top of page
  • Štěpán Čermák

Život opisuje od Vetřelce. Prominete mu to jen díky jednomu z nej monster posledních let

Námět vám bude znít povědomě: Posádka vesmírné lodi se na vlastní pěst musí vypořádat s mimozemským organismem, jehož schopnost adaptace v nepřátelském prostředí dalece převyšuje tu lidskou. Na rovinu, Život se Vetřelci podobá v mnohém, což je možná důvod, proč se marketing snažil náznakům příběhu vyhnout a přítomnost mimozemského organismu téměř nepřiznal. Pro nás je to výhra, protože ačkoli tušíme, kudy se bude film ubírat (ono od survival thrilleru ve stísněných prostorách vesmírné lodi nelze čekat nic moc jiného než … survival thriller ve stísněných prostorách vesmírné lodi), Daniel Espinosa má v rukávu alespoň jedno eso. Je jím právě ona mimozemská potvora, kterou posádka ISS nabrala ze sondy z Marsu a pod mikroskopem přivedla k životu. Čímž si dost možná podepsala ortel smrti.

Příběh je opravdu prostý a nedělá si žádné ambice ani v dalších aspektech vyprávění. Expozice je tak krátká, jak jen může být, s postavami se seznámíme zběžně a prostoru na oddych je minimum. Vše co nejrychleji spěje k prvním krůčkům mikroorganismu, jenž posádka pojmenovala Calvin a jehož schopnost vyrůst během pár minut v životu nebezpečné stvoření je vskutku obdivuhodná. Ostatně jak se hrdinové brzy dovtípí, dost možná probudili stvoření, které se postaralo o vymýcení života na Marsu. A pokud ho nezastaví, mohlo by stejně tak ohrozit Zemi.

Jakmile se Calvin dostane zpod mikroskopu do volných prostor ISS, rozpoutá peklo. Každý jeho krok se svým způsobem dá předvídat, stejně jako chyby, které musejí udělat hlavní hrdinové, aby scénáři vyšlapali cestičku k hororovému tažení napříč vesmírnou stanicí. Děsivost Života ale nespočívá v oněch předvídatelných krocích Calvina. Tkví v ladnosti, se kterou si monstrum s každou situací poradí, v jeho nezastavitelnosti a v animální agresivitě. Espinosa si je moc dobře vědom, že sice natočil průměrný horor, ale zároveň představil jedno z nejzajímavějších monster za poslední roky. Mluvit o jeho vývoji by bylo na hranici spoilerů, nicméně tvůrcům se povedlo přijít s neotřepaným konceptem a se vskutku působivým designem. Jejich kombinace dala vzniknout stvoření, jehož schopnost nahánět hrůzu je srovnatelná právě s prvními Vetřelci. Ti ale těžili ze schopností Ridleyho Scotta a Jamese Camerona. Život v Espinosovi tak silnou oporu nemá, přesto dokáže vykouzlit sekvence, v nichž z mimozemského predátora mrazí. Z Calvina se bohužel nestane stejná ikona jako ze Scottovy série, neboť Život kiny doslova prosvištěl a buzz měl minimální. Ale můžete se spolehnout, že pokud filmu dáte šanci, překvapí vás prací s vesmírným zabijákem na tolika úrovních, že s radostí zapomenete na scenáristické kličky a spousty jiných slabin filmu.

Navíc Život má solidní obsazení, což je vzhledem ke způsobu, jakým pracuje s postavami, milé překvapení. Hrdinové sice začnou rychle odpadat, ale na malém prostoru, jenž mají k dispozici, se jejich představitelé stíhají vyprofilovat alespoň v obrysy uvěřitelných postav. Scénář jim však přisuzuje nahlouplé role, čímž se připravuje o možnost povýšit Život do žánrového nadprůměru – nechybí velitelka s tajnými rozkazy, až příliš zvědavý vědec s řekněme liberálním přístupem k bezpečnosti, starostlivý lékař, horká hlava, a tak podobně. Každý z nich během filmu udělá alespoň jednu pitomost, kterou si nevyžaduje situace, nýbrž scénář k posunu příběhu. Je na pováženou, nakolik jsme si na podobné slabiny hororových filmů zvykli a měli bychom s nimi počítat. Každopádně tu jsou.

Avšak jakmile se Espinosa dostane k boji o holý život, napětí buduje vskutku efektivně. Obzvlášť, když na scénu nastoupí některá z vývojových fází Calvina. Tohle monstrum si zaslouží každou vteřinu, kterou na plátně dostane a musím přiznat, že jsem si jeho sledování nekriticky užíval, ba co více, opravdu mě napínalo. Když k tomu přičtu uspokojující závěr, ani několik týdnů po projekci se nemohu zbavit pocitu příjemné satisfakce a milého překvapení.

Život jsem sledoval z Ultra HD Blu-raye na k testování vypůjčeném televizoru Samsung UE55MU6652. Ten je sice schopen reprodukce UHD signálu, nicméně vzhledem k osmibitovému panelu nedokáže zobrazit HDR. Přínos UHDBD tedy mohu soudit pouze po stránce detailů a ostrosti (přitom je nutno podotknout, že to bývá právě HDR, jež přináší zásadní kvalitativní skok oproti klasickému Blu-rayi). V tomto ohledu se dá při přímém srovnání s Full HD z Blu-raye mluvit o minimálním rozdílu. Ostatně Život byl produkován a tím pádem masterován ve 2k, a tak může být drobný nárůst rozlišení zpozorovatelný až na vyšších úhlopříčkách. Na pětapadesáti palcích, jimiž disponoval vypůjčený Samsung, byl rozdíl skutečně minimální. Jestli se UHD verze v SDR něčím odlišovala, tak o něco lepší definicí šumu, který byl na Blu-ray méně zpozorovatelný. Nicméně jak Blu-ray, tak Ultra HD Blu-ray se z hlediska ostrosti a kresby detailů drží zdravého průměru, z kterého místy vybočují díky skvělé práci s detaily tváří. V close-upech byste hercům mohli počítat vrásky a Blučko i Ultra HD Blu-ray v nich excelují. V širších záběrech a celcích už kresba občas měkne, ale to se dá ve spoře svícených interiérech čekat.

Kontrast, kresbu ve stínech a barvy mohu hodnotit pouze z Blu-raye, který jsem přímo srovnával asi na třiceti procentech scén na vedle postavené plazmě (UHDBD v tomto ohledu má smysl hodnotit jen s plnohodnotným HDR). A musí se nechat, že Život splňuje parametry moderního přepisu. Černá je většinou patřičně sytá, nechává si však ideální množství prostoru pro solidní stínokresbu. Je to důležité, Život totiž s jasem vyloženě šetří a přepis je povětšinou tak tmavý, že i relativně slabé světelné zdroje vytvářejí silné kontrasty. Vzhledem ke studeným tónům a mírné desaturaci celého filmu počítejte se skromnou barevnou paletou přepisu. Ten ve většině scén drobně šumí (a jak jsem psal výše, na UHDBD je šum o něco ostřeji definován). Co do komprese je na tom soňácký disk skvěle a přepis v ní nevykazuje žádné nedostatky. Blučko ani UHDBD v SDR nikterak neoslňují, ale vzhledem k materiálu, se kterým pracují, odvádějí svou práci výborně. Ještě jednou ale připomínám, v případě UHDBD je přínosné hlavně HDR, hodnotit přepis v SDR je tedy trochu ošemetné.

Po zvukové stránce budou majitelé klasického Blu-raye mírně zklamaní, protože zatímco ten má audio stopu v DTS-HD MA 7.1, Ultra HD Blu-ray dostal Dolby Atmos. Obě verze jsou ale skvělé a jelikož jsem u Dolby Atmos zaznamenal vertikální pohyb jen párkrát, není třeba zoufat, že byste s osmikanálem přicházeli o vyloženě zásadní rozdíly. Atmos spíše rozšiřuje zvukovou kulisu, než že by vyloženě přidával pohyb prostorem. Práce s ambientními zvuky ISS odhaluje skvělý smysl pro detail i tvorbu trojrozměrné kulisy. Akční sekvence mají patřičnou dynamiku a stejně jako jsou dobře „odbavené“ dialogy, si oba mixy dovedou pohrát se surroundy. Hlavně ve „větrném finále“. Život možná nemá mix, který by vám prací s efektovými kanály ukroutil hlavu, ale je jasné, že DTS i Dolby stopy z něho ždímají maximum, ať už skončíte u jakékoli varianty.

Bonusy jsou spíše podprůměrné. Vystřižené scény jsou o ničem a s klidem je můžete přeskočit. Stejně jako deníky astronautů, které asi mají doplnit backstory postav, ale nedaří se jim to. Zbydou tak dva krátké featuretty o natáčení a podobně stručný pohled na design Calvina. Dohromady vás všechno zabaví na půlhodinu, ale doporučuji šetřit čas a podívat se jen na sedmiminutovku, kde se rozebírá design ústředního monstra. Espinosa popisuje vývoj téhle vesmírné příšerky se správným nadšením a featurette projde všechny jeho vývojové fáze. Jak píšu v části o filmu, Calvin mě jako monstrum opravdu bavil, takže bych se na dokumenty o jeho vzniku vydržel dívat klidně hodinu. Více materiálů ale na ani jednom disku není.

Magazín Blu-space.cz je provozován ze zisků
internetového obchodu Blu-shop.cz
Podpořte zdejší obsah nákupem filmů na BD a UHDBD
topgun224k.png
nenebd.png
bestiebd.png
casa.png
jako-zabit-ptacka-4k.png
kissme.png
bottom of page