Francouzský zákon o „povinné bdělosti“ mateřských i subdodavatelských společností byl přijat 23. března 2017. Zákon, který je výsledkem několikaleté kampaně občanské společnosti, je zásadním krokem vpřed v boji proti beztrestnosti nadnárodních společností, které po celém světě nejen porušují práva svých zaměstnanců a místních komunit, ale také znečišťují životní prostředí. Masivní lobbistický tlak soukromého sektoru proti tomuto zákonu jeho přijetí zpomalil a zároveň rozmělnil jeho obsah.
I přes tato omezení představuje tento zákon nesporný mezinárodní průlom. Jako první ukládá mateřským i outsourcujícím společnostem povinnost „identifikovat rizika a zabránit vážnému porušování lidských práv a základních svobod, ohrožování zdraví a bezpečnosti osob a poškozování životního prostředí“, které by mohlo být důsledkem aktivit jejich korporátní skupiny (poboček, ovládaných společností) a dodavatelského řetězce (smluvních partnerů, dodavatelů) jak ve Francii, tak i v zahraničí. Díky tomu se tento zákon dotýká právnické komplexnosti nadnárodních společností i různých obchodních vztahů, které mohou navazovats dalšími obchodními partnery.
Ani šest měsíců poté, co zákon vstoupil v platnost, však není zcela pochopen a vyvolává řadu nezodpovězených otázek ohledně jeho implementace a dosahu. Zákon o korporátní „povinné bdělosti“, novináři často přezdívaný „zákon Rana Plaza“ kvůli tomu, jak neštěstí v Bangladéši přispělo k politickému tlaku na jeho přijetí, má ovšem dopady mnohem širší než na pracovní podmínky dodavatelů velkých francouzských společností.
Tato zpráva začíná přehledem kroků, které ovlivňovaly přijetí zákona i jeho obsah, a dále se zabývá třemi konkrétními příklady, které ilustrují způsob, jímž by tento zákon měl být interpretován: Total a jeho „biorafinérie“ na palmový olej v La Mède, Société Générale a její podpora pro exportní terminál břidlicového plynu Rio Grande ve Spojených státech, a do třetice případ francouzských maloobchodních řetězců a jejich obchodních vztahů s banánovým průmyslem v Ekvádoru.
Přátelé Země - Francie a ActionAid France-Peuples Solidaires ve všech třech uvedených případech podnikli veřejné kampaně zacílené na dotčené společnosti. Obě organizace stály za „Cenami Pinocchio“, které byly udíleny od roku 2008 s úmyslem přitáhnout pozornost k propasti mezi dobrovolnými závazky, které nadnárodní společnosti avizovaly, a realitou jejich počínání v terénu, a dále volat po závazném, regulačním rámci. Ceny Pinocchio pomohly vyvinout tlak na zmíněné společnosti tím, že zpochybnily jejich pověst. Ovšem jmenovat a zostudit a sepisovat občanské petice už nejsou jediné možnosti, jak hlídat velké společnosti – se zákonem o povinné bdělosti vznikla společnostem i závazná povinnost řešit závažná porušení pravidel, včetně potenciální povinnosti zodpovídat se za své chování před soudem.
Boj proti beztrestnosti nadnárodních společností a za zajištění dodržování lidských a environmentálních práv se ovšem neomezuje jen na Francii. Už teď je jasné, že přijetí francouzského zákona začíná vyvolávat ohlasy i v jiných zemích. V OSN se konkrétní iniciativa objevila ve stejnou dobu jako francouzský zákon a momentálně probíhají vyjednávání ohledně zavedení závazného mezinárodního nástroje proti nadnárodním společnostem a porušování lidských práv. Návrh dohody představuje jedinečnou příležitost „zmezinárodnit“ francouzskou legislativu a ještě vylepšit její nedostatky, zejména v otázce přístupu obětí k spravedlnosti.
Konec beztrestnosti nadnárodních korporací