslu a zahrnuje vojensko-ekonomické vztahy, které vznikají v procesu výroby, distribuce a výměny a spotřeby zboží vojenského určení.
Co už Ukrajina udělala
Pro přechod ekonomiky na válečnou kolej bylo významně zvýšeno financování materiálního a personálního zabezpečení Ozbrojených sil Ukrajiny a bezpečnostních orgánů. Pokud v letech 2015–2021 výdaje konsolidovaného rozpočtu na obranný sektor kolísaly od 2,4 do 2,9 % HDP, v roce 2022 vzrostly na 22 % HDP a v roce 2023 na 32 % HDP. Ve finančním ekvivalentu výdaje na obranu v roce 2023 dosáhly 57 miliard dolarů.
Podařilo se získat bezprecedentní objemy vojenské a ekonomické pomoci od zahraničních spojenců. Například v období od 24. února 2022 do 15. ledna 2024 spojenecké státy poskytly vojenskou, finanční a humanitární pomoc v celkové výši 184 miliard dolarů, z toho 95 miliard dolarů tvořila vojenská pomoc. Ročně činil objem zahraniční pomoci v průměru 55 % HDP.
I když s významným zpožděním a pomalu, začala se přesto na Ukrajině obnovovat vojenská výroba. Podle prohlášení vlády v roce 2024 schopnosti domácího obranně-průmyslového komplexu (OPK) vzrostou šestkrát ve srovnání s rokem 2023. Nicméně i v těchto podmínkách jsou objemy výroby daleko od skutečných potřeb. Další rozvoj OPK je brzděn zničením části podniků a jejich výrobních linek v důsledku ruských útoků; odlivem pracovních sil kvůli nucené emigraci a mobilizaci a nepřipraveností výrobní a opravárenské základny podniků OPK na obnovu techniky podle standardů NATO.
S cílem podpořit hospodářskou činnost během války a zachovat pracovní místa vláda přijala opatření na podporu podnikání. Byly zavedeny granty na založení vlastního malého podnikání, rozšířen program úvěrů a program portfoliových garancí bankovních úvěrů. Během válečného stavu bylo poskytnuto 47 584 výhodných úvěrů na částku 191 miliard hřiven.
V prvních měsících války bylo pro většinu subjektů ekonomické činnosti sníženo daňové zatížení, byl rozšířen okruh subjektů zjednodušeného systému zdanění, zavedeno zvýhodněné zdanění kritického dovozu paliv a zboží vojenského určení. Taková opatření pomohla podpořit podnikatelskou aktivitu a zajistit obranný sektor kriticky důležitým zbožím v počátečním období války.
Co ještě chybí
Bohužel během dvou let plnohodnotné války se vojenské hospodářství nestalo klíčovou sférou ekonomického života země. Dál platí problém s vytížením výrobních kapacit, podniky Ukroboronpromu, Ministerstva obrany a Státní kosmické agentury jsou měsíce v očekávání státní obranné objednávky. Stavební podniky jsou aktivně využívány při stavbě bytových domů v Kyjevě, zatímco obranná linie ozbrojených sil trpí nedostatkem inženýrských opevnění. Prostředky vyčleněné ve zeměmi s formujícími se trhy. Vysoká cena bankovních úvěrů při extrémně vysoké úrovni úrokové sazby neumožňuje podnikům využívat úvěrové zdroje pro obnovu a rozšíření jak civilní, tak vojenské výroby.
Tři bloky
Země potřebuje maximalizovat využití interních zdrojů pro podporu válečné ekonomiky. To je zvláště aktuální v situaci, kdy dochází k přerušení získávání vnější podpory. Pro efektivní zapojení soukromého sektoru do válečné ekonomiky musí stát představit jasnou doktrínu, která by měla zahrnovat tři bloky: přístup na odbytové trhy, přístup k pracovním zdrojům a přístup k financování. Přístup k odbytovým trhům by měl zahrnovat bezproblémové fungování logistických cest a kanálů pro distribuci produktů (včetně mezinárodních), vytvoření podmínek pro bezcelní obchod na trzích partnerských zemí, přijetí jasných plánů státních zakázek (včetně operací Státní rezervy), zlepšení praxí v oblasti státních nákupů. Přístup k pracovním zdrojům by měl zahrnovat pomoc vlády při hledání kvalifikovaných pracovníků (i mezi zahraničními migranty a ukrajinskými uprchlíky), programy rezervace pracovníků, programy zapojení nezaměstnaných žen a osob se zdravotním postižením do pracovní činnosti, programy školení a přeškolení pracovníků zejména ve výrobních specializacích. Přístup k financování by měl zahrnovat normalizaci fungování bankovního sektoru jako institutu finančního zprostředkování, rozšíření státních programů úvěrové, záruční a grantové podpory, získání mezinárodní pomoci pro obnovu a rozvoj podnikání, využití daňových nástrojů pro stimulaci investic.
Státní objednávky a investice
Symbióza státu a soukromého sektoru v posílení OPK vypadá v současné době jako optimální řešení. Nevylučuje přitom fakt, že role státu v řízení a kontrole využívání různých druhů zdrojů se zvyšuje. Je důležité dosáhnout harmonické kombinace tržních principů řízení materiálně-finančních zdrojů s administrativními možnostmi státu akumulovat zdroje. Převedení části národní ekonomiky na válečnou kolej je klíčovým úkolem nejbližší doby. Řešení tohoto úkolu by mělo být založeno na použití souboru ekonomicko-řídicích pák, mezi kterými dominuje výrazné zvýšení státní obranné objednávky s pokrytím výrobců státního a soukromého sektoru a zavedení státních cílových programů se zaměřením na potřeby ozbrojených sil. To by umožnilo nejen plně využít výrobní kapacity obranně-průmyslového komplexu, ale také by přispělo k oživení národní ekonomiky, rozvoji nových podniků, generování nových příjmů a daňových příjmů do rozpočtu. Důležitým krokem jsou i rozsáhlé státní investice do rozšíření stávajících kapacit vojenské výroby a vytváření nových (přednostně NATO) vzorů zbraní, munice a vojenské techniky, na programu dne je úkol rozvoje raketové techniky a přenosných komplexů, výroby nábojů a munice pod kalibry NATO. Výzvou je také vytvoření materiálně-technické základny pro servis západní techniky na území Ukrajiny a rozvoj společných výrob zbraní podle standardů NATO. Jednou z forem státních investic je zahájení státních leasingových programů na vytváření/rozšíření výrobních kapacit obranně-průmyslového komplexu. Leasingový program by měl zahrnovat nákup a pronájem výrobního zařízení státním podnikům pro prioritní výroby a druhy činností v rámci národního obranně-průmyslového komplexu.
Systém státních stimulů
Velké státní zakázky a investice by měly být kombinovány se systémem stimulů a metod státní podpory. To znamená, že stát by se na jedné straně opíral o působení tržních mechanismů (které by poskytovaly více zdrojů pro vojenskou výrobu) a na druhé straně by zajišťoval korekci těchto mechanismů ve směru, který si přeje. Zapojení velkého množství soukromých výrobců do kruhu subjektů národního obranně-průmyslového komplexu by umožnilo dosahování stanovených cílů s nižšími náklady ve srovnání se situací výrobní monopolie nebo oligopolie velkých státních společností. Nutnost použití státních stimulů je spojena i s tím, že během války jsou bariéry pro jakékoli soukromé investice mimořádně vysoké s ohledem na bezpečnostní rizika a možnosti fyzického zničení aktiv. Neexistuje taková tržní rentabilita, která by mohla přimět podniky investovat peníze do výroby, která může být zničena nepřítelem. Systém státních stimulů by se měl zaměřit zejména na konverzi stávajících civilních výrob na výrobu vojenského určení. Státní stimuly mohou být také aplikovány na vytváření výroby od nuly, zejména prostřednictvím založení společných podniků se zeměmi NATO. Část vojenských výrob na Ukrajině by mohla být realizována ve formě státně-soukromých partnerství (SSP). Nesmírně důležité je také zavedení státního systému pojištění investic proti válečným rizikům, který by zahrnoval financování od mezinárodních dárců
Rozvoj finančního sektoru
Financování potřeb obranně-průmyslového komplexu vyžaduje maximalizaci zapojení národních úspor. Značná část potenciálně produktivních úspor ekonomiky je soustředěna v bankovním systému. Avšak specifická politika tvrdých měnových podmínek neumožňuje efektivní přerozdělování těchto úspor na cíle ekonomického rozvoje země. Tím úvěrování ekonomiky neustále klesá, navzdory rozsáhlým státním podpůrným programům. Trh státních dluhopisů je významně omezený, jelikož vláda nemá možnost zvyšovat náklady na půjčky a banky nemají stimuly kupovat státní dluhopisy při možnosti nákupu vysokovýnosových depozitních certifikátů NBU. Téměř celý čistý přírůstek hřivnových státních dluhopisů v roce 2023 byl tvořen nákupem bankami speciálních benchmarkových státních dluhopisů na úkor povinných rezerv (tento mechanismus byl zaveden v lednu 2023). Využití úvěrových a půjčkových zdrojů bankovního systému, stejně jako omezeného cíleného emisního financování ze strany NBU by mohlo významně urychlit jak rozvoj obranně-průmyslového komplexu, tak celkově zlepšit podnikatelskou aktivitu v ekonomice. K tomu je třeba snížit klíčovou úrokovou sazbu na úroveň adekvátní současné inflaci, transformovat měnovou koncepci tak, aby podporovala zapojení bank do zprostředkovatelských činností a odložit zavedení (obnovení) přísnějších požadavků finanční regulace úvěrové činnosti bank, včetně požadavků na spolehlivost dlužníka a kvalitu zástavních předmětů.
CV BOX
Bogdan Danylyshyn (narodil se 6. června 1965 v Cerkovně na západní Ukrajině) je ukrajinský politik, ekonom a státní úředník. V letech 2007–2010 byl ministrem ekonomiky.
Je členem Organizace pro konkurenceschopnost Ukrajiny, prezidentem Evropského institutu pro ekonomický a politický výzkum vývoje střední a východní Evropy a Ukrajiny v Praze a předsedou Rady Národní banky Ukrajiny. Je také členem Národní akademie věd Ukrajiny.
V roce 1982 absolvoval Ternopilský státní pedagogický institut a poté doktorandské studium v oboru ekonomie regionů a rozvoj produktivních sil. Přednášel na Kyjevské národní univerzitě Tarase Ševčenka, Národní univerzitě státní daňové služby Ukrajiny a na univerzitách v Praze a Berlíně.
Po obvinění ukrajinskou generální prokuraturou požádal v listopadu 2010 o politický azyl v Česku, který mu byl udělen.
V roce 2013 se stal prezidentem Evropského institutu pro ekonomický a politický výzkum a v roce 2014 se vrátil na Ukrajinu, kde působí jako profesor na Kyjevské národní ekonomické univerzitě Vadima Hetmana.
Je autorem více než 350 vědeckých prací, včetně 18 monografií, o řešení problémů regionální politiky a ekonomiky přírodních zdrojů.
