Prosinec 1988 naplnil Československo očekáváním, že se blíží změna. Komunistický režim povolil setkání lidí z opozice s francouzským prezidentem Mitterrandem i první demonstraci na pražském Žižkově.
„Žijeme v dramatické době plné protikladů. Na jedné straně moc stupňuje represe, na druhé straně se společnost začíná zbavovat břemene strachu a stále více lidí se nebojí projevit svoje mínění,“ řekl před koncem roku na první povolené demonstraci Václav Havel. Jeho slova se v polovině ledna 1989 měla potvrdit.
Československo se chystalo na největší protest od roku 1969, pro který se později vžilo označení Palachův týden. Na neděli 15. ledna od 14 hodin naplánovalo pět opozičních iniciativ na Václavském náměstí pietní vzpomínku na studenta Jana Palacha.
Režim však byl připraven. Federální ministr vnitra František Kincl vyhlásil historicky nejvyšší, 4. stupeň mimořádných bezpečnostních opatření k udržení klidu a pořádku v Praze a Středočeském kraji na dobu od 13. do 25. ledna. V pohotovosti v Praze bylo 3,5 tisíce příslušníků SNB a lidových milicí.
Na dva týdny zřídil operační štáby, nařídil sledování a šikanování vytipovaných osob a zorganizoval preventivní opatření vůči skupinám „závadové mládeže“. Pořádková služba byla posílena o 1 300 příslušníků lidových milicí, do akce byly povolány stovky policistů a další stovky byly v pohotovosti.
Režim povolal 3 500 policistů a milicionářů
Policejní manévry tisíců policistů a milicionářů už s předstihem změnily Václavské náměstí na nedobytnou pevnost obehnanou kovovými zábranami a přísně střeženou policií s obrněnými transportéry. To všechno kvůli jedinému pietnímu shromáždění, které režim s předstihem zakázal.
I přes úřední zákaz se však na Václavském náměstí sešlo několik tisíc lidí. O tom, že se akce připravuje, se většina z nich dozvěděla z letáčků, které byly po Praze rozšiřovány, visely na vysokoškolských kolejích a den před plánovanou akcí dokonce na rockovém koncertě věnovaném zemětřesením postižené Arménii. Zároveň o chystaném shromáždění informovalo vysílání zahraničního rozhlasu.
Přetahovaná s policií
V neděli 15. ledna ve 14 hodin měly být na Václavském náměstí položeny květiny a Vlasta Chramostová měla pronést zamyšlení nad smyslem oběti Jana Palacha. „Měla to být malá akce, na kterou navazovaly další – pieta na Olšanských hřbitovech a ve Všetatech, v Palachově rodišti,“ popisuje historik Pavel Mücke z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Podle něj mnoho lidí, a to včetně Václava Havla, na nedělní demonstraci vzpomínalo jako na „legrační přetlačovanou“ mezi policisty, kteří obstoupili pomník, a civilisty, kteří tam chtěli položit květiny. „Do toho přicházeli lidé, kteří šli z práce. A najednou vznikla z ničeho nic demonstrace,“ popisuje Mücke.
První demonstrace byla tvrdě rozehnána, ale lidé se zde sešli opět další den, a to po celý týden. Postupně se protestů, přes jejich brutální potlačování, účastnily až desetitisíce lidí.
Palachův týden - neuvěřitelná policejní brutalita, vzpomínal Ruml |
Živelné protirežimní shromáždění ale ozbrojené složky v okolních ulicích potlačily. 117 lidí bylo zatčeno a oficiální československá média zahájila soustavnou dezinformační kampaň – jednoznačně informovala, že jsou to ti „zaprodanci a samozvanci“ a že se od nich mají pracující držet stranou. A varovala před účastí na jakýchkoliv dalších demonstracích.
To v dalších dnech paradoxně přilákalo na Václavské náměstí další masy lidí, zejména mladých, kteří zatím neměli s demonstracemi žádné zkušenosti. A režim se je rozhodl odradit brutalitou, jednou provždy je zastrašit. Tak jako jejich rodiče před dvaceti lety.
„Následující týdny ale ukázaly, že ti lidé, kteří dostali poprvé obuškem nebo byli spláchnuti vodním dělem právě v téhle době, tak pak bez skrupulí přišli na další demonstrace,“ vysvětluje historik. Mnozí přitom patřili ke studentům, kteří za pár měsíců odstartovali sametovou revoluci.
Zítra zase tady
Režim proti demonstrantům vystřídal během týdne různé metody. Ve středu 18. ledna se obešla demonstrace bez policejního zásahu. Následující den byl zákrok naopak obzvlášť násilný. Nicméně většinou se komunisté uchylovali k brutalitě. Využívali policejní psy, pendreky, slzný plyn, obrněné transportéry vybavené vodními děly.
Naplňuje mě to hrdostí, říká žena, kterou v roce 1968 vyfotil Jan Palach |
Demonstrace provázelo i masivní zatýkání. Příslušníci SNB zatkli hned v pondělí hlavní organizátory akce. Mezi nimi třeba Václava Havla, Danu Němcovou, Stanislava Pence, Janu Petrovou, Petra Placáka nebo Alexandra Vondru.
A například ve čtvrtek 19. ledna bylo 280 účastníků protestů předvedeno k výslechu, 23 z nich bylo obviněno pro trestné činy, 80 stíháno pro přečin. Přesto se živelné demonstrace na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích – kam protestující zpravidla policie vytlačila – konaly až do pátku. A ukázaly, že komunistický režim není neporazitelný. Což se potvrdilo již toho roku na podzim, kdy se definitivně zhroutil.
Tresty pro organizátory násilí
Palachův týden měl dohru po sametové revoluci. Odsouzen byl pražský tajemník KSČ Miroslav Štěpán, který nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Trest dostal i ministr vnitra Kincl. Na podzim 1993 byl odsouzen za nezákonnou perzekuci představitelů opozice na tři roky do vězení.
