18. týden v Asii: Chladná Sapa, vodopády a výlety do práce
Jsem promrzlý z dnů plných mlhy a chladného sychravého počasí. Připadám si jako doma v Ostravě, kdy sedím za stolem v pracovně a za okny je podzimní smog. Myslel jsem si, že vyzraji nad českou zimou a budu jí trávit v tropických teplotách. Místo toho ale sedím pod peřinou v hotelovém pokoji a říkám si, kde jsem sakra udělal chybu?
Nevyzpytatelné počasí ve Vietnamu
No, především jsem zcela podcenil počasí ve Vietnamu. Vůbec jsem si předem nezjistil informace a můj mozek se zasekl u představy, jak se budu procházet po terasovitých políčkách, projíždět krásnou přírodou a trekovat v horách. Vůbec mě nenapadlo, že v jihovýchodní Asii může být zima. Ono se ale nedá čemu divit. Vietnam je rozlehlé území a teploty se tu střídají i několikrát za den. Až na ten jižní tropický ostrov Phu Quoc mi je ve Vietnamu téměř každý den alespoň na chvíli zima. A abych řekl pravdu, už mě to nebaví! Doma bych se zřejmě oblékl nebo zatopil v karmě. Tady si ale jen tak nezatopíte a oblečení s sebou taky moc nemáme. Kupovat více oblečení se nám totiž nevyplatí, protože budeme brzy v Indonésii.
“Nevychovaní” Vietnamci
Taky mě už docela vytáčejí někteří Vietnamci a jejich zvyky. To jejich karaoke, kdy sebevědomý Vietnamec vyřvává přes mikrofon na celé město. Ten jejich městský rozhlas, který hraje klidně i ve čtyři ráno. Ty jejich mdlé pohledy, když o něco žádáte a ten jejich nezájem pomoci. To, že Vás nepozdraví, když přijdete nebo odejdete z jejich krámu a to ani v jejich jazyce. Ten jejich bordel, který nechávají všude na stolech kdykoliv se nají. Ty jejich rozmazlené ratolesti, které řvou na všechny směry bez zásahu rodičů.
Rozhodě nechci zobecňovat. Nechci ani házet všechny do jednoho pytle. Je to jenom moje vlastní zkušenost z téměř dvouměsíčního pobytu ve Vietnamu. Samozřejmě existují výjimky a ty mě vždy na srdci pohladí neuvěřitelným způsobem. Možná jsme měli na lidi smůlu, ale nic podobného mě v jiné zemi tak nevytáčelo. Kulturní rozdíl mezi námi je ve Vietnamu opravdu citelný v mnoha směrech. Rád říkávám, že cestuji i proto, abych nalezl místo, kde bych mohl mít druhý domov. Nakonec ale mohu říct, že ve Vietnamu bych ho mít nemohl. Zatím vítězí ve všech směrech Thajsko.
Vietnam - země kontrastů
Abych ale nezůstal jenom u negativ. Jsem ostatně člověk, který se na vše velmi rád dívá z různých úhlů pohledů a perspektiv. Vietnam je úžasná země kontrastů. Najdete tu místa plná odpadků, ale i nádherná místa původní přírody bez zásahu člověka. Někdy se budete potit na spalujícím slunci a někdy se budete třepat pod peřinou. A někdy tu najdete lidi, kteří Vás svou duší zaujmou a inspirují. Nakonec Vám Vietnam zůstane navždy tam někde v podvědomí a možná Vás na celý život ovlivní.
Cesta z Ha Giang do Sapy
Po krásné okružní trase severovýchodním Vietnamem jsme se z Ha Giang přesunuli do “profláklé” a turistické Sápy. Cestu nám zařídila milá paní z našeho ubytování v Ha Giang. Odprovodila nás dokonce z hostelu až k autobusu. Autobus to byl takový ten jejich lokální, tak jsem byl zvědavý jaká bude cesta. Cesta nás stála cca 200 Kč. První část cesty byla pohodová. To se ale změnilo, když jsme začali stoupat k průsmyku. Žádná asfaltová cesta! Jelo se po “polňačce” plné kamenů. Jen si představte to tříhodinové drkotání celého vašeho těla. Nicméně to byla docela sranda. Horší cestu autobusem jsem snad nikdy v životě nepodstoupil (další moje ”poprvé”!). Když jsme přejeli hranici provincie Ha Giang, vše se změnilo.
Cesta byla krásně vyasfaltovaná a změnil se i ráz okolních příbytků. Rákosové střechy bambusových domků na mne působily jako někde z Afriky. Autobus se pak začal řítit velkou rychlostí napříč vesnicemi až do většího města Lào Cai, kde nás autobusák poslal do druhého autobusu, který nás dovezl až do Sapy. Druhý autobus byl samozřejmě v ceně.
Ubytování v Sapě
Jelikož jsme neměli nic předem rezervované a protože jsme měli hlad, zašli jsme nejprve do nejbližší restauarace, kde jsem si dal dvě volská oka s bagetou. Vytipovali jsme nějaké hotely na Bookingu a šli se nejprve zeptat na cenu přímo u nich. Byli jsme ale zklamáni. Cena na místě byla vyšší než v aplikaci Booking! Nakonec jsme našli neznámý hotýlek, kde nám anglicky nemluvící pán dal slevu a krásný pokoj s dřevěným obložením.
Výlet na vodopády v Sapě
Po první noci v Sapě nás čekal krásný slunečný den a tak jsme si pronajali skútr a jeli za město na vodopády. Na skútru bylo ale docela chladno. Měli jsme jenom dvě mikiny. Po krátkém okruhu u Stříbrného vodopádu (Silver Waterfal, vstupné asi 20 Kč) se začalo ale oteplovat.
V Sapě má den údajně čtyři období. Svěží jaro brzo ráno. Horké léto v poledne. Babí léto odpoledne a nakonec chladnou zimu večer.
Po Stříbrném vodopádu jsme si to namířili na vodopád lásky (Love Waterfal). Vstupné zde bylo cca 70 Kč. Trasa k vodopádu vedla vydlážděným chodníkem skrz krásnou přírodu. Nejprve jsme měli krásný výhled na největší vrchol Vietnamu - Fan Si Pan. Pak jsme šli kolem horské bystřiny až k vodopádu lásky. Ten nás svou krásou opravdu zaujal, tak jsme se u něj zdrželi a udělali několik fotografií. Když jsme se pak vraceli bylo nám horko. Muselo být skoro 30 stupňů.
Osudová chyba
Nechtěli jsme to hned první den přehánět a vrátili se do města a pracovali. To se stalo ale osudovou chybou, protože od dalšího dne se nad Sápou usadila mlha, je sychravo a zima. Těšil jsem se, že uvidíme a nafotíme nádherná terasovitá políčka ve vesničce Ta Van, ale zřejmě nám to nevyjde. Poslední možnost je ještě zítra, ale moc šancí tomu nedávám. Pak totiž odjíždíme zpět do Hánoje, protože v úterý letíme konečně na Javu.
Práce v krásných kavárnách
Když je venku škaredě a není kam jít, co digitální nomád udělá? Vezme počítač a začne pracovat. My udělali za ty tři dny docela kus práce a vyzkoušeli několik kaváren. První z nich byla kavárna a restaurace Le Gecko, kde se pracovalo celkem dobře, ale po několik hodinách sezení nám začalo být samozřejmě chladno. Taktéž stůl mohl být o pár centimetrů výš, aby mě nezačala bolet záda.
Každý den jiná kancelář
Další den jsme vyzkoušeli kavárnu Viet Emotion, kde jsem měl skutečně ”emoce”. Kavárny tu ve městě mají většinou 2 až 3 patra a mají vždy originální interier. Ve 3. patře kavárny Viet Emotion se pracovalo skvěle. Tedy až na to, že tu občas jiní hosté otvírali dveře na balkón a začalo tu být opět po několika hodinách práce chladno. Nicméně ten pocit, že pracujete každý den v jiném prostředí a jste inspirováni změnou prostředí, stojí opravdu za to. Přišel jsem tomu na chuť a mám v plánu toto pravidelně dělat dál na cestách a možná i doma v Česku.
Výlet do práce?
Co takový výlet do práce? Doma většinou sedím každý den doma. Ano, jsem takový ten ajťák, co po probuzení míří přímo z koupelny v trenkách k počítači a tam sedí, pokud zapomene na jídlo, až do večera. Co ale takový výlet do kavárny? Ten bych mohl dělat třeba každý den. Pokaždé do jiné kavárny. Neseděl bych tak každý den doma. Nemusel bych být asociální a měl bych každý den nový zážitek. A kdo ví, třeba by to vedlo k nějakým novým nápadům.
Změna prostředí, vždycky vede ke změně myšlení. Je to jakobyste se na svět dívali z jiné perspektivy.
Přitom bych samozřejmě udělal svou práci, ale s úplně jiným pocitem. Prostě by to nebyla úplně tak práce ale tzv. “Výlet do práce”. Takže pokud máte nějaké tipy na krásné a originální kavárny v Česku, určitě mi je napište dole do komentáře a já je možná postupně všechny projedu.
No a to je za ten týden asi vše. Ti z Vás, kteří čtou seriál pravidelně, vidí opět a zase, jak jsou týdny na cestách různé.
Každý týden na cestách zažijete něco úplně nového. Jakobyste zažívali úplně nový příběh. Příběh, který se skládá z nekonečného množství náhod, příčin i důsledků. Je to jako nikdy nepochopený algoritmus a to na cestování začínám skutečně milovat!
Pokud byste měli dotazy, připomínky nebo nějakou Vaši zkušenost, napište mi ji prosím do komentáře dole. Pokud se Vám navíc článek líbil, tak ho prosím sdílejte na svém Facebooku. Tím vším mi pomůžete v motivaci psát další články z mých cest.
Článek byl publikován: 23. 03. 2018
