Policisté se na něj dívají divně, říká cestovatel o mezinárodním řidičáku

Cestování na vlastní pěst je čím dál tím populárnější. Velkou roli v tom hraje především rozvoj digitálních technologií. Tam, kde byla dříve nutností papírová mapa a kompas dnes stačí jejich digitální varianta. S orientací v cizojazyčné zemi zase pomůžou inteligentní překladače. Horší je to s administrativou, která často zůstává stále ve své původní papírové formě. Výsledkem je, že v téměř stovce zemí světa cestovatel k legálnímu řízení potřebuje mezinárodní řidičský průkaz, který vychází ze sedmdesát let staré ženevské úmluvy.

Bigtrip Cestovatelský pár Ladislav Bezděk a Kateřina Dvořáková společně procestovali několik desítek zemí. Na své cestě kolem světa v automobilu ujeli za 777 dní celkem 124 843 kilometrů. Společně se stali vůbec prvními cestovateli, kteří objeli zeměkouli v osobním autě s trasou přes všechny obydlené kontinenty.

V Evropské unii se už od roku 2013 vydávají jednotné řidičské průkazy, které držitele opravňují řídit automobil bez omezení ve všech členských zemích. Pro ostatní státy však stále platí mezinárodní úmluvy, na základě kterých se vydává také mezinárodní řidičské oprávnění. 

„Mezinárodní řidičský průkaz je dost nepřehledný, je velký a vypadá úplně jinak než běžné řidičáky. Policisté se na něj proto většinou dívají divně,“ popisuje cestovatel Ladislav Bezděk své zkušenosti s dokumentem. Ve většině případů se tak snažil kontroly řešit pomocí evropského průkazu.„Mezinárodní řidičský průkaz jsme předkládali jenom ve chvílích, kdy to bylo nezbytně nutné. Už tím, jak vypadá, jak je obsáhlý a těžko srozumitelný, by mohl při kontrole způsobit spíše komplikace,“ dodává.

Problémem je podle něj také nesjednocený systém a skutečnost, že se mezinárodní řidičský průkaz vydává podle dvou různých vzorů. Řidič často ani neví, pro kterou konkrétní zemi jeho konkrétní dokument platí. „Často to nevědí ani policisté,“ doplňuje Bezděk.

Platné úmluvy jsou hned dvě. Ta starší, Úmluva o silničním provozu (Ženeva 1949), opravňuje řidiče k využívání řidičského oprávnění v 97 zemích světa včetně USA, Ruska, nebo Austrálie. 

Novější dokument se jmenuje Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) a dosud jej podepsalo 78 zemí. Cestovatel si musí dát pozor, jakou konkrétní úmluvu uznává země, ve které hodlá řídit. Spojené státy, Spojené Arabské emiráty, nebo Thajsko například uznávají pouze ženevskou dohodu, novější vídeňské usnesení zase akceptují výhradně například Ázerbájdžán, Bělorusko nebo Írán. Každý si tak musí dopředu zjistit, jaký typ dokumentu bude v konkrétní zemi potřebovat.

Z ciziny domů na úřad

Řidičský průkaz vydaný podle Ženevské úmluvy navíc platí pouze rok. Při delší cestě se tak může stát, že dokument propadne a vyřízení nového může být v danou chvíli neřešitelným problémem. „Mezinárodní řidičský průkaz se dá obnovit dost složitě, cestovatel se vlastně musí vrátit domů, aby si za padesát korun pořídil nový dokument,“ vysvětluje Bezděk s tím, že se do podobné situace dostal jednou i on sám.

Samotný doklad úředníci vystaví na každém obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Žadatel potřebuje platný doklad totožnosti, platný řidičský průkaz a jednu průkazovou fotografii, kterou musí donést na úřad fyzicky. Fotografie se do papírového dokumentu přilepí. Režim je tedy jiný než při vyřizování pasu, nebo občanského průkazu, kde už zaměstnanci úřadu dokážou žadatele vyfotit na místě. Mezinárodní řidičský průkaz je vystaven na požádání za poplatek padesát korun.

Policejní kontrola je věcí náhody

Podle Bezděka se policisté v jednotlivých zemích stavějí k dokumentu různě. Zatímco v USA a Austrálii policisté dokument nepožadují, v arabských zemích ho naopak chtějí vidět často. Avšak značnou roli v tom, jestli řidič dokument použije, nebo ne, nakonec sehraje náhoda. „Uprostřed Zambie nás zastavil policista a vyžadoval mezinárodní řidičák, ale na hranicích ho vůbec nechtěli,“ popisuje Bezděk.

„V Indonésii a obzvlášť na Bali se policisté na mezinárodní řidičské průkazy vysloveně zaměřují. Ne každý turista si na ostrov kvůli půjčení skútru potřebný dokument vyřídí. Místní policisté to dobře vědí a turisty pokutují,“ vypráví Bezděk. Bez příslušného dokumentu se turista vystavuje nejen riziku finančního trestu ale také případné snaze policistů vymoci na něm úplatek.

U desítek států, včetně České republiky, platí, že země akceptuje oba druhy dohody, tedy ženevskou i vídeňskou. V takovém případě je pro řidiče výhodnější pořídit si novější vídeňskou variantu, která má platnost tři roky. Starší ženevská platí pouze rok.