Zážitky blízké smrti amerických vojáků

 

Zážitky blízké smrti amerických vojáků

Američané jako by neměli velký problém se sdílením náboženských nebo mystických prožitků, zatímco v ateistickém Česku je to téma stále tabuizované. Zřejmě je to jinou kulturou, v USA přece jen patří náboženské prožitky k běžnému životu. Podle oficiálního výzkumu Gallupova ústavu mělo prožitky blízké smrti – NDE - 8 milionů Američanů.

 

Příběhy o odchodu z tohoto světa nebo o vystoupení z těla Američané běžně vyprávějí v souvislosti s nemocemi, úrazy a operacemi, ale málokdy je vyprávějí vojáci. Čím to je? USA jsou téměř permanentně účastny všemožných válek už od prosince roku 1941, kdy vstoupily do druhé světové války, a je jasné, že mezi americkými válečnými veterány musí být nesčetně mužů, kteří na onen svět na čas prošli.

 

Několik odborných výzkumů potvrzuje, že tomu tak opravdu je, ale vojáci o NDE nebo zvláštním fenoménu „vystoupení z těla“ - OBE - neradi mluví. Důvody jsou prosté – pokud jsou v činné službě, mohlo by jim to narušit kariéru, často se obávají se, že by je okolí mohlo považovat za blázny, a také nechtějí vzpomínat na kruté události válečných akcí. Podle průzkumů trpí téměř 20% amerických veteránů posttraumatickým syndromem.

 

Jedním z odborníků, který se témto tématem systematicky zabývají, je Bob Sullivan, člen International Association for Near-Death Studies při Univerzitě v Connecticutu. Tento armádní kapitán v záloze provedl během tří let rozhovory s více než stovkou válečných veteránů, často jenom telefonicky, protože neměli zájem o osobní setkání. Lidé se o něm dovídali v odborných časopisech nebo jen z doslechu a sami ho vyhledávali. Následuje několik příběhů válečných veteránů.

 

Mysteriózní NDE zážitek ošetřovatele

Gary Eaton se účastnil vietnamské války jako ošetřovatel a v roce 1968 zažil vystoupení z těla. „Schovávali jsme se za buddhistickou mohylou,“ vypráví. „Jeden kamarád na mne volal, že Joe byl zasažen.“ Zážitek začal, když se k němu rozeběhl. „Cítil jsem, že jsem se nějak dostal z těla, buď zády, nebo skrze vrchol hlavy,“ řekl. „Další věc, kterou jsem si uvědomoval, byla, že můj duch nebo co se vznáší asi 9 metrů nad zemí ve vzduchu. Viděl jsem všechno a byl naprostý klid. Bylo to úžasné a plné klidu. Vzpomínám si, že jsem viděl kráter po bombě a přemýšlel nebo jsem si nějak byl vědom, že se do těla zase nějak vrátím. Věděl jsem, že mě nezasáhnou, když poběžím ke kráteru, a tak jsem to udělal. Vrhnul jsem se do něj a lehl si na záda. Ležel jsem tam několik minut a potom jsem šel poskytnout pomoc Joeovi. Potom na mne zavolal můj kamarád, který byl u kulometu: ´Člověče, běžel jsi přímo v mé palebné linii´. Ale nic mne nezasáhlo, neměl jsem ani škrábnutí. Dodnes to neumím vyvětlit. Jen vím, že tak to bylo.

 

Vietnamský veterán

Jeho jednotka byla přepravena helikoptérou do válečné oblasti. Doplazil se k nepřátelskému bunkru a hodil do něj několik granátů. Ale když běžel zpátky, šlápl na minové pole. Výbuch ho vymrštil do vzduchu.

 

„Zničehož nic se všechno zpomalilo a já jsem letěl nahoru, do tmy,“ řekl. „Byl jsem naprosto při vědomí, ale ne skrze smysly…Cítil jsem, jako bych byl stlačován do velikosti pěsti a byl tažen nahoru, tmou, tunelem se zářícím světlem na konci. Cítil jsem se kompletní. Naprosto v klidu. Bez bolesti a bez touhy vrátit se.“ Muž dále popisoval, že slyšel krásnou hudbu, jako zvonkohru nebo klášterní zvony a uvědomoval si, že jsou tam ještě další lidé. Potom ještě mluvil o světle. „Neexistují žádná přídavná jména, kterými by se dalo popsat.“

 

Po průchodu temným prostorem, který lidé často popisují jako tunel, se dostanou k zářivému světlu, které je obklopí, je popisováno jako pulzující, teplé a milující s lidskými charakteristikami. Někteří lidé ho vnímají jako Boha nebo Ježíše a ocitnou se v nádherné nepozemské krajině. Zde potkávají své zesnulé příbuzné nebo ty lidi, které milovali. Zkušenost obvykle končí světelným paprskem, který je pošle zpátky, aby dokončili plán svého života na Zemi.

 

Psycholog a profesor na Univerzitě v Connecticutu Kenneth Ring se zabývá NDE od roku 1977. Zjistil, že mnoho vojáků, kteří bojovali ve Vietnamu, mělo během bitev NDE a také OBE. Ring byl často prvním člověkem, kterému se s tím svěřili. OBE nemusely souviset se zraněním, ale někdy byly způsobeny jenom stresem, touhou uniknout z těžké situace nebo snahou pomoci kamarádovi.

 

Návrat k plánu života

Bylo mu 19 let a nacházel se v evakuační nemonici poté, co byl několikrát zraněn během bitvy. Vybavuje si, že cítil „hluboký nitřní klid“, viděl „krásnou modrou oblohu“ jako nikdy předtím, „intenzivní jasné světlo“ a slyšel milující, něžný hlas, který mu řekl, že se může vrátit, aby „dokončil plán svého života“. Tento muž, když se zdravil, zůstal aktivní ve své církvi, ale říká, že zážitek blízké smrti změnil jeho pohled na život i na smrt. Nebojí se smrti, ale snaží se žít naplno už 40 let, které od té doby uběhly.

 

Havárie helikoptéry

Veterán, který přežil pád helikoptéry, řekl, že nejprve měl pocity „klidu a chladu“. Ale s postupem času mohl vidět i další lidi včetně mrtvých severovietnamských vojáků, jak se vznášeli několik centimetrů nad zemí. Popsal, že se na sebe dívali, ale nebyly tam žádné nepříjemné pocity. Bylo mu nepříjemné, že se musel dívat do tváří svých starých přátel, kteří byli zabiti v jiných akcích.

 

Později – během operace – viděl shora své tělo bez života, ale neznamenalo to pro něj žádný šok. Cítil, že je ještě nějak naživu, ale byl nervózní z toho, že nikdo nemluvil. „Lidé chodí kolem vás a vy víte, co si myslí,“ řekl. „My všichni máme jednu věc společnou…my všichni jsme mrtví…“ Tento muž řekl, že má dodnes noční můry a vybavují se mu staré věci, na které nechce vzpomínat. „Bojím se usnout a jsem unavený z toho, jak ve spánku křičím. Bojím se ráno probudit.“

 

Porovnání veteránů a civilistů

Doktorandka Tracy Gozaová z Univerzity v Severním Texasu se také zaměřila na válečné veterány a sbírala fakta o těch, kteří NDE měli, ale také o těch, kteří je neměli. Porovnala také NDE vojáků a civilistů.

 

Gozaová je první badatel, který porovnal NDE vojáků a civilistů.

 

Společné rysy obou skupin: vystoupení z těla, pocity míru, radosti nebo požehnání a setkání se zesnulými blízkými lidmi nebo se spirituálními postavami.

 

Nejpřekvapivějším výsledkem studie bylo, že zážitky blízké smrti vojáků z bojišť nejsou tak hluboké a intenzivní jako civilistů. Rozdíl může být způsoben tím, že vojáci v bojových podmínkách žijí dlouhodobě ve velkém stresu.

 

Američanka P. M. H. Atwaterová patří mezi nejvýznamnější badatele v oblasti zážitků blízké smrti, sama prožila třikrát klinickou smrt... | P. M. H. Atwater: NDE, umírání, posmrtný život, duše >>>

 

Historie fenoménu NDE

Zážitky blízké smrti jsou popsány už ve starověké evropské literatuře. Pokusy vědecky prozkumat některé případy se na Západě objevily v 19. století. Je známo, že prakticky všechny světové kultury znají NDE. V letech 1975 až 2005 byly dodatečně prozkoumány NDE lidí, kteří o nich sami informovali, v USA u 2500 jedinců, asi 600 případů bylo zkoumáno v jiných západních zemích a 70 v Asii. Výzkumy provedlo 55 badatelů nebo výzkumných skupin a bývají prováděny v rámci medicíny, psychologie nebo psychiatrie.

 

Zdroje:
http://untsystem.edu/news/2011/July/11-07-12-near-death-soldiers.htm http://articles.philly.com/1986-03-16/news/26084482_1_death-telephone-experiences
https://iands.org/support/combat-veterans.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Near-death_studies
Foto: John P

 

Další příspěvky autora: heartblue

---

Články ve stejných kategoriích:

NDE   Zážitky blízké smrti   Vojáci   Mystéria   Smrt   OBE