Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl první (planetky)

 

Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl první (planetky)

Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl druhý (supernovy) >>>

Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl třetí (nezvratný osud) >>>

Sedíte večer doma, popíjíte vychlazení pivo a díváte se na béčkové seriály v televizi. Klidný večer najednou naruší ohromný hluk. Všechno se třese, skleničky padají na zem, venku je najednou světla jako v pravé poledne. Zemětřesení u nás? Je první a poslední myšlenka, která vás napadne. O pár okamžiků později už vaše sídliště připomíná bojovou zónu a na místě vašeho domu se nachází několik desítek metrů velký kráter.

 

Země se před chvílí střetla s relativně malým asteroidem. Vaší smůlou byl fakt, že přiletěl ze směru od Slunce a tak o něm nikdo z astronomů nevěděl. Ještě větší smůlou byla náhoda, že si kus vesmírné skály z 510 065 284 kilometrů čtverečních naší planety vybral zrovna místo vašeho bydliště.

 

Fikce? Bohužel nikoliv. Země se v minulosti střetávala s většími či menšími kosmickými vetřelci. Asi nejslavnější je dopad projektilu o průměru nějakých 16 km do oblasti dnešního Mexického zálivu, který sprovodil ze světa dinosaury.

 

 

Pro ilustraci výběr několika planetek ve Sluneční soustavě...

 

Tunguzská katastrofa

Čerstvějším případem je Tunguzská katastrofa. Planetka či jádro komety pokácelo miliony stromů na Sibiři. Když uvážíme rotaci Země a její pohyb kolem Slunce, bylo štěstí, že tehdejší návštěvník nepřilétl dříve nebo později. Výbuch kosmického vetřelce nad hustě obydlenou oblastí by byl obrovskou katastrofou.

 

Tunguská záhada – nové vědecké objevy >>>

 

Může se Tunguzská katastrofa opakovat? Astronomové dělají vše proto, aby se tak nestalo. Problémem kupodivu už nejsou ani tak velké planetky, které by vyhladily celé lidské pokolení, ale spíše malé balvany o průměru pár desítek metrů. Ty se špatně (a pozdě) odhalují, za to však mohou napáchat obrovské lokální škody.

 

Po světě existuje řada projektů, které disponují automatickými dalekohledy. Ty každou jasnou noc pročesávají oblohu a hledají nové blízkozemní planetky (NEA) nebo konkrétněji potencionálně nebezpečné objekty (PHO).

 

Odhalit planetku je v principu jednoduché. Když to zobecníme, recept je asi následující. Pořídíte snímek části oblohy. Poté jdete na další kousek oblohy a tak dále. Po nějakém čase se vrátíte zpět a pořídíte druhou fotografii téže části oblohy. Hvězdy na snímku se nepohybují, vzdálenosti mezi nimi se sice mění, ale patrné je to až v řádu několika let. Proto se hvězdám říká „stálice“. Planetky jsou ovšem blízko, takže když dva snímky dáte na sebe, zjistíte, že některá z „hvězd“ (myšleno světelný bod) se pohnula. Pokud se planetka pohybuje velmi blízko Země, stačí dokonce udělat jen snímek s dlouhou dobou expozice a planetka se na snímku objeví jako dlouhá čára.

 

Vyhledávácích projektů existuje ve světě několik. Úspěšný je v poslední době projekt Catalina, který využívá 70 cm a 1,5 metrový dalekohled v Arizoně a 50 cm dalekohled v Austrálii. V loňském roce objevil tento projekt téměř 600 planetek. Samozřejmě ne všechny patřily do skupiny potencionálně nebezpečných objektů pro Zemi.

 

Slavným projektem je také LINEAR, jehož největší úspěchy spadají do doby po roce 2000. LINEAR je původem armádní projekt se sídlem v Novém Mexiku. Do září loňského roku učinil LINEAR celkem 231 000 objevů, z toho 2 423 blízkozemních planetek a 279 komet.

 

Velké počty blízkozemních planetek objevují také kosmické dalekohledy. Úspěšná v tomto ohledu byla družice WISE, která prohledávala oblohu v infračervené části spektra. Její výsledky se nadále analyzují.

 

Máme projektil na kolizní dráze, (ne)volejte Bruce!

Nabízí se ovšem otázka, co bychom dělali v případě, že objevíme planetku na kolizním kurzu. Alfou a omegou je v tomto případě pouze jedna věc: čas. Pokud bychom objevili malý objekt a měli pár hodin času, pak jediným řešením je evakuace oblasti, do které planetka dopadne. Statistika hovoří jasně: většina zemského povrchu je neobydlená, takže bychom snad mohli mít štěstí a celý evakuační plán by se například smrskl na varování před vlnami tsunami.

 

Kdybychom měli více času (měsíce a roky), pak… vlastně nevíme. Žádný plán neexistuje. Inspiraci u hollywoodských scénáristů bychom ovšem hledat raději neměli. Poslat k planetce partu kovbojů, kteří by do ní vyvrtali důlek a odpálili pár atomovek, to rozhodně není dobrý nápad. Stále totiž neznáme přesná složení planetek, navíc odpálení by byl krok pouze o jednom pokusu. Místo velkého tělesa bychom tak mohli mít pár velkých fragmentů na stejné dráze a o stejné hmotnosti a tedy i stejných devastačních účincích.

 

Lepší variantou je odklon kosmického projektilu z jeho dráhy. Země se kolem Slunce pohybuje rychlostí 30 km/s, takže změnit dráhu tak, aby planetka přilétla o několik desítek sekund později, může stačit.

 

Jak dráhu změnit, na to existuje řada nápadů. Od těch konzervativnějších: využití sond s motory (ideálně iontovými), až po ty podivnější: například natření povrchu barvou, tím změnění odrazuschopnosti a pomoci tlaku slunečního větru i postupná změna dráhy.

 

Těsné průlety

Přehled některých velmi těsných průletů planetek kolem Země najdete zde: http://www.brera.mi.astro.it/sormano/teca.html

 

Počet blízkozemních planetek. Červeně je znázorněn počet velkých planetek o průměru větším než kilometr | Credit: JPL

 

Průlety se obvykle udávají v násobcích střední vzdálenosti Měsíce od Země (1LD = 384 401 km). Případně v násobcích poloměru Země (1R = 6378 km).

 

Přehled nejbližších těsných průletů najdete také na http://spaceweather.com/ (dole na stránce)

 

Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl druhý (supernovy) >>>

Vesmír nás může kdykoliv všechny zabít – díl třetí (nezvratný osud) >>>

Ilustrace: http://www.flickr.com/photos/ehartwell/

 

Další příspěvky autora: exoplanety.cz

---

Články ve stejných kategoriích:

Vesmír   Asteroid   Země   Zajímavé video   Speciál